Nemálo Čechů se domnívá, že vlhčené ubrousky jsou z papíru, a splachuje je do toalet. Kvůli nim se za posledních 20 let množství odpadu, který nemá v kanalizaci co dělat, zdvojnásobilo. Alespoň podle statistiky největší čističky odpadních vod v Česku, která je v pražské Bubenči. Reportáž pro pořad 168 hodin natočila Martina Houdková.
Vlhčené ubrousky jsou v českých domácnostech skutečně doma. Nejčastěji jako vylepšený toaletní papír pro malé děti. A právě za ten je mnozí zaměňují a splachují do toalet. Vlhčené ubrousky spláchnuté do záchodů jsou problém z toho důvodu, že to není tekutý odpad a namotávají je česla. „Vlhčený ubrousek se ve vodě, v kanalizaci, nerozpadne, zůstává stále vlhčeným ubrouskem,“ uvedl Jaroslav Pollert z katedry zdravotního a ekologického inženýrství ČVUT v Praze.
„Bohužel lidi nepředěláme. Vlastně jediné, co patří do kanalizace, je odpadní voda, kterou vy doma použijete při mytí, při své osobní hygieně, a když spláchnete toaletu,“ uvedl mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací Tomáš Mrázek.
Ústřední čistírna odpadních vod v pražské Bubenči je největší v Česku a jedna z největších v Evropě. Proteče přes ni skoro všechna odpadní voda, kterou Pražané pošlou potrubím. Tady spláchnuté ubrousky končí.
V takzvané česlovně, kam přitéká voda z kanalizace nejdříve, se zachytávají ty největší nečistoty. Velkou část odpadu na nich uchycenou tvoří právě vlhčené ubrousky. „Vlhčený ubrousek se v tom prostředí nerozkládá, protože není z papíru, je to nějaká geotextilie, jsou v něm možná i plasty. Mechanicky se nalepí na čerpadlo a ucpe ho,“ uvedl šéfredaktor Průmyslové ekologie Pavel Mohrmann.
Ubrousky nasáklé vodou se pak snadno mění ve špunt. „Dělají problémy na čerpadlech, které se tím zadrhávají, musíme je čistit a měnit. Kritické místo máme ve shybce pod Čechovým mostem, vloni v prosinci jsme tam kanalizaci čistili a odvezli jsme zhruba šest tun nečistot, “ řekl mluvčí pražských kanalizací Mrázek.
Česla bubenečské čistírny neúnavně pracují čtyřiadvacet hodin denně, aby vlhčené ubrousky a další odpadky zachytila. Je patrné, jak ubrousky i po putování kanalizací drží vcelku. Co vidět není, je silný zápach.
Problém s vlhčenými ubrousky roste s jejich popularitou. Statistika Pražských vodovodů a kanalizací to jednoznačně potvrzuje. „Tím, jak se na trhu etablovaly, lidé je stále více používají, tak ten trend je vzrůstající, v roce 2000 jsme z těch shrabek odváželi denně zhruba pět tun nečistot, v loňském roce už to byl dvojnásobek,“ uvedl čísla mluvčí Mrázek.
Tomu, co ubrousky se zbývajícím odpadem vytvoří, se říká shrabka. Pražská čistírna odpadních vod jí denně zachytí na deset tun. Ubrousky se tu mění v šedivou masu. Shrabce naprosto dominují. Tu pak čeká odvoz na čtrnáct kilometrů vzdálenou skládku ve středočeských Úholičkách.
Ubrousky se vrší na skládce. Co s nimi bude dál, nikdo neví
„Odpad je přivezen do skládkového tělesa, kde je zapracován kompaktorem, v ten samý den, kdy je navezen,“ řekl předseda představenstva FCC Regios v Úholičkách Libor Luňáček. Ubrousky není možné zlikvidovat ve spalovně. Je to znemožněno tím, že jsou po spláchnutí do toalety nasáknuté vodou. „Obsahují velké množství vody, takže se musí předupravit, to znamená vysušit. Je to energeticky náročné, co je energeticky náročné, to je i finančně náročné,“ dodal šéfredaktor Průmyslové ekologie.
Vlhčené ubrousky z pražské kanalizace tak zcela zbytečně zvětšují už tak velkou skládku. Ta vypadá, aspoň z východní strany, kde je už takzvaně uzavřená, jako nevinný kopec porostlý travou. „Když doskládkujeme v daném sektoru, tak skládku musíme rekultivovat, tedy upravujeme její vzhled, její dotvarování,“ doplnil Luňáček.
Pod zelenou trávou ale neleží hlína, nýbrž, spolu s dalším odpadem, tuny vlhčených ubrousků z pražských toalet. Co s nimi bude dál, se zatím neví. „Nikdy nevíme, zda jsou ty skládky naprojektovány tak, aby byly v pořádku, aby zachycovaly spodní vody, aby drenážní systém byl v pořádku, takže skládka je prostě podle hierarchie nakládání s odpady tím nejhorším a nemělo by tam vlastně končit téměř nic,“ uvedl šéfredaktor Průmyslové ekologie Pavel Mohrmann.
„Uchošťoury“ projdou přes filtry až do řeky
Vlhčené ubrousky nejsou jedinou hygienickou pomůckou, která proteče odpadními vodami. Dalším nezvaným hostem jsou vatové tyčinky. Takzvané uchošťoury ale z jiného důvodu. Jsou tak malé, že projdou úplně všemi filtry a doputují v odpadních vodách opravdu daleko. „Není to tekutý odpad, je to pevný odpad, a ten, když projde na čistírnu, tak prochází česlemi, česle tady na pražské čistírně máme jemné, šest milimetrů, i skrz ně to projde,“ řekl Jaroslav Pollert z ČVUT.
Ve čtvrté fázi procesu čištění odpadních vod, aktivačních nádržích, už žádné pevné odpadky nemají být. Vatové tyčinky v nich ale plavou. Díky svému tvaru dokážou proklouznout celým odpadním sítem a vyplavou až ve Vltavě.
