Soud se zdravotnicemi pardubické nemocnice, které podle nepravomocného rozsudku fatálně zanedbaly péči o chlapce po operaci mandlí, přitáhl veřejnou pozornost k možnostem, jak rozporovat podobu tuzemské zdravotnické péče. Pokud se pacient domnívá, že lékař pochybil, měl by si podle právníků vyžádat kompletní lékařskou dokumentaci a obrátit se na znalce. Právě jeho názor pomůže rozhodnout, zda ve sporu pokračovat.
Mediálně sledovaný případ z pardubické nemocnice se odehrál v květnu 2017, kdy zde tehdy osmiletý chlapec podstoupil operaci mandlí a později začal masivně krvácet z operační rány. Sestry a lékařka jej nechaly s matkou odejít na ORL ambulanci a snažily se přivolat odbornou pomoc, to ale trvalo dlouhé minuty. Kvůli krvácení do úst dítě zřejmě vdechlo krev a dusilo se, což způsobilo těžké poškození mozku. Od té doby je chlapec v takzvaném bdělém kómatu.
Lékařce Martině Šípkové soud za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti nepravomocně uložil roční trest s podmínkou na dva roky, zároveň na dva roky zastavil její pediatrickou praxi. Sestře Barboře Špásové za stejné provinění soud uložil šestiměsíční trest s ročním podmíněným odkladem. Žalobce se odvolal, a tak se v případu čeká další líčení, paralelně běží i řízení, ve kterém rodina – po zdlouhavém vyžadování zdravotnické dokumentace – po pardubické nemocnici žádá i mnohamilionové odškodné.
V kontextu tuzemských sporů nejde v jistém ohledu o výjimku, protože zdravotní újmy dětí představují jeden z nejčastějších důvodů, proč Češi ženou zdravotnický systém před soudy.
Pokud se lidé kvůli nevyhovující práci lékaře nebo zdravotnického zařízení na justici obrátí, jedná se nejčastěji o pochyby nad podobou chirurgického zákroku a prací operatéra, průběhem porodu (a následky pro novorozence) a nastavením (například příliš agresivní) léčby. Časté jsou také výhrady k zdravotní péči o seniory.
Jaké možnosti se nabízejí?
Dokumentace a posouzení pochybení
Základním krokem je podle právníků vyžádání kompletní lékařské dokumentace. „Máte právo do lékařské dokumentace nahlížet, dělat si fotokopie, případně pořizovat výpisy. Zařízení má povinnost lékařskou dokumentaci vydat,“ zdůrazňuje Štěpán Ciprýn z advokátní kanceláře CIKR.
Žádoucí je pořídit případné další důkazy, jako jsou fotografie, videa nebo výpověď pacientů ze sdíleného pokoje.
Dále je potřeba najít znalce, který posoudí, zda k pochybení vůbec došlo. „Pokud vám znalec doporučí, abyste nepodávali žalobu, tak bych se toho doporučení pravděpodobně držel, protože u soudu to nebude nic jiného než bitva znalců,“ dodává advokát Ciprýn.
Trestní oznámení, nebo civilní žaloba
Znalec pacientovi pomůže zhodnotit i závažnost případu, a podle toho pak rozhodnout, zda podat trestní oznámení, nebo civilní žalobu. V prvním případě přichází na řadu policie, v druhém leží důkazní břemeno na samotném pacientovi.
Pokud se pochybení u soudu prokáže, může poškozený nárokovat různé újmy. „Ty nejčastější jsou bolestné, ztížení společenského uplatnění, což jsou psychické útrapy, i materiální újma, což jsou náklady, které jste vynaložili na léčení,“ vyjmenovává Ciprýn. Většinou jde o částky v řádu statisíců, případně milionů korun.
Ne vždy je ale nutné zajít tak daleko. V případě pochybností se člověk může obrátit na pacientskou organizaci. „V pacientské organizaci se soustřeďuje expertiza mnoha set pacientů. Dá se snadno rozlišit, kde je systémový problém a kde je individuální problém jednoho pacienta,“ doplňuje předsedkyně spolku Diagnóza leukémie Jana Pelouchová.
Řada nemocnic pak má přímo svého ombudsmana. Ten má fungovat jako průvodce pacientů ve chvíli, kdy si svými právy nejsou jisti, a řešit jejich konkrétní porušení. Možností je také vyhledat názor dalšího odborníka – většinou na jiné klinice, než kde se pacient léčí.
Další cestou je kontaktovat kancelář veřejného ochránce práv. Lidé se na ni obracejí nejčastěji v souvislosti se zdravotním pojištěním a pak právě se stížnostmi na péči.
