Česko je jednou z posledních zemí EU, která nemá takzvaného dětského ombudsmana. V ČR tak chybí instituce, na kterou by se děti mohly obracet se svými problémy a která by dohlížela na ochranu a prosazování jejich práv. Upozornil na to ministr pro lidská práva Jan Chvojka (ČSSD). O zřízení dětského ombudsmana se v Česku mluví léta, doporučoval ho i Výbor OSN pro práva dítěte (CRC). Odborníci na ochranu dětí a národní dětský parlament průtahy kritizují. Teď se dětskými podněty zabývá mimo jiné kancelář veřejné ochránkyně práv, nemá k tomu ale všechny pravomoce.
„My jsme jedna z posledních zemí v EU, která nemá samostatný, nezávislý orgán, který by se věnoval ochraně práv dětí. Je to velká chyba. Dosud nebyla politická vůle. Nenašla se strana nebo někdo, kdo by institut chtěl zakotvit do zákona,“ řekl Chvojka. Podle něj se ústavní právníci shodují v tom, že povinnost mít dětského ombudsmana vyplývá z Úmluvy o právech dítěte, kterou ČR ratifikovala v roce 1993.
Rada vlády dokončila loni analýzu, podle níž by mohl vzniknout buď nový post ochránce dětských práv, nebo by se problematice mohl věnovat nový zástupce ombudsmanky. Kabinet měl o modelu rozhodovat loni ve druhém pololetí, vyměnil se ale ministr pro lidská práva. Chvojkův předchůdce Jiří Dienstbier (ČSSD) plánoval, že by dětský ombudsman mohl začít pracovat ještě před koncem tohoto volebního období.
Děti pošlou desítky podnětů ročně
Kancelář veřejné ochránkyně práv se stížnostem, které se týkají dětí, už věnuje. Loni jich podle asistentky ombudsmanky Barbory Kubíkové obdržela 383, většinou je ale podali dospělí. Přímo od dětí pak přichází několik desítek podnětů ročně. Děti v nich popisují třeba složité vztahy s rodiči nebo se ptají na radu ohledně vymáhání výživného a placení dluhů. Odpověď pak dostanou zpravidla do dvou až tří dnů.
Tým už před pár lety zřídil dětský web a případy dětí se snaží řešit co nejrychleji, dětské problematice se ale nezvládá věnovat systematicky, dodala Kubíková. Celkem ombudsmanka dostala loni přes 8000 podnětů. Také podle výboru OSN nemá nynější ombudsman dost lidí a financí na to, aby mohl dětské stížnosti řešit. Úřad také nemůže dětem pomoci ve všem, protože nemá příslušné pravomoci.
Zřízení postu nezávislého ochránce pro děti podporuje vládní výbor pro práva dítěte. „Byli bychom rádi, kdyby se rozhodnutí už neodkládalo a našli jsme shodu napříč relevantními politickými stranami,“ uvedla šéfka výboru Klára Laurenčíková Šimáčková.
Podle předsedy národního parlamentu dětí Šimona Horkého se o právech dětí v Česku mluví až tehdy, kdy se zmiňují práva rodičů, nebo když se dítěti stane něco zlého. „Už v roce 2009 při českém předsednictví EU se říkalo, že dětského ombudsmana potřebujeme, stále ho ale nemáme. Stalo se to politickým tématem. Skončilo to na neochotě uvolnit peníze,“ řekl.
Samostatný ombudsman by byl dětem blíž, zástupce stávajícího zase levnější
Podle analýzy by vznik úřadu dětského ombudsmana měl tu výhodu, že by instituce od počátku byla nastavena jako „přátelská dětem“. Byla by s nimi v kontaktu, své kroky by vysvětlovala srozumitelně, mohla by zvolit kreativnější přístup. Bylo by to ale také nákladnější.
Zástupce nynější ombudsmanky by měl zase výhodu v zázemí uznávané instituce, odbouraly by se případné duplicity. Autoři analýzy zdůraznili, že na obě varianty je ale třeba zajistit peníze a personál. Pravomoci ombudsmana pro děti by upravil nový zákon, kompetence zástupce ombudsmanky pak novely.
- Ochránce práv dětí by dohlížel na dodržování mezinárodních úmluv. Pravidelně by zveřejňoval zprávy o situaci a podmínkách dětí v Česku. Vydával by doporučení úřadům a zákonodárcům. Prověřoval by také stížnosti a domáhal se nápravy. Mezi úkoly by patřila i osvěta.
Podle šéfky Dětského krizového centra Zory Duškové to, že dětský ombudsman v Česku není, odráží postoj české společnosti k právům dětí. „Necitlivost a nevnímavost je veliká, a to i v řadách těch, kdo by mohli mít vliv. Neumíme respektovat práva dětí. Úmluvu máme jako papír, ale nenaplňujeme ji… Kdejaká ochrana minulosti a památky spolyká miliony, při ochraně budoucnosti budeme argumentovat, že by to něco stálo,“ řekla.
Zřízení dětského ombudsmana by uvítal i Lukáš Kotlár, šéfredaktor časopisu pro dětské domovy Zámeček. „Dřív jsme řešili téma kamer, které třeba narušují soukromí dětí v dětských domovech, nebo se dostáváme i k intimnějším tématům, například povinné antikoncepce u dívek a podobně,“ uvedl s tím, že zavedení nové instituce by pomohlo i preventivně a počet problémů, které děti řeší, by se mohl snížit.
Prosazování dětských práv má v Česku řadu odpůrců. Patří k nim třeba exprezident Václav Klaus. Ještě jako hlava státu v jednom z rozhovorů dětská práva označil za zrůdnost, proti které bude bojovat, „co mu ještě síly dají“.
