V Událostech, komentářích se po 30 letech zopakovalo setkání, ke kterému došlo poprvé během studentských protestů 17. listopadu. Tehdy patnáctiletý Jiří Drha se snažil z uzavřené Národní třídy dostat pryč, jenže v Mikulandské ulici se dostal do pasti, protože už byl východ zatarasený policejním kordonem. Zkoušel proto dveře od domů a velkou náhodou se dostal do bytu populární televizní hlasatelky Marie Tomsové.
Byla hvězdou, přesto se nebála. Marie Tomsová 17. listopadu zachránila desítky demonstrantů
Setkání Marie Tomsové a Jiřího Drdy po 30 letech (zdroj: ČT24)
Ta tehdy před policejním zásahem zachránila desítky lidí a řada zraněných demonstrantů u ní našla i lékařské ošetření. Tomsová přitom byla ve velmi pokročilém stádiu těhotenství. „Já jsem hrozně rád, že tady můžu být a že můžu veřejně vyjádřit svoje poděkování. Opravdu děkuju,“ obracel se ve vysílání Jiří Drha na svou zachránkyni.
Drha se v listopadu 1989 účastnil studentských akcí k 50. výročí od zavření vysokých škol nacisty. „Z Albertova jsme se pak přes Vyšehrad dostali průvodem po nábřeží až do té první uzavřené skupinky na Národní třídě, kterou pak posléze odřízli policisté za pomoci transportérů. Chvíli jsme v té skupince pobyli, než nastoupily červené barety a nastala hrozná mela. Do Mikulandské ulice nás pustilo podloubí, kterým se nás policisté snažili protlačit ven z Národní třídy,“ popisoval v Událostech, komentářích Jiří Drha dramatické chvíle.
„Když jsme se dostali do Mikulandské ulice, tak jsme s kamarádem řešili, co budeme dělat. Šli jsme vstříc antonům, které uzavíraly celou ulici, a teď bylo na nás, jak se rozhodneme: buď zkusíme uprosit ty policisty, anebo jsme viděli nalevo otevřené dveře, tak jsme do nich vešli a zkusili jsme ťukat. V přízemí jsme neuspěli, ale v prvním patře nám otevřel tady anděl, takže jsme měli veliké štěstí,“ doplňoval Drha s odkazem na Marii Tomsovou.
Ta tehdy bydlela právě v Mikulandské ulici, jelikož ale měl byt okna jen do vnitrobloku, nikoli do ulice, tak nejdřív nevěděla, co se na Národní třídě děje. „My jsme bydleli v zadním traktu a kamarád mně telefonoval, že mi nese ryby a že náš dům je zamčený, což tehdy nebylo obvyklé. Tak jsem šla odemknout, ale už jsem nezamkla, protože jsem byla líná jít přes dvůr, a díky této šťastné náhodě zůstal ten dům odemčený,“ vyprávěla bývalá hlasatelka.
Díky tomu se do dvora dostali někteří demonstranti z Národní třídy. „Vešli tam dva mí známí, aby se schovali, navíc jsme měli puštěný Hlas Ameriky, takže jsme v přímém přenosu slyšeli, co se na Národní třídě děje. Tak jsem jenom otevřela okno a volala: Pojďte sem, pojďte sem, tady – první patro.“ Do bytu tak proudili další a další lidé. Někdo prý spočítal páry bot, které se tam nashromáždily, a nakonec jich bylo šedesát.
Navíc v bytě u Tomsové někteří zranění lidé našli i lékařské ošetření: „Pavel Nový v jedné knížce řekl, že jsem tam sama ošetřila 22 zraněných, to není pravda, to už je jeho básnická licence. Nicméně těch 22 zraněných tam bylo, ale díky lékaři a medikům a mé lékárničce, ne, že bych je ošetřovala sama, byli jaksi saturováni po zdravotní stránce.“
„Syn se narodil ve chvíli, kdy na Václaváku zpívala Marta Kubišová modlitbu“
Marie Tomsová přitom jako hlasatelka Československé televize patřila mezi velmi známé tváře: „Pro mě je to do dneška ještě celkem nepochopitelné, jak mohla Maruška tolik riskovat, protože já jsem ji poznal hned – to byla ohromně populární osoba. Ještě byla těhotná, ale pomohla strašně moc lidem. Poslouchali jsme Hlas Ameriky, všechny nás nechali zatelefonovat domů,“ vyprávěl zachráněný student.
„Já jsem si přišla tak hájená tím těhotenstvím, tak jako nedotknutelná. Ti návštěvníci říkali: Co když sem vlítnou? Tak já jsem říkala: No, tak je nepustím, já jim neotevřu.“
Celý příběh měl nakonec skoro až filmový happy end: populární hlasatelce se jen pár dní poté narodil syn. „Narodil se přesně v okamžiku, kdy Marta Kubišová zpívala na Václaváku modlitbu,“ dodává Marie Tomsová.
A nakonec došlo po 30 letech i na dojemné setkání s Jiřím Drhou, který Tomsovou kontaktoval, aby jí poděkoval. „Já jsem si říkal, že už to odkládám hrozně dlouho, vyčítal jsem si to jako svůj životní dluh. Takže zhruba před týdnem jsem se rozhodl, že napíšu zprávu. Poslal jsem to nejdřív na jeden facebookový profil Marie a včera jsem dostal odpověď přes jiný profil a dostal jsem e-mailovou adresu.“
„Já jsem si včera ten mail přečetla a musím říct, že jsem se rozplakala. A okamžitě jsem zkusila, jestli by pan Jiří mohl přijít sem, protože to byla taková příležitost. Takže jsem ráda, že jsme se poznali,“ uzavřela setkání v Událostech, komentářích Marie Tomsová.