Nákaza opičími neštovicemi, jež byly dosud typické především pro Afriku, se objevila v Rakousku, Německu i Švýcarsku, nové případy očekávají i vědci ve Velké Británii. V Česku se zatím vyskytlo jediné podezření, a ani to nakonec podle Státního zdravotního ústavu nebylo pozitivní. Virové onemocnění obvykle trvá dva až čtyři týdny, většina pacientů se uzdraví.
Světová zdravotnická organizace (WHO) oznámila, že se prověřuje 28 podezření na toto onemocnění. Podle ní bylo potvrzeno 92 nemocných ve dvanácti členských státech, v nichž se opičí neštovice běžně nevyskytují. Celkový počet je považován za bezprecedentní, nemoc se obvykle vyskytuje v zemích západní a střední Afriky.
„Máme tu dvě možnosti, buď se virus změnil, nebo je jiná naše citlivost na něj. Je také možné, že se nakumulovaly podmínky, jež takové šíření viru umožnily. Domnívám se, že ten poslední scénář je nejpravděpodobnější,“ řekla Charlotte Hammerová z Cambridgeské univerzity.
Český případ nepotvrzen
V Česku první podezření na opičí neštovice prověřoval SZÚ ve spolupráci s infekční klinikou pražské Fakultní nemocnice Bulovka, testy ale přítomnost viru neprokázaly. „V tuto chvíli tedy nemáme v České republice potvrzen žádný případ opičích neštovic ani nemáme hlášený žádný další příjem podezřelého vzorku,“ shrnula mluvčí SZÚ Štěpánka Čechová.
Mezi první příznaky podle webu SZÚ patří horečka, zimnice, bolesti hlavy nebo svalů, po jednom až třech dnech se objeví typická vyrážka. Ta často postihuje nejprve obličej, poté se šíří i na další části těla.
Odborné veřejnosti rozeslal SZÚ jednotný návod, jak při podezření na opičí neštovice postupovat. Dokument popisuje, jak mají lékaři odebrat vzorek, jakým způsobem s ním naložit a doručit k vyšetření v SZÚ.
„Po odborné stránce jsme v České republice na výskyt opičích neštovic připraveni. Celý řetězec postupu dobře funguje, což jsme ověřili už na prvním případu podezření na tuto nákazu,“ dodala mluvčí úřadu.
- Poprvé bylo onemocnění člověka nahlášeno v roce 1970 v Demokratické republice Kongo, následně v dalších zemích střední a západní Afriky.
- Případy mimo Evropu jsou spojeny buď s cestováním, nebo dovozem zvířat. Virus se předává z člověka na člověka fyzickým kontaktem včetně sexuálního styku.
- Ze zvířete na člověka se nemoc může přenést kousnutím, poškrábáním, přípravou masa divokých zvířat nebo kontaktem s jejich tělními tekutinami, ale také například z kontaminované podestýlky.
- Nemoc obvykle trvá dva až čtyři týdny, většina pacientů se uzdraví.
- Studie z Afriky prokázaly smrtnost asi 3,6 procenta, u neočkovaných proti pravým neštovicím až deset procent. Ohroženi jsou zejména lidé s oslabenou imunitou, smrtnost je vyšší u dětí a mladých dospělých.
Předpoklad dalšího šíření
Mezi lidmi se virus nepředává snadno, takže lékaře současné šíření nemoci ve vzájemně vzdálených kontinentech překvapuje. Z Evropy, USA a Austrálie je jich dosud hlášeno devět desítek, z nich dvacet je ve Spojeném království. Britští vědci také očekávají, že další případy přibudou.
„Jsem si jistá, že bude více případů. Zdravotnické orgány velmi aktivně případy vyhledávají, abychom našli lidi s mírnou verzí nemoci, kterou jsme dříve přehlédli nebo špatně diagnostikovali. Inkubační doba opičích neštovic je mezi jedním a třemi týdny, takže se objeví nové případy u lidí, kteří byli v kontaktu s prvními nemocnými,“ řekla Charlotte Hammerová z univerzity v Cambridge.
Profesor Keith Neal z Nottinghamské univerzity na otázku, zda se virus opičích neštovic nějak změnil, odpověděl takto: „Nezdá, že by více zabíjel, i když něco mohlo ovlivnit jeho schopnost přenosu. Nezapomínejme, že jde o virus DNA a že nemutuje tak rychle, jak to dělají viry RNA, včetně toho, který způsobuje covid-19 nebo včetně viru HIV. Celkem vzato se moc neznepokojuji.“
