Bankovní domy se sídlem na českém území nepostihla současná (a snad už ustupující) světová finanční krize tak silně jako banky jinde v Evropě a ve Spojených státech. Přesto, díky členství ČR v EU, se česká vláda podílí na vypracování společných evropských stanovisek k návrhům preventivních opatření, která by měla do budoucna eliminovat riziko vzniku podobných zlořádů, jaké byly ty, jež loni a letos některé světové banky zruinovaly a jiné přivedly na pokraj kolapsu a pak ještě vyvolaly hlubokou globální hospodářskou recesi. Obecně se teď uznává, že i rezort bankovnictví by měl být v demokratickém prostředí pod kontrolou veřejnosti. A tak si myslím, že veřejnost by měla dostat co nejvíc podkladů k tomu, aby si udělala vlastní názor na účelnost připravovaných opatření, o kterých v těchto týdnech uslyší v souvislosti se summity EU a G-20. Nabízím jeden z čerstvě odhalených a zároveň nejkřiklavějších důkazů jejich potřebnosti.
„Tarantula“
„Mé jméno je Tarantula. Není pravé, ale informace, která vám sdělím, ohrozí můj život, protože skoncují s bankovním tajemstvím ve Švýcarsku“. To byla první slova telefonátu, který dostala už v srpnu 2007 curyšská kancelář listu Financial Times. Pravé jméno informátora se na veřejnost dostalo o dost později. Znělo Bradley Birkenfeld a patřilo bývalému „expertu“ jednoho z největších bankovních gigantů světa, švýcarské bance Union des Banques Suisses, UBS. Dnes už je to jméno „proslavené“. Jeho nositel je znám jako původce obrovského skandálu, který UBS těžce zkompromitoval.
Když byl Birkenfeld sám obviněn z účasti na daňových podvodech a musel vypovídat ve Spojených státech, ulehčila mu tuto „zpověď“ jeho zahořklost vůči bývalému zaměstnavateli, který mu vyčítal nízký výkon při jeho „náboru“ amerických zájemců o daňové úniky prostřednictvím švýcarských a jiných bank. Odhalil tedy americké justici bez rozpaků podvody, které se v UBS i v jiných bankách ve Švýcarsku a v Lichtenštejnsku organizovaly. Dobře se v té agendě vyznal. Po dobrovolném odchodu z UBS s půlmilionovým odstupným ve švýcarských francích působil ještě krátce jako „vyšetřovatel“ při odhalování a prokazování úniků nezdaněných příjmů z USA do UBS a dalších bank, aby se nakonec sám chytil do vlastních sítí, když se při tom dopustil milionového podvodu. Byl na konci letošního srpna odsouzen ke čtyřiceti měsícům vězení. Nepomohlo mu ani to, že právě díky jemu si svět uvědomil, že i pro švýcarské bankovnictví naléhavě platí nutnost přísnější veřejné kontroly, a že usnese-li se na něčem konkrétním v tomto smyslu summit G-20 v Pittsburgu, bude to v zájmu národních ekonomik a poctivých daňových poplatníků mnoha států světa.
Podle Bradleye Birkenfelda existovala ve Švýcarsku skupina bankovních „agentů“ (Jiné přiléhavější slovo mě nenapadá. Anglofonní tisk jim říká private bankers, frankofonní banquiers a v českém tisku se to kopíruje, ale jde spíš o „bankovní poradce“ ať už v zaměstnaneckém či smluvním poměru vůči bankám), kteří systematicky, čtyřikrát až šestkrát do roka, říká Berkenfeld, vyjížděli ze Švýcarska do Spojených států (a jinam), aby tam vytipovaným podnikatelům ve velkých městech potají nabízeli uložení peněz ve švýcarských bankách, samozřejmě bez přiznání těchto převodů americkému daňovému úřadu. Z Evropy vyjížděli nikoli jako bankovní experti, ale jako turisté! Nebo tvrdili, že přijíždějí na pozvání přátel (Se šifrovanými spisy v kufřících!). Své obchodní aktivity tedy prováděli na území USA ilegálně, jako vědomí podvodníci či alespoň komplici daňových podvodníků! Krom „náboru“ nových klientů ještě samozřejmě prováděli přímý „obchodní“ styk s klienty, které získali už dřív. Styk prostřednictvím korespondence tito agenti neriskovali.
„Byla to výkonná mašinerie: kolem padesáti lidí v Curychu, pětadvacet v Ženevě,pět až deset v Luganu. Žádná ze švýcarských bank neměla oficiálně tak dokonalý aparát na získávání klientů v Americe“, vypověděl Birkenfeld. Tito lidé získávali v Americe nové klienty při návštěvách automobilových salonů, banketů, degustací vín, sportovních podniků, prostě tam, kde se vyskytovali dobře situovaní lidé. Těm, které si vytipovali, pak dali na srozuměnou, že uložení peněz ve Švýcarsku jim může vynést jistou „přidanou hodnotu“ v podobě jejich nezdanění, nebo utajení realizovaných zisků před manželkou, případnými dědici, před společníkem atp.
Nezdaněné peníze na desítkách tisíc kont
Identita Američanů, kteří takové nabídky přijali, zůstávala utajená díky síti „nastrčených“ prostředníků. Birkenfeld osobně pracoval ruku v ruce s právním specialistou na daňovou agendu jednoho lichtenštejnského trustu Mariem Staglem. Americký miliardář Igor Olenicoff, kvůli kterému se nakonec Birkenfeld sám dostal před soud, si otevřel účty v bankách ve Švýcarsku, v Anglii a na Bahamách prostřednictvím krycích společností z Lichtenštejnska a z Dánska, jak vyplynulo z Birkenfeldova soudního spisu.
„Brigáda kamuflovaných bankéřů“, jak tlupu švýcarských bankovních expertů-agentů působících v USA ve prospěch UBS a dalších bank pojmenoval Le Monde *), to podle Bradleyho BIrkenfelda, jednoho z nich, neměla vůbec lehké. Úkoly, které jim zadávali jejich šéfové, byly stále náročnější. Vedoucí divize UBS pro správu amerických vkladů už byl vyslýchán a byl mu zabaven počítač. Nalezl se v něm doklad o tom, že objem amerických vkladů spravovaných jeho divizí v posledních letech závratně stoupal.
Výpověď Bradleye Birkenfelda měla za následek především to, že Švýcarsko podepsalo se Spojenými státy na úrovni vládních institucí dohodu o předání údajů o téměř pěti tisících amerických kont, na nichž mají figurovat částky nedeklarované americkým daňovým instancím. Američané však původně požadovali předání údajů o dvaapadesáti tisících kont! Francie získává v souvislosti s odhalenými bankovními machinacemi UBS seznam tří tisíc kont vedených na jména francouzských občanů, tvrdí francouzský ministr pro veřejné finance a rozpočet Eric Woerth. Celkem se odhaduje, že výpovědi Bradleye BIrkenfelda a další vyšetřování vedly k odhalení daňových podvodů z let 2001 až 2007 ve výši 20 miliard dolarů. Za předání údajů o kontech Američanů případně dalších cizinců získal údajně globální bankovní kolos UBS příslib upuštění od právního postihu za svou účast na těchto zřejmě nelegálních aktivitách.
*)Údaje, které uvádím na předchozích řádcích, jsem čerpal především z celostránkového materiálu, jenž vyšel ve francouzském Le Mondu 28. srpna 2009 pod názvem „Gang bankéřů z UBS“.
