Ne, to není chyba ani překlep, to je jen slovní, grafická hříčka na téma, o kterém chci psát. KOLO – SÁLNÍ OMYL. Chci totiž napsat něco zcela převratného, něco, co si lidé v tomto okamžiku vůbec neuvědomují, i když to, co je vraždí a ničí, dnes a denně používají. Chci psát o největším objevu a zároveň omylu lidstva, o objevu kola.
Nemám, samozřejmě, na mysli kolo jako bicykl, i když i ten k tomu kolosálnímu omylu lidstva patří. Mám na mysli něco mnohem obecnějšího a totiž to, že člověk, který se sám pohybuje pomocí nohou, dělá kroky, kráčí a nerovnosti země vyrovnává svými dolními končetinami, tento člověk jednoho dne své nohy zradil, zavrhl a dal přednost kolu.
Celé miliony let věřil člověk jen svým nohám. Jediný pohyb, který dělal a viděl kolem sebe, byla chůze, kroky. Jediné jeho „dopravní zařízení“ (ptáci a ryby se nepočítají, ti se pohybují v jiném živlu) byly nohy. Jeho nohy nebo nohy zvířat. To nohy ho nesly podél řek do vnitrozemí, to na nohách si opatřoval potravu i zachraňoval život. Nohy byly jeho osud a krása a úděl a spása. To nohám se měl obdivovat a kořit. To k nohám se měl modlit.
Ale on je zradil a vymyslel kolo.
Myslím, že hlavní zásluhu na tom, že člověk objevil kolo, měl had. Do objevu kola používal člověk na přepravu těžkých předmětů nohy koně a tak zvaný smyk – vlastně sáně jedoucí po zemi. Nemyslím přímo hada z ráje (i když to spojení hada, ďábla a kola je příznačné), ale hada obecného, plaza, kterého člověk znal od věků. Jeho beznohý pohyb musel člověka přivádět v úžas a dráždit. Pohyb hada, to byla na souši asi jediná alternativa vůči lidským a zvířecím nohám. A znáte to – kde je alternativa, tam je i touha alternativu vyzkoušet. To se netýká jen milostného a politického života. Hadí alternativa pohybu dráždila člověka natolik, až vynalezl KOLO! Tím se dopustil kolosálního omylu, který, ač se to dnes možná nezdá, tuto civilizaci ničí a jednou i zničí.
Člověk zavrhl své osvědčené nohy, které mu po celá tisíciletí dobře sloužily, díky nimž ulovil jak potravu, tak partnera k rozmnožení a vynalezl kolo. Tehdy, když kolo vynalezl, bylo to prý před 6 000 lety v Mezopotámii, zradil podstatu svého bytí, své nohy a začal sloužit novému božstvu KOLU.
Když odhodíte mámivé brýle zvyku a rozhlédnete se kolem sebe poučeni mým textem, okamžitě uvidíte, že vše co je kolem nás, to je jedna velká a nekonečná služba KOLU. Kam se hrabou chrámy postavené na oslavu Krista či Mohameda či Buddhy, proti chrámům postaveným na oslavu Kola!
Že žádné neznáte? Ale znáte a dnes a denně je používáte.
Jsou to věže na Blízkém východě, jsou to ropné plošiny daleko v moři, jsou to haly automobilek roztroušené po celém světě, jsou to obrovské dálniční křižovatky, jsou to miliony kilometrů silnic od transamerické dálnice až po poslední okresku v Horní Dolní, jsou to nejúžasnější mosty světa od Golden Gate až po Karlův most, jsou to statisíce kilometrů čtverečních parkovišť před všemi supermarkety světa. Jsou to hutě, gumárny, sklárny, textilky – gigantický automobilový průmysl zapojený do systému služby Spasiteli – AUTOMOBILU a Bohu – KOLU.
Už si to uvědomujete? Už vám to dochází? Ano, nad všemi těmi staletími bronzu, uhlí, páry, nafty a elektřiny kraluje tisíciletí Boha KOLA.
Co bude, až skončí? Dokáže se ještě vůbec lidstvo vrátit na zem, na své nohy?
Nevím, bojím se, že ne.
Nebo snad přece? Až pomine ten proradný, „hadí dar“ KOLA a lidé budou mít k dispozici zase jenom ty své zaprášené, bolavé, smradlavé a přehlížené, obyčejné nohy, přežijí ti, kteří nikdy nezapomněli, co znamená slovo „pouť“ – poutníci. Ano, poutníci jsou ti, kteří vždy, navzdory všeobecnému se klanění KOLU, kráčeli po světě pěšky. Ať šli na Svatou horu u Příbrami nebo do španělského Santiaga de Compostella. Poutníci jsou ti, kteří přežijí. Na jejich nohách vznikne nová civilizace. Civilizace, která nebude sloužit kolu, ale bude používat NOHY, protože nohy žádnou službu nevyžadují, než snad večer omýt ve vlažné vodě.
