Pravidelné zdřímnutí po obědě je pro lidský mozek prospěšné a pomáhá tento orgán déle udržet větší. Uvedl to server BBC News s odkazem na vědce z londýnské University College London (UCL), podle kterých by ale délka spánku neměla překročit půl hodiny.
Tým prokázal, že mozek lidí, kteří si pravidelně dopřávají odpolední „šlofík“, je o 15 centimetrů krychlových větší, což odpovídá zpoždění stárnutí o tři až šest let. Spánek přes den je ale v mnoha profesích obtížný, protože pracovní kultura tuto praxi často odsuzuje, uvedli autoři studie.
„Naznačujeme, že každý by potenciálně mohl mít ze zdřímnutí určitý prospěch,“ řekla doktorka Victoria Garfieldová. Výsledky výzkumu označila za „zcela nové a docela vzrušující“.
Bylo prokázáno, že „šlofík“ má zásadní význam pro vývoj v dětství, s přibývajícím věkem se stává méně častým a po odchodu do důchodu se jeho obliba opět zvyšuje – 27 procent lidí starších 65 let uvádí, že si během dne zdřímnou.
Mozek se s věkem přirozeně zmenšuje, ale ke zjištění toho, zda by spánek mohl pomoci předcházet nemocem, jako je Alzheimerova choroba, bude ještě třeba dalšího výzkumu. Celkové zdraví tohoto orgánu je důležité pro ochranu před demencí a toto onemocnění zároveň souvisí s poruchami spánku.
Šlofík versus neurodegenerace
Vědci se domnívají, že špatné spací návyky časem poškozují mozek tím, že způsobují záněty a ovlivňují spojení mezi mozkovými buňkami. „Pravidelné zdřímnutí by tedy mohlo chránit před neurodegenerací tím, že by kompenzovalo nedostatečný spánek,“ uvedla výzkumnice Valentina Pazová.
- Tento výraz pochází z německého podstatného jména Schlaf = spánek. Zkomolená výslovnost s „o“ má pravděpodobně původ v jihoněmeckých nářečích a rakouské němčině. Odtud také pochází nářečový výraz „šlofčit“ typický zejména pro hantec – hovorovou varietu češtiny používanou v Brně.
Výzkumníci dokázali, že podřimování je prospěšné, pomocí experimentu založeného na genetice. Předchozí studie identifikovaly 97 úseků DNA, díky nimž jsou lidé buď náchylnější k podřimování, nebo k výkonu během dne. Tým proto vzal údaje od 35 tisíc lidí ve věku 40 až 69 let a jednoduše porovnal jejich genetické sklony ke „šlofíkům“.
