Historické velkofilmy i seriály zobrazují válečné oře jako mohutná zvířata, která se tyčí vysoko nad obyčejnou pěchotou. Nový výzkum britských archeologů ale ukazuje, že šlo o tvory mnohem menší, odpovídající dnešním poníkům.
Koně středověkých rytířů nebyli žádní obři, připomínali dnešní poníky
Tým archeologů a historiků z Velké Británie se pokusil rekonstruovat podobu středověkých koní, na nichž vyráželi do bitev rytíři. Prozkoumali kosti asi dvou tisícovek koní ze 4. až 17. století. Prostudovali a analyzovali i velké množství písemných pramenů.
„Ukázalo se, že věci nejsou takové, jak se obvykle líčí,“ uvedl pro deník The Guardian profesor Alan Outram z katedry archeologie Exeterské univerzity. „V populární kultuře jsou váleční koně často zobrazováni jako obři. Ve skutečnosti to tak ale nebylo – většina středověkých koní totiž byla překvapivě malá. Našli jsme jen velmi málo takových, jejichž vzhled odpovídal představám.“
Outram uvedl, že naprostá většina středověkých koní, včetně těch, které experti pokládají za válečné oře, dosahovala výšky maximálně 145 centimetrů – a to je přibližně velikost těch největších současných poníků.
Našly se samozřejmě i výjimky, ale ani to nebyly z dnešního pohledu žádní velikání. Jeden z největších koní, kterého vědci ve zkoumaném vzorku našli, pocházel z doby normanského vpádu na Ostrovy. Jeho pozůstatky byly nalezené v Trowbridge ve Wiltshiru – a měřil na výšku 152 centimetrů.
Výška není všechno
Podle Outrama výsledky tohoto výzkumu naznačují, že ve středověku na velikosti koně zase tak nezáleželo, respektive nebyla pro rytíře tím nejdůležitějším. Jízda měla totiž mnohem více rolí, než jen klasický filmový úder na nepřátelské vojsko.
Stejně důležité a v důsledku možná ještě zásadnější totiž byly její další úlohy – například obtěžování ustupujícího nepřítele, rychlá mobilita z místa na místo, přeprava vybavení nebo akční průzkumné mise.
To všechno vyžadovalo od koně jiné vlastnosti než jen „pouhou“ výšku – například odolnost, rychlost, hbitost a vytrvalost. Důležité samozřejmě na taženích muselo být i to, že menší kůň měl výrazně nižší nároky na píci.
Autoři studie zdůrazňují, že tím nepopírají, že by opravdu velicí koně neexistovali, nebo že by vzhled a vlastnosti koně nebyly v minulosti pro chovatele důležité. Naopak, zejména ve středověku věnovali lidé této práci obrovské množství času, úsilí i peněz.
Výzkum bude pokračovat
Vědci také věří, že jsou jen na samotném začátku výzkumu, zejména písemné prameny totiž popisují koně, kteří se tyčili nad ostatními. Proto teď autoři chtějí pokračovat ve zkoumání míst, kde by se mohly nacházet pozůstatky právě těchto zvířat – jde zejména o místa kolem královských hřebčínů.
Důležitým pramenem by se mohly stát také zbroje pro koně, které se nacházejí v řadě muzejí, ale i na hradech a zámcích. Jejich analýza by mohla totiž poskytnout důležité biometrické informace, jaké rozměry měli koně, pro něž byly ukuté.
