Na severní polokouli nastává zima a řada lidí vyrazí na svah či do běžecké stopy. Aby jim to po bílém povrchu lépe klouzalo, používá řada lyžařů či snowboardistů speciální vosky. Právě na ně teď zaměřili pozornost norští vědci a ukázalo se, že chemikálie obsažené ve voscích pronikají do potravního řetězce, což se může v budoucnu projevit jako velký problém. Vědci proto chtějí ve výzkumu pokračovat.
Chemie z vosku na lyže se ukládá v přírodě, dokázali norští vědci
Vědci popsali, že jádrem problému je látka známá jako Perfluoroktansulfonan neboli PFOS a jí příbuzné sloučeniny. Tato látka se používá buď jako součást umělých hmot, ale také jako takzvaný surfaktant – neboli látka ovlivňující povrchové napětí. Díky této vlastnosti se využívá do lyžařských vosků, umí totiž zařídit, aby lyže po sněhu snadněji klouzala.
Jenže nový výzkum zveřejněný v žurnálu Environmental Science & Technology ukázal, že PFOS se dokáží akumulovat v přírodě, a pronikají tak do potravního řetězce. Výzkumníci to pozorovali v okolí lyžařských areálů v Norsku.
Na negativní dopad PFOS se začalo upozorňovat až v poslední době – ukazuje se totiž, že jejich schopnost udržet se v přírodě je větší, než se očekávalo. Spojené státy a řada dalších zemí už proto tyto látky zakázala; problém je, jak dlouho se v přírodě udrží.
Jak moc se drží v půdě, žížalách a tamních hlodavcích nornících rudých, se v Norsku rozhodli prozkoumat vědci pod vedením Randiho Grønnestada. Vybrali si místa poblíž lyžařského střediska Granåsen v Trondheimu a pak ještě pro srovnání jednu lokalitu, kde se nelyžuje.
Chemie z lyží se v přírodě udrží
Zjistili, že u lyžařského střediska se v půdě vyskytují tři druhy těchto chemikálií ve zvýšené míře, u tamních žížal se to týkalo dvou druhů chemikálií. Vůbec největší problém byly chemikálie u norníků – byly v nich obsažené v 5,7krát větším množství než na lokalitě, kde se nelyžovalo. Jednalo se vždy o látky spojené s lyžařskými vosky.
Vědci uklidňují veřejnost, že to je ve všech případech pod hranicí toxicity. Současně ale upozorňují, že řada dat je znepokojivých. Jde zejména o fakt, jak velký byl rozdíl mezi objemem chemikálií u žížal a u norníků. Naznačuje to, že čím složitější zvířata, která jsou výše v potravní pyramidě, tím více se u nich mohou chemikálie v tělech akumulovat.
V budoucnosti by rádi s tímto výzkumem pokračovali právě na vyšších organismech a zejména na vrcholových predátorech – v minulosti se totiž ukázalo, že mnoho jiných chemikálií se hromadilo například v tělech ledních medvědů nebo kosatek.
