Zemřel Josef Koutecký. Muž, který v Československu založil dětskou onkologii

Nahrávám video

V osmaosmdesáti letech zemřel v pátek v Praze český lékař Josef Koutecký. O jeho smrti informovala nemocnice v Motole. Nestor tuzemské dětské onkologie stál v šedesátých letech u vzniku zcela nového oboru, a zatímco tehdy přežívala rakovinu jen tři procenta dětí, dnes se – i díky Kouteckého přínosu – jedná o víc než osmdesát procent dětských pacientů.

Koutecký se celý život snažil o prosazování komplexní péče - od diagnostiky přes léčbu po rehabilitaci a psychologickou pomoc. „Naši pacienti potřebují péči trvale,“ říkal Koutecký.

Nemoc a její léčba působí těžké komplikace dětskému tělu i duši, které musejí s pomocí lékařů zvládat mnoho komplikací. „Všechno, co děláme, je na ostří nože. Ale nemáme na vybranou,“ říkal doktor s renesanční duší, milovník hry na klavír i obrazů a autor knižních příběhů pro děti.

K onkologii ho přivedl na studiích medicíny profesor Heřman Šikl, „kterého jsem miloval a považoval za v podstatě největšího našeho lékaře druhé půlky minulého století. A on měl rád - a tady vidíte ten paradox, který profese přináší - on měl rád nádory,“ vzpomínal Koutecký v roce 2014 v pořadu Hyde Park ČT24. 

Nejdříve však začal s běžnou chirurgií a právě v té době přišel do styku s řadou dětských pacientů, kteří svým nádorovým onemocněním podlehli. Tato beznaděj a škola profesora Šikla ho inspirovaly a prostřednictvím zahraniční literatury se zahleděl do chemoterapie, o níž se tehdy v Československu nic nevědělo.

Právě chemoterapii začal v Československu používat pro léčbu dětí jako první. Vždy se přitom zaměřoval nejen na nemoc, ale i na pacienta. Jak sám říkal, „slova a dotyky jsou často víc než injekce nebo dávka záření.“

Od jedné postýlky k samostatné klinice

Zprvu se Koutecký staral v nemocnici Na Karlově o všechny děti s nádorovým onemocněním, ať ležely kdekoliv. „Neměl jsem vlastní pokoje pro nemocné, jen ošetřovnu, kde se píchala cytostatika, a chodbu. Všechen život se odehrával na té chodbě,“ vzpomínal později v knize rozhovorů s Martinou Riebauerovou Osm múz mého života.

Postupně se mu povedlo získat jednu onkologickou postýlku, pak jeden pokoj se čtyřmi postýlkami. A v roce 1971 byl jmenován prvním onkologickým ordinářem.

Zpočátku děti sám přijímal, vyšetřoval, většinu i operoval, sám prováděl chemoterapii a léčil komplikace. Po třech letech vznikla Na Karlově stanice dětské onkologie při klinice dětské chirurgie. I v této stanici dětské onkologie s 18 lůžky pracoval nejprve sám se dvěma sestrami, postupně přibyli další doktoři.

O další čtyři roky se pracoviště přesunulo do Motola, kde bylo vytvořeno samostatné oddělení dětské onkologie. Koutecký byl nejprve jeho primářem a v roce 1983 stanul v čele první samostatné Kliniky dětské onkologie.

Lékaři bojovali s nedostatkem léků

Lékaři však museli vedle nádorů bojovat i s rigidním zdravotnickým systémem, který byl zoufale podfinancovaný. „Pracovali jsme skutečně v hrozných podmínkách, dnes už je pro mladé lékaře těžké si je představit,“ řekl jednou. Chyběly peníze na léky, přístroje i zdravotnický materiál.

„Pokud jsme potřebovali ten či onen lék, tak jsme museli žádat o mimořádný dovoz. To trvalo měsíce. Mezitím to dítě umřelo. Měli jsme zakázáno – protože socialistické zdravotnictví se přece postaralo o každého svého nemocného – říkat rodičům, aby si nechali ty léky poslat ze zahraničí od příbuzných nebo známých. Samozřejmě jsme to nedodržovali,“ přiblížil v roce 2014  v pořadu Hyde Park ČT24.

Dětská onkologie měla tu malou výhodu, že z jedné lahvičky bylo možné dát (lék) vzhledem k užité dávce třeba dvěma nebo třem dětem, z nichž ty dvě neměly příležitost dostat lék ze zahraničí.
Josef Koutecký
v roce 2014 v pořadu Hyde Park ČT24

Po revoluci v roce 1989 vznikla nadace, již Koutecký pojmenoval Národ dětem. Díky ní mohla klinika koupit přístroje, které do té doby chyběly, a vybavit nemocnici i dalšími věcmi.

Kromě vedení této kliniky byl Koutecký v letech 1990–1997 a 2000–2006 děkanem 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. K jeho renesanční osobnosti patřila i řada dalších aktivit – byl členem Rady Národního divadla, Nadace Národní galerie v Praze, Nadace Českého svazu výtvarných umělců grafiků Hollar či Učené společnosti ČR. Titul profesora získal v roce 1987. Též napsal stovky vědeckých publikací a desítky učebnic a monografií.

V roce 1996 dostal od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy II. stupně. V roce 2010 obdržel hlavní Národní cenu projektu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie a před pěti lety převzal Cenu J. E. Purkyně.

„Dítěti jsem do očí nikdy neřekl, že zemře“

Po celý život se zabýval fenoménem života a smrti. Neustále také musel řešit, jak dětem a jejich rodičům sdělovat diagnózu. „Rodičům říkáme pravdu vždy a musíme se s nimi domluvit, do jaké míry má být informováno dítě,“ řekl v roce 2000 v Lidových novinách. „Nikdy v životě jsem se neodhodlal dítěti říci do očí, že zemře. Vždy jsem se snažil najít pozitiva, trochu naděje, nabídnout nějakou možnost, jak stav zlepšit,“ dodal.

Život a jeho jedinečnost považoval za zázrak. „Je závratné, že v určitém stadiu vznikne jediná buňka, z jejíhož potomstva vznikne mozek. Z jedné jediné buňky. Děje se tak, jako by to byla nejjednodušší věc na světě – aparát na myšlení, představy a snění. Díky jediné buňce dokážeme číst, psát, pohybovat se, hovořit, milovat, vnímat krásu.“

Právě krása a umění ho zajímaly stejně jako medicína. Psal o hudbě, sbíral umění. „Mezi vědou a uměním není zásadní rozdíl. Liší se jen metodami. Věda vysvětluje totéž, co umění zpodobuje. Společně otevírají cestu k hodnotnému životu,“ řekl. Dodal, že věda stejně jako umění vyžadují úsilí, zaujatost, odpovědnost, intelekt a fantazii.

Podle věhlasného onkologa umění umožňuje dostat se do světů jiných lidí. „Místo našeho jediného světa ho díky umění vidíme zmnohonásobený. Kolik je originálních umělců, tolik máme k dispozici světů,“ uzavřel profesor Koutecký.

Lékař, který dopředu někomu řekne, že mu zbývají dva tři měsíce, je pro mne špatný doktor. Měl jsem pacienty, o nichž jsem si myslel, že přežijí rok, a oni umřeli za čtrnáct dní, a měl jsem takové, kde jsem byl přesvědčený, že umřou za krátkou dobu, a žijí dodnes. Každý jsme jedinečný.
Josef Koutecký
v knize Osm múz mého života

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Zemřela psycholožka Lydia Tischlerová, která prošla Terezínem i Osvětimí

Ve čtvrtek zemřela ve věku 97 let psycholožka Lydia Tischlerová. Její úmrtí potvrdil České televizi zdroj z jejího bezprostředního okolí.
20. 11. 2026‌‌

Grónsko letos přišlo o 135 miliard tun ledu

Přestože byly v Grónsku během letošního roku podmínky, které neměly vést k větší ztrátě ledu, přišel největší ostrov světa o desítky miliard tun zmrzlé vody. Příčinou jsou podle vědců lidmi způsobené změny klimatu.
20. 11. 2026‌‌

Čas strávený u videoher nedokazuje závislost, klíčová je ztráta kontroly, upozorňují experti

Intenzivní hraní videoher po vydání očekávaných titulů ještě neznamená automaticky závislost, rozhodující je ztráta kontroly nad hraním a dlouhodobé negativní dopady na reálný život. Vyplývá to z mezinárodních studií i výzkumu českých hráčů, na kterých se podíleli psychologové z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Univerzita o tom informovala v souvislosti s vydáním očekávané hry Grand Theft Auto VI (GTA 6) .
20. 11. 2026‌‌

Rakovina slinivky je stále zabiják. Neexistuje lék, Česko ale modernizuje péči

Jedna z nejobávanějších nemocí – rakovina slinivky břišní – je stále jen velmi špatně léčitelná, zlepšuje se ale diagnostika, což znamená, že se daří ji odhalovat dříve. Česká republika péči o nemocné v poslední době výrazně modernizovala.
19. 11. 2026‌‌

Nad mnoha městy už je vidět víc družic než hvězd, říká britská zpráva

Noční obloha už nikdy nebude jako dřív. Množství družic na oběžné dráze kolem Země je tak velké, že mění pohled na nebe – a zřejmě se to jen tak nezmění, ukazuje britský výzkum.
19. 11. 2026‌‌

Vědci dronem odebrali hleny keporkaků. Zkoumají jejich DNA

Skotští vědci zkoumající keporkaky používají dron, který odebírá hlen obsažený ve výdechové fontáně těchto kytovců. Sbírají tak vzorky DNA těchto mořských savců, informoval server britské BBC.
19. 11. 2026‌‌

Dosáhnout dna Hranické propasti vědcům pomůže nový robot

Vědci by mohli příští rok dosáhnout na dno Hranické propasti na Přerovsku, která je nejhlubší zatopenou jeskyní světa. Před čtyřmi lety se jim s robotem podařilo dostat do hloubky 450 metrů, níže kvůli technickým omezením nemohl. Příští rok však vědci plánují spustit pod vodu robota, který se může ponořit až do hloubky 1300 metrů, řekl František Kuda z Ústavu geoniky Akademie věd. Dno by podle něj teoreticky mohlo být zhruba v kilometrové hloubce, protože taková je mocnost vápence v nedalekém lomu.
19. 11. 2026‌‌

Archeologové našli na Olomoucku hradisko ze starší doby bronzové

Archeologové objevili v Charvátech na Olomoucku dosud neznámé opevněné sídliště ze starší doby bronzové. Pravěké hradisko, které mohlo sloužit jako centrum okolních komunit, chránily tři linie obranných příkopů. Archeologové při záchranném výzkumu odkryli také čtyři hroby a pozůstatky osídlení z několika pravěkých období. Rozsah opevněného areálu pomohl odhalit také geofyzikální průzkum.
18. 11. 2026‌‌

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.