Web se zrodil na půdě Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) se sídlem v Ženevě. V polovině roku 1980 přišel do této mezinárodní vědecké organizace jako konzultant britský softwarový inženýr Timothy Berners-Lee. Pro své potřeby tehdy naprogramoval jednoduchý elektronický katalog, do kterého se dalo vstoupit odkudkoliv prostřednictvím počítačové sítě.
Jednotlivé listy propojoval systém odkazů, díky nimž bylo možno snadno vyhledat související informace. To už byl jen kousek od systému internetových stránek, mezi nimiž lze jednoduše přecházet pomocí hypertextových odkazů.
Koncem roku 1981 ale Britovi vypršel původní šestiměsíční kontrakt s CERNem, a proto odešel pracovat pro firmu Image Computer Systems. Teprve po návratu do Ženevy v polovině dekády svůj někdejší nápad rozpracoval a na jaře 1989 ho nabídl CERNu jako řešení dlouhodobých problémů se sdílením dat mezi vědeckými týmy.
Jazyk webu
Spolu s Robertem Cailliauem a několika dalšími spolupracovníky navrhl Berners-Lee jazyk pro vytváření webových stránek (HyperText Markup Language, zkráceně HTML) a definoval protokol pro přenos stránek internetem (Hypertext Transfer Protocol, HTTP). A vymyslel i program, jenž sloužil zároveň jako editor i prohlížeč stránek.
Při úvahách nad názvem nového programu napadaly Bernerse-Leeho názvy jako Mine of Information (Důl na informace) či Information Mesh (Informační spleť). Nakonec se usnesl na názvu WorldWideWeb (Celosvětová síť). Tento název se posléze v mírně modifikované podobě (s mezerami mezi slovy) stal označením pro celou službu, zatímco samotný prohlížeč byl překřtěn na Nexus.
Koncem roku 1990 byl zprovozněn první webový server na světě. Měl adresu info.cern.ch a běžel na počítači NeXT, který v CERNu uchovávají dodnes. Stránky byly čistě textové a obsahovaly návod pro zájemce o pořízení vlastního webu.
Raketový růst
Své servery začaly záhy zřizovat evropské i americké vědecké instituce. V listopadu 1992 existovalo na celém světě 26 serverů. O rok později jejich počet přesáhl pět stovek a koncem roku 1994 už jich bylo 10 tisíc kusů, přičemž se k nim připojovalo na deset milionů uživatelů. Příčinou tohoto raketového růstu bylo rozhodnutí Evropské organizace pro jaderný výzkum, která na jaře 1993 poskytla veřejnosti možnost využívat web zcela zdarma.
Za svůj přínos světu informačních technologií se Timothymu Bernersovi-Lee dostalo mnohých ocenění a v roce 2004 jej britská královna dokonce povýšila do šlechtického stavu. Práci na rozvoji webu se věnuje dodnes, ať už coby vysokoškolský profesor, nebo jako předseda organizace World Wide Web Consortium (W3C), která definuje nové a rozvíjí stávající technické standardy webu.
Berners-Lee je rovněž znám jako otec myšlenky takzvaného sémantického webu, na němž nejsou informace uloženy a strukturovány nahodile, nýbrž podle standardizovaných pravidel usnadňujících jejich vyhledání a zpracování.
Zklamaný otec
Nedávno se Tim Berners-Lee vyjádřil k současné podobě internetu – vylíčil ho ve značně temných barvách. Je podle něj dominován několika kolosálními platformami, které škrtí inovace a vlastně už zlikvidovaly bohaté souostroví blogů a malých stránek, které tvořily podstatu webu dříve.
Podle „otce webu“ tito internetoví obři mají příliš velkou moc a stali se dominantními. „Kontrolují jaké myšlenky a názory jsou vidět a sdílí se,“ uvedl Lee v otevřeném dopise. „Nakupují startupy, které by se mohly státá jejich konkurenty, kupují si inovace a mohou si dovolit platit za ty nejlepší talenty v oboru.“ Lee se obává, že díky výhodě, kterou velké společnosti mají díky přístupu k datům jejich uživatelů, může jejich dominance trvat klidně i dvacet let – a tato doba kvůli tomu bude méně inovativní než minulé roky.
„A co víc, fakt, že moc je koncentrována mezi tak málo společnostmi, způsobil, jak snadné je dnes udělat z webu zbraň. V minulých letech jsme viděli konspirační teorie trendovat sociálních sítích, falešné účty na Twitteru a Facebooku zvyšovat společenské napětí, zahraniční mocnosti zasahovat do voleb nebo zločince krást naše osobní informace,“ zdůraznil Lee další problém se současným webem.
Problém se webem se podle něj netýká jen dalších generací, ale také a především těch, kdo se na internet teprve připojí. Rád by přitom viděl situaci jako řešitelnou: „Dobrým způsobem, jak vymyslet budoucnost je předpovědět ji. Může to vypadat jako utopické, může to znít jako nemožní po těch zklamání z posledních dvou let, ale chci si představit budoucnost a vybudovat ji,“ napsal.