Americké dopravní letadlo náhodou překonalo rychlost zvuku, která je 1234 km/hod. Běžný Boeing 787-9 má přitom maximální rychlost jen 900 km/hod. Tentokrát ale letoun letěl přesně v trase takzvaného tryskového proudění, které navíc bylo mimořádně silné. Cestující se tak dostali do cíle skoro o 50 minut dříve.
Nadzvuková doprava v současnosti nefunguje – od té doby, co selhal ruský projekt Tu-144 a skončil provoz britsko-francouzských concordů, tento druh přepravy nenabízí nikdo jiný. Přesto se před několika dny cestující na trase z Los Angeles do Londýna nadzvukovou rychlostí pohybovali.
Let společnosti Virgin Atlantic dosáhl v pondělí rychlosti 1289 kilometrů za hodinu, rychlost zvuku je přitom 1234 kilometrů za hodinu. Není to poprvé, co se něco podobného běžnému komerčnímu letadlo podařilo, dosavadní rekord drželo norské letadlo, které před rokem dosáhlo rychlosti 1249 kilometrů za hodinu.
Jako první si extrémní rychlosti Boeingu 787-9 všimli uživatelé webové aplikace Flight Aware, když sledovali pohyby letadel nad Severní Amerikou – a byli to právě oni, kdo také správně popsali, co bylo příčinou nečekaného zrychlení letadla.
Standardní Boeing 787-9 by měl být schopen dosáhnout cestovní rychlosti „jen“ 901 kilometrů za hodinu, v tomto případě měl ale pomocníka. Stalo se jím takzvané tryskové proudění neboli jet stream. Jedná se o někdy značně silné proudění vzduchu v atmosféře, které vždy vane od západu na východ, tedy přesně po trase tohoto letu.
Letecký průmysl si je tohoto jevu dobře vědom, počítá se s ním při plánování tras – pokud se letoun nese v jet streamu ve správném směru, snižuje to spotřebu paliva i dobu cesty. A naopak – let proti proudu znamená vyšší náklady a delší let.
V tomto případě mělo tryskové proudění výjimečnou sílu; právě v zimě bývá nejsilnější, protože v té době jsou nejsilnější rozdíly mezi teplotami na severu a na jihu.
Překonávat hranici zvuku se nesmí
Létat nad pevninou nadzvukovou rychlostí je nezákonné, protože kvůli tomu docházelo k poškození majetku dole na zemi. V tomto případě ale k sonickému třesku, který vzniká při proražení zvukové hranice, nedošlo – protože za část rychlosti bylo zodpovědné právě tryskové proudění.
Deník Washington Post to vysvětluje takto: „S maximální rychlostí tryskového proudění nad Pensylvánií letadla, která jím prolétají, buď výrazně zrychlí – nebo zpomalí, podle směru letu. Je to jako chůze po jezdícím pásu na letišti. Máte svou vlastní rychlost, ale když v ní pokračujete v prostředí, které se samo o sobě pohybuje, tak vás to urychlí na neobyčejnou rychlost.“
Komerční letadla na takové rychlosti nejsou stavěné, ale nebyl to problém: „Komerční letouny normálně neproráží zvukovou hranici, protože nejsou vyrobené na to, aby náhle zvýšily svůj výkon, ani na to nemají vhodné aerodynamické vlastnosti. Přestože byla rychlost vůči povrchu tak vysoká, letadlo se nepřiblížilo k prolomení zvukové hranice, jelikož bylo ponořené v rychle proudícím vzduchu,“ popisuje Washington Post. Tato souhra okolností znamenala, že letadlo se do Londýna dostalo o 48 minut dříve, než mělo.
