Kdy se lidem žilo na Zemi nejhůř? Historici našli „annus horribilis“

Pokud by chtěl někdo vědět, jaký rok byl v dějinách lidstva tím nejhorším a přinesl největší zkázu, vědci po dlouhém zkoumání tímto letopočtem označili rok 536. Skupina odborníků pod vedením historika Michaela McCormicka z Harvardovy univerzity totiž na základě analýz vzorků ledovce ze švýcarských Alp potvrdila, že právě v roce 536 silná erupce sopky na Islandu způsobila obrovský pokles teplot, neúrodu, hladomor, hospodářskou stagnaci a epidemie chorob. Informoval o tom časopis Science Magazine.

Odpověď na to, který rok v dějinách byl ten nejničivější „annus horribilis“ (strašlivý rok), hledali v minulosti mnozí historici, politici i filozofové.

Podle Michaela McCormicka lze prý nyní zodpovědně říct, že to nebyl ani rok 1349, kdy vypukla v Evropě velká epidemie moru, ani rok 1918, kdy epidemie španělské chřipky zabila po celém světě 50 až 100 milionů lidí. Oba zmíněné letopočty značně předčí rok 536.

„Byl to začátek jednoho z vůbec nejhorších období, v němž se člověk mohl ocitnout, jestli ne ten vůbec nejhorší rok,“ tvrdí McCormick. To, že v dějinách raného středověku se od poloviny šestého století hovoří o „temném období“, je známá věc. Vědci ale nyní s jistotou potvrdili, proč toto temné období nastalo.

Odpověď dal ledovec rozřezaný na tloušťku vlasu 

V roce 2013 díky vrtu odebrali ze švýcarského ledovce 72 metrů dlouhý sloupec ledu, který zrcadlí posledních 2000 let lidských dějin. Pomocí laseru jsou z něj schopni řezat vzorky o tloušťce 120 mikronů, tedy zhruba jako lidský vlas, a analyzovat jejich složení. Přítomnost různých chemických prvků, prachu či příměsí pak dokáže napovědět mnohé o klimatických podmínkách nebo meteorologických událostech. 

Díky analýzám dospěli k závěru, že v první polovině roku 536 vybuchla na Islandu sopka a její masivní erupce zahalila celou severní polokouli na dlouhé měsíce zplodinami a kouřem. Protože mrak nepropustil sluneční paprsky, tak celá Evropa, ale i podstatná část Asie skutečně doslova potemněly a teploty v létě klesly o 1,5 až 2,5 stupně Celsia. Na mnoha místech i přes léto sněžilo.

Svět bez jídla

Nízké teploty zničily veškerou úrodu nejen v Evropě, ale i v Číně nebo Mezopotámii, což vedlo ke hladomoru. Navíc v letech 540 a 547 následovaly další dvě erupce, které situaci znovu zhoršily. V roce 541 navíc propukla epidemie takzvaného Justiniánského moru, jež zabila polovinu populace tehdejší byzantské říše.

Hospodářská stagnace trvala téměř celé jedno století. Teprve ve vzorcích ledovce z doby kolem roku 640 našli glaciologové, které vedl profesor Paul Mayewski z univerzity v americkém Maine, příměsi olova. To podle nich ukazuje na rozšíření dolování a tavení stříbra. Právě to pak vedlo k většímu bohatství a prosperitě starého kontinentu.

A co naše země?

Studie sledovala celosvětové dopady, ale toto období bylo nesmírně složité i pro ty, kdo žili na území dnešní České republiky. V té době totiž u nás probíhala doba stěhování národů, kdy se tu střídaly a míchaly různé skupiny nájezdníků – Herulové, Langobardi, Hunové nebo Durynkové. Slované se k nám dostali pravděpodobně až v druhé polovině 6. století.