Zatím se na Zemi v lidských dějinách nikdy neobjevila tropická bouře nebo hurikán kategorie 6. Ty nejsilnější bouře měly doposud sílu 5. kategorie – jednalo se hurikány, které zničily celá města, například New Orleans.
Vědci předvídají superničivý hurikán šesté kategorie. Mohl by zasáhnout nepřipravená města v Perském zálivu
Až doposud nebylo potřeba, aby nějaká kategorie 6 vůbec existovala, do současnosti totiž taková bouře nemohla vzniknout. Pro představu, vítr v ní by dosahoval dlouhodobě rychlosti kolem 350 kilometrů za hodinu.
- Saffirova-Simpsonova hurikánová stupnice klasifikuje tropické cyklony na západní polokouli, které přesáhly intenzitu tropické brázdy nízkého tlaku a tropické bouře, čímž se staly hurikány.
- Stupnice hurikány rozděluje do pěti kategorií rozlišovaných podle intenzity jejich trvalých větrů. K tomu, aby byl tropický cyklon označen jako hurikán, musí mít vítr rychlost nejméně 33 metrů za sekundu (119 kilometrů v hodině). Nejvyšší klasifikace na stupnici (kategorie 5) je vyhrazena pro bouře s větrem přesahujícím sedmdesát metrů za sekundu (252 kilometrů v hodině).
- Oficiálně je Saffirova-Simpsonova hurikánová stupnice používána „jen“ k popisu hurikánů, které se formují v Atlantském oceánu a v severní části Pacifiku, východně od mezinárodní datové linie. Ostatní oblasti používají jinou klasifikaci a bouře se tam nazývají cyklony nebo tajfuny.
- Klasifikace je primárně určena pro měření možných škod a zátop, které může hurikán způsobit při případných sesuvech půdy, ačkoliv byla kritizována jako příliš jednoduchá.
- V různých částech světa jsou pro bouřkové systémy specifické názvy. Výraz hurikán je spojován s oblastmi po obou stranách Severní a Jižní Ameriky včetně Mexického zálivu.
- Jako cyklon se označují bouře ve vodách kolem Austrálie a Indie, tedy v Indickém oceánu a Bengálském zálivu. O tajfunech se pak hovoří v regionu jihovýchodní Asie.
- Jednotlivé tropické cyklony se pojmenovávají na přeskáčku podle mužských a ženských jmen popořadě dle abecedy. Jména se používají opakovaně, pokud však bouře způsobí obzvláště vysoké škody, její jméno se ze seznamu vyřadí.
V současné době se ale podmínky na Zemi mění – a to tak, že by podle odborníků na hurikány mohly takové bouře vzniknout. Co je hlavní příčinou? V současnosti je v atmosféře asi o 5–8 procent vodní páry více než před jednou generací. Navíc se otepluje mořská voda, což je další podmínka pro vznik silných hurikánů. Dohromady to zvyšuje pravděpodobnost pro vznik superbouře, jakou ještě lidstvo nezažilo a na jakou není zatím připravené.
V poslední době se ale objevují hurikány a další tropické bouře, které už řadou vlastností do potenciální kategorie 6 spadají. Jednalo se o tajfuny (zejména Haiyan, Meranti a Tip), jejichž rychlosti překračovaly 300 kilometrů za hodinu. Hurikán kategorie 6 ale zatím nevznikl – i když při hurikánu Irma se o něm často mluvilo; dělali to však zejména politici, když chtěli zveličit škody, které bouře způsobila.
Podle řady meteorologů je ale kvůli podmínkám na Zemi pravděpodobnost příchodu hurikánu o hypotetické síle 6 na Saffir-Simpsonově stupnici stále větší. Například Jeff Masters, který patří k nejrespektovanějším meteorologům v USA, si myslí, že je jen otázkou času, než taková bouře Spojené státy zasáhne. Roku 2016 rozproudil odbornou (a později i veřejnou) diskuzi, když vydal provokativní článek na odborném webu Weather Underground. Předpovídá v něm příchod „černé labutě“ – nepředpověditelného výjimečného jevu, na který není nikdo připravený, v podobě supersilného hurikánu.
Jeho hlavním argumentem je existence hurikánu z roku 1780, jemuž se dnes říká Velký Hurikán. Zcela nečekaně zasáhl ostrovy Martinik, Svatý Eustach a Barbados a připravil o život nejméně 22 tisíc lidí – jde tedy o atlantickou tropickou cyklonu s dodnes největším počtem obětí v lidské historii. Vítr měl tehdy podle řady svědectví takovou sílu, že ze stromů odtrhával kůru. Něco podobného vědci pozorovali jen při tornádech, kdy vítr mívá rychlost nad 350 kilometrů v hodině.
- Teorie popisuje černé labutě jako vzácné události s mimořádným dopadem, u kterých je nemožné vypočítat riziko jejich vzniku a zároveň není možné přesně určit, zda a kdy nastanou.
- Jedinou možností, jak se na nepředvídatelné události připravit, je využívání mechanismů takzvané antifragility. Antifragilita je totiž opakem křehkosti a umožňuje věcem, systémům i lidem posilovat na úkor nejrůznějších pohrom a překážek.
- Pojem černé labutě vznikl v kontextu světové ekonomické krize z roku 2007, která byla všeobecně neočekávaná, ale přímo nebo nepřímo ovlivnila všechny obyvatele planety. Mezi události, které přišly podobně neočekávaně, ale ovlivnily celý svět a jsou tedy popisovanými černými labutěmi, patří například první světová válka, útoky z 11. září 2001 nebo příchod internetu.
- Autorem této myšlenky je libanonsko-americký ekonom a esejista Nassim Nicholas Taleb.
Podle Masterse je téměř jisté, že další takový hurikán je nejen možný, ale i to, že se objeví znovu. Jen pro něj není úplně přiléhavý název „černá labuť“, ale spíše „šedá labuť“, protože ho už věda předvídá. „Hurikány ještě extrémnější než Velký hurikán z roku 1780 se mohou objevovat v teplejším klimatu, a dají se očekávat díky kombinaci fyziky s historickými údaji,“ napsal Masters. „Takové bouře, jaké se v historických záznamech zatím neobjevují, můžeme nazývat šedé labutě.“
Vědec v této předpovědi vycházel z prací dvou špičkových expertů na hurikány, Kerryho Emanuela z MIT a Ning Linové z Princetonu. Jedná se o tvůrce nejdetailnějšího modelu hurikánů, který zveřejnili v srpnu 2015. Jejich práce byla od té doby zahrnuta do šesti celosvětových klimatických modelů. Také tato dvojice psala v odborném časopise Nature Climate Change o hypotetických supersilných hurikánech jako o šedých labutích: „Na rozdíl od opravdu nepředvídatelných a nevyhnutelných černých labutí, na něž se dá odpovědět jen rychlou reakcí, šedé labutě se dají předpovědět a dá se na ně systematicky připravovat.“
Podle výzkumu těchto vědců je téměř jisté, že takový ničivý hurikán zasáhne Perský záliv, tedy oblast, kde se tropické cyklony v dějinách zatím neobjevily. Za nejrizikovější místa pro vznik superbouře považují také Cairns v Austrálii a Tampu na Floridě. Všude tam se spolu se změnami klimatu zvyšuje pravděpodobnost takových bouří čtrnáctinásobně.
Co by, kdyby
Podle vědců není na něco takového žádné světové město připravené, neexistují vlastně ani žádné důkladné studie, které by odhadovaly, co by se stalo. V jednom rozhovoru pro média uvedl Kerry Emanuel: „Hurikán by přinesl pět metrů vody, což by způsobilo, že většina Tampy by se ocitla pod hladinou. Tampa potřebuje dobrý evakuační plán, nevím, jestli jsou si vědomí rizik, jimž opravdu budou čelit.“
Ještě horší by byla situace v Perském zálivu, kde nikdo nemá s bouří podobnou hurikánu žádné zkušenosti. Přitom ve městech jako je Dubaj žijí miliony lidí v těsné blízkosti moře – aniž by pro případ tropické bouře existovalo jakékoliv opatření. „Dubaj je město, které se v posledních letech rychle rozrostlo; lidé, kteří tady staví, jsou zcela neinformovaní, že by toto město mohlo čelit vážnému hurikánu,“ varuje Emanuel. „Mohli by uvažovat o tom, že budou stavět výš, nebo že postaví ochrannou zeď u moře, jen pro jistotu.“
„Jeff Masters přinutil celou meteorologickou komunitu uvažovat o tom, jestli by mohl existovat hurikán síly 6,“ napsal jiný americký meteorolog Brian Donegan, který se věnuje především umělým inteligencím ve vztahu k předpovídání počasí. „Minulý rok hurikán Patricia dosáhl v nárazech ve východní části Tichého oceánu rychlosti 403 kilometrů za hodinu. Byl to nejintenzivnější tropický cyklon zaznamenaný na západní polokouli.“
Také podle dalšího meteorologa Paula Huttnera je Patricia důkazem, že se objeví hurikány, kvůli nimž bude potřeba zavést šestou kategorii: „Mnoho meteorologů bylo zaskočeno tím, jak rychle se Patricia stala jedním z nejsilnějších hurikánů páté kategorie v dějinách měření – a to za pouhých 24 hodin.“
Řada meteorologů ale proti tomu, aby se supersilné hurikány v budoucnu řadily do nějaké nové šesté kategorie, protestuje. Velkým odpůrcem byl například bývalý šéf amerického Národního projektu pro výzkum hurikánů Robert Simpson, podle něhož je současná škála pojmenovaná.