Svět čeká více delších období sucha, Česká republika se s tímto problémem potýká již řadu let. Velký americký výzkum ukazuje, kdo může na takových dobách profitovat a komu naopak sucha nejvíc škodí.
Kdo vydělá na suchu? Poučte se z Kalifornie, vyzývají vědci
V jižní části Kalifornie se nachází národní park Carrizo Plain. Jde o poměrně malé území, které je ale z hlediska druhové rozmanitosti v této oblasti jedinečné. Každé jaro rozkvete obrovským množstvím květin, mnoho z nich je ohrožených druhů. Vědci z Washingtonské univerzity a Kalifornské univerzity v Berkeley tři roky studovali, jak si stovky druhů organismů na tomto území vedou během historicky největších vln sucha.
„Planina Carrizo je jedno z nejdůležitějších míst na světě, kde žijí ohrožené druhy rostlin, hlodavců i masožravců,“ popsala jedinečné místo Laura Prughová, hlavní autorka studie. „Je to ale také unikátní laboratoř, kde můžeme studovat, jak výjimečné klimatické události ovlivňují celý ekosystém.“
Díky mnohaletému výzkumu vědci pozorovali, že sucha pomohla ekologicky slabším druhům tím, že vystavila stresu normálně dominantní druhy. Podle Prughové se podobné chování dá očekávat také v jiných systémech.
Srovnání stejného místa roku 2011 a 2014
„Myslíme si, že přestože mohou být tyto klimatické extrémy krátkodobě devastující, dlouhodobě mohou být důležité pro udržování biodiverzity v těchto systémech. Tím, že pomáhají udržet slabší druhy, aby nebyly ze systému vytlačené úplně,“ popisuje výhody sucha bioložka.
Suchem trpí nejvíc dravci a šelmy
A kdo suchem trpí nejvíc? Podle studie zveřejněné v odborném časopise Nature Climate Change jsou to dravci a šelmy – od lišek až po sovy pálené. Právě oni se dokázali nejhůř vypořádávat s tím, když ubývalo jejich kořisti během tříletého sucha.
„Lidé si často myslí, že když je sucho, tak by se měli nejvíc bát o rostliny, ale o zvířatech se moc nemluví,“ komentovala vědkyně. „Naše výsledky ale ukazují, že při těchto dlouhodobějších vlnách sucha bychom měli věnovat pozornost právě zvířatům, která jsou na vrcholu potravního řetězce – právě ona to mají nejtěžší.“
Prughová tuto oblast zkoumá už od roku 2007, kdy ještě jako doktorandka popisovala stavy ohrožené tarbíkomyši velké, která na planině Carrizo žije. Ukázalo se ale, že to není možné, aniž by nepochopila, jak fungují vztahy mezi jednotlivými druhy – jinak není možné populace zvířat zachovat.
Proměna z rozkvetlé zahrady v „povrch Měsíce“
Když roku 2012 vypuklo sucho, nikdo nemohl tušit, že se bude jednat o nejhorší sucho v Kalifornii během 1200 let. „Viděli jsme, jak se naše oblasti mění z rozkvetlé zahrady na jaře na něco, co připomínalo povrch Měsíce,“ říká Prughová. „Uvědomili jsme si, že jsme v jedinečné pozici, abychom mohli zkoumat tuto situaci, která postihuje celou společnost.“
Tarbíkomyš
V rámci tohoto výzkumu její tým sesbíral údaje o 423 druzích rostlin i zvířat. Tři roky terénní práce doplnily údaji z minulosti, od roku 2007 do roku 2011. Terénní práce spočívala v manuálním počítání zvířat na ohraničeném území, sbírání vzorků v pastech i analýzy fotografií či zapojení dobrovolníků na pozorování ptáků. Pomáhala také technika, od fotopastí přes letadla až po drony.
Vědci shrnuli výsledky takto:
- Rostliny trpěly suchem okamžitě poté, co vypuklo, dopady rostly rovnoměrně každým dalším rokem.
- Tarbíkomyši se s prvním a druhým rokem sucha vypořádávaly bez problémů, ve třetím roce se jejich počet zmenšil jedenáctinásobně.
- Když kolabovaly populace dominantních druhů, rostliny a zvířata, které byly v minulosti málo početné, se rozšiřovaly – týkalo se to například několika vzácnějších druhů tarbíkomyší.
- Vědci označili přibližně 4 procenta organismů za „vítěze“ – jejich množství dokázalo během such vzrůst.
- Ke konci období sucha byli nejhůře postiženými druhy masožravci – kojoti, jezevci i draví ptáci.
Po environmentálním šoku se ekosystém postupně vrátil do normálu
„Kdyby byl náš výzkum kratší nebo úžeji zaměřený, přišli bychom o úžasnou příležitost studovat dopad na celou ekologickou komunitu – o tom, jaký dopad má na ni velký environmentální šok,“ popsala vědkyně. „Takové šoky se zesilují s tím, jak rychle měníme planetu a nejsme schopní předvídat dopady, pokud nemáme dostatek informací.“
Důležité je, že poté co roku 2015 sucho skončilo, ekosystému na planině Carrizo se podařilo vrátit zpět do normálního stavu. Dokonce i populace ohrožených tarbíkomyší se obnovila. Podle vědců je tato studie velmi důležitá pro poznávání přírodních zákonů, které fungují v obdobích několikaletých such.