Západonilská horečka je typickým příkladem takzvaných „nově se objevujících nákaz“. Zatímco v minulosti byla známá jen v Africe, zcela nečekaně se nedávno objevila v USA, Austrálii, Asii a dokonce i Evropě.
Tam, kde na ni nebyli připravení, za sebou nechávala mrtvé – doposud proti ní totiž neexistuje očkování. Pravděpodobnost úmrtí je až pětiprocentní.
Vše začalo v Ugandě
Roku 1937 našli v Ugandě u ženy se silnými horečkami tento virus poprvé. Protože se to stalo v provincii West Nile, dostala nemoc název západonilská; není tedy nijak spojená s Egyptem, jak se mnozí laici domnívají.
Zejména v druhé polovině dvacátého století se virus prudce šířil po celém světě, do Evropy se dostal už na konci padesátých let, kdy byly protilátky proti němu objevené u Albánců. Přímo ho vědci v Evropě popsali v šedesátých letech v deltě Rhôny a také na Volze. Pak už to šlo rychle – od té doby byl izolován také v Portugalsku, na Ukrajině nebo v Itálii. Protilátky v lidské krvi ale byly popsány třeba i v Polsku, Rakousku nebo Řecku.
Na konci tisíciletí se už začaly i v Evropě objevovat první epidemie této nemoci: osm stovek nakažených v Bukurešti a dalších osm set v Rusku. V obou případech se úmrtnost pohybovala kolem čtyř procent.
Průnik do Československa a Česka
Také na našem území se západonilská horečka objevuje už docela dlouho – poprvé ji našli už roku 1972 na západním Slovensku u jednoho druhu komára. Na území České republiky byl virus potvrzen roku 1985 u Valtic – tehdy ho vědci našli u vodních ptáků.
Zdaleka nejvíc je ale spojená s velkými záplavami, které naše území zasáhly v roce 1997. Tehdy velká voda zasáhla soutok Dyje a Moravy a způsobila jejich rozsáhlé rozlití do krajiny. Kvůli tomu se tam začali na konci prázdnin masově líhnout komáři. Přenášeli pak na lidi různé nemoci, mimo jiné zřejmě i západonilskou horečku.
„Vir západonilské horečky má několik typů. Ty nejhorší jsou typ 1 a 2. Předpokládá se, že v České republice byl typ 2 prokázán v roce 2012 u ženy, která měla zánět mozkových blan,“ uvedla vedoucí Národní referenční laboratoře pro arboviry Hana Zelená.
Americká epidemie
S nemocí mají dramatičtější zkušenost lékaři ve Spojených státech, kde v letech 1999 až 2008 zabila podle oficiálních údajů přes tisíc osob.
Udeřila tehdy zcela nečekaně – zničehonic se objevila v New Yorku, kde z 62 případů 7 zemřelo. Virus se tam dostal s velkou pravděpodobností z Izraele. Onemocnění se pak nepřipravenými oblastmi šířilo velice rychle: zasáhlo téměř všechny státy USA.
Jak zabíjí západonilská horečka
Tento virus patří mezi viry způsobující encefalitidu – jsou přenosné z komárů na člověka, u něhož vyvolávají horečky, tělesnou slabost a některé agresivní kmeny mohou pacienta zabít. Nemoc postihuje také řadu druhů zvířat, od ptáků až po koně. Právě u nich má vysokou úmrtnost. Ecefalitidu, neboli zánětlivé onemocnění mozku, způsobují kromě virů i bakterie nebo dokonce paraziti. Viroví původci jsou však zdaleka nejčastější. V našem prostředí je dobře známá encefalitida klíšťová.
U člověka se nejčastěji neprojeví vůbec, to se týká přes 4/5 všech infekcí. Inkubační doba se pohybuje mezi třemi až šesti dny, během této doby nastupují horečky, bolesti hlavy, kloubů, krku a někdy i očních svalů – v postatě je to značně podobné jiným virovým onemocněním.
Jen velmi vzácně dochází ke vzniku encefalitidy nebo meningitidy. Úmrtnost se pohybuje kolem 4–5 procent, ale velmi se liší podle věku; zatímco u mladých lidí a dětí příliš vysoká není, u osob starších šedesáti let je naopak velká.
Vědci zatím neví o žádných trvalých následcích, které by západonilská horečka způsobovala.
Jak se k nám dostala?
V Evropě může západonilskou horečku přenášet celá řada ptáků – většinou jsou to rozšířené druhy jako lyska, čejka, racek, vrána, hrdlička nebo havran. Všechny spojuje, že migrují z Afriky nebo oblasti Středozemního moře. Hostit virus mohou také některé druhy savců, plazů a obojživelníků.
Ve Spojených státech došlo také k mnoha případům přenosu viru z člověka na člověka, existují však jen čtyři možnosti, jak se to může stát:
- Transfuzí krve
- Transplantací orgánů
- Kojením
- Z matky na plod
Co dělat?
Základem je nenakazit se – což v našem prostřední není nijak těžké: západonilská horečka se u nás objevuje jen zcela výjimečně.
Pokud člověk přebývá v oblasti, kde by mohlo toto riziko ve zvýšené míře existovat, pak je dobré chránit se před komáry podobně jako v místech, kde existuje malárie. Tedy především přímou ochranou těla.
„Není to žádný speciální druh komára. Jedná se komára pisklavého, nejběžnějšího komára, co v Česku máme. Lidé se proti němu mohou chránit repelentem nebo vhodným oblečením,“ doporučuje Hana Zelená.
