Západonilskou horečku zná Evropa řadu let. Na Moravě se objevila i během povodní

Na jihu Moravy se v nedávné minulosti objevili komáři, kteří měli v organismu virus západonilské horečky. Na zjištění epidemiologů upozornila MF Dnes. Neexistuje sice zatím důkaz, že by se nyní nemoc přenesla v České republice na člověka, ale dříve se to již stalo.

Západonilská horečka je typickým příkladem takzvaných „nově se objevujících nákaz“. Zatímco v minulosti byla známá jen v Africe, zcela nečekaně se nedávno objevila v USA, Austrálii, Asii a dokonce i Evropě.

Tam, kde na ni nebyli připravení, za sebou nechávala mrtvé – doposud proti ní totiž neexistuje očkování. Pravděpodobnost úmrtí je až pětiprocentní. 

Vše začalo v Ugandě 

Roku 1937 našli v Ugandě u ženy se silnými horečkami tento virus poprvé. Protože se to stalo v provincii West Nile, dostala nemoc název západonilská; není tedy nijak spojená s Egyptem, jak se mnozí laici domnívají.

Zejména v druhé polovině dvacátého století se virus prudce šířil po celém světě, do Evropy se dostal už na konci padesátých let, kdy byly protilátky proti němu objevené u Albánců. Přímo ho vědci v Evropě popsali v šedesátých letech v deltě Rhôny a také na Volze. Pak už to šlo rychle – od té doby byl izolován také v Portugalsku, na Ukrajině nebo v Itálii. Protilátky v lidské krvi ale byly popsány třeba i v Polsku, Rakousku nebo Řecku.

Rozšíření nilské horečky v Evropě
Zdroj: ECDC

Na konci tisíciletí se už začaly i v Evropě objevovat první epidemie této nemoci: osm stovek nakažených v Bukurešti a dalších osm set v Rusku. V obou případech se úmrtnost pohybovala kolem čtyř procent.

Průnik do Československa a Česka

Také na našem území se západonilská horečka objevuje už docela dlouho – poprvé ji našli už roku 1972 na západním Slovensku u jednoho druhu komára. Na území České republiky byl virus potvrzen roku 1985 u Valtic – tehdy ho vědci našli u vodních ptáků.

Zdaleka nejvíc je ale spojená s velkými záplavami, které naše území zasáhly v roce 1997. Tehdy velká voda zasáhla soutok Dyje a Moravy a způsobila jejich rozsáhlé rozlití do krajiny. Kvůli tomu se tam začali na konci prázdnin masově líhnout komáři. Přenášeli pak na lidi různé nemoci, mimo jiné zřejmě i západonilskou horečku. 

„Vir západonilské horečky má několik typů. Ty nejhorší jsou typ 1 a 2. Předpokládá se, že v České republice byl typ 2 prokázán v roce 2012 u ženy, která měla zánět mozkových blan,“ uvedla vedoucí Národní referenční laboratoře pro arboviry Hana Zelená.

Ten, který se tehdy na Moravě objevil, naštěstí nebyl pro člověka rizikový. V této oblasti je rozšířený virus takzvané valtické horečky, jenž je také přenášený komáry, proto došlo k rozsáhlému vyšetření obyvatel. To prokázalo, že infekce se vyskytovala u dvou dětí a dvou dospělých. Lékaři tehdy příznaky popsali takto: „Případ č. 2: Dívka ve věku 9 let, horečka 38-39 ºC, bolesti v krku, hlavy, svalů, výrazná únava, nutkání ke zvracení, makulopapulární erytém (včetně zarudlé tváře), mírně zvětšené inguinální mízní uzliny. Nemoc trvala 7 dní, rekonvalescence dalších 10 dnů.“ Řada dalších osob měla v těle protilátky proti západonilské horečce.

Americká epidemie

S nemocí mají dramatičtější zkušenost lékaři ve Spojených státech, kde v letech 1999 až 2008 zabila podle oficiálních údajů přes tisíc osob.

Udeřila tehdy zcela nečekaně – zničehonic se objevila v New Yorku, kde z 62 případů 7 zemřelo. Virus se tam dostal s velkou pravděpodobností z Izraele. Onemocnění se pak nepřipravenými oblastmi šířilo velice rychle: zasáhlo téměř všechny státy USA.

Jak zabíjí západonilská horečka

Tento virus patří mezi viry způsobující encefalitidu – jsou přenosné z komárů na člověka, u něhož vyvolávají horečky, tělesnou slabost a některé agresivní kmeny mohou pacienta zabít. Nemoc postihuje také řadu druhů zvířat, od ptáků až po koně. Právě u nich má vysokou úmrtnost. Ecefalitidu, neboli zánětlivé onemocnění mozku, způsobují kromě virů i bakterie nebo dokonce paraziti. Viroví původci jsou však zdaleka nejčastější. V našem prostředí je dobře známá encefalitida klíšťová.

U člověka se nejčastěji neprojeví vůbec, to se týká přes 4/5 všech infekcí. Inkubační doba se pohybuje mezi třemi až šesti dny, během této doby nastupují horečky, bolesti hlavy, kloubů, krku a někdy i očních svalů – v postatě je to značně podobné jiným virovým onemocněním.

Jen velmi vzácně dochází ke vzniku encefalitidy nebo meningitidy. Úmrtnost se pohybuje kolem 4–5 procent, ale velmi se liší podle věku; zatímco u mladých lidí a dětí příliš vysoká není, u osob starších šedesáti let je naopak velká. 

Vědci zatím neví o žádných trvalých následcích, které by západonilská horečka způsobovala. 

Jak se k nám dostala?

Na člověka ji přenáší komáři, kteří u nás běžně žijí – ti se jí nakazí od tažných ptáků, jimž sají krev. Aby se rozšířila, je potřeba, aby se komáři přemnožili a dostávali se z ohnisek, která leží nejčastěji v deltách řek, do bližšího kontaktu s lidmi.

V Evropě může západonilskou horečku přenášet celá řada ptáků – většinou jsou to rozšířené druhy jako lyska, čejka, racek, vrána, hrdlička nebo havran. Všechny spojuje, že migrují z Afriky nebo oblasti Středozemního moře. Hostit virus mohou také některé druhy savců, plazů a obojživelníků. 

Ve Spojených státech došlo také k mnoha případům přenosu viru z člověka na člověka, existují však jen čtyři možnosti, jak se to může stát:

  • Transfuzí krve
  • Transplantací orgánů
  • Kojením
  • Z matky na plod

Co dělat?

Základem je nenakazit se – což v našem prostřední není nijak těžké: západonilská horečka se u nás objevuje jen zcela výjimečně.

Pokud člověk přebývá v oblasti, kde by mohlo toto riziko ve zvýšené míře existovat, pak je dobré chránit se před komáry podobně jako v místech, kde existuje malárie. Tedy především přímou ochranou těla.

„Není to žádný speciální druh komára. Jedná se komára pisklavého, nejběžnějšího komára, co v Česku máme. Lidé se proti němu mohou chránit repelentem nebo vhodným oblečením,“ doporučuje Hana Zelená.