James Harrison si poprvé nechal odebrat krev v 60. letech poté, co vědci zjistili, že krevní transfuze může pomoci ženám, které mají krevní skupinu s negativním Rh faktorem a čekají dítě, jež má Rh faktor pozitivní. Kvůli tomu se v krvi nastávající matky vytvoří protilátky proti Rh pozitivní krvi a ty pak napadají červené krvinky plodu. Dětem tak mohou způsobit mimo jiné těžkou anémii. Pomoci jim může dárce, jehož krev obsahuje látku anti-D globulin.
Harrison daroval krev za svůj život 1173krát, z toho 1163krát z pravé a desetkrát z levé ruky. Pomohl tím vyprodukovat více než tři miliony dávek anti-D globulinu. Skončit teď musí proto, že pro dárcovství už dávno překonal věkový limit, který je v Austrálii 70 let. „Pro mě je to smutný den. Konec dlouhého běhu… Dělal bych to dál, kdyby mě nechali,“ řekl novinářům.
Začalo to před 150 lety
Tento příběh by nebyl možný, kdyby nebylo Karla Landsteinera, muže, který objevil krevní skupiny. Díky němu a jeho výzkumu se podařilo vytvořit systém, kdy je darování krve bezpečné pro dárce i obdarovaného.
Rakouský lékař a patolog Karl Landsteiner, jenž se narodil před 150 lety, 14. června 1868, se ihned po vystudování medicíny rozhodl pro vědeckou dráhu. Od počátku se zajímal o problematiku krevního séra.
V roce 1901 uveřejnil na základě vyšetření menší skupiny osob práci, ve které rozdělil lidskou krev do tří krevních skupin. „Krevní sérum normálního člověka je často schopno shlukovat červené krvinky jiného zdravého jedince,“ prohlásil už roku 1900. Aby to potvrdil, odebral krev sobě a 21 kolegům a pak zjišťoval reakci každého vzorku krvinek na každý vzorek krevního séra.
Landsteiner se narodil v dolnorakouském Badenu a od svých šesti let vyrůstal po smrti otce s matkou, se kterou ho pojilo silné pouto. Medicínu absolvoval na Vídeňské univerzitě a na několika prestižních univerzitách studoval i chemii.
Další významný objev se Landsteinerovi, jenž ve 20. letech přesídlil do Ameriky, podařil v roce 1940. Držitel Nobelovy ceny za lékařství (1930) ve spolupráci s americkým sérologem Alexandrem Wienerem rozluštil další důležitý faktor krve a nazval jej rhesus faktor (známý jako Rh-faktor). Jednalo se o antigen odlišující krevní skupiny a poslední veledůležitý prvek k bezpečné krevní transfuzi. Landsteiner zemřel v roce 1943 v New Yorku na srdeční záchvat při práci v laboratoři.
Češi a krev
V roce 1907 nezávisle na Landsteinerovi objevil a správně klasifikoval krevní skupiny také český psychiatr Jan Janský. Ten se většinu života věnoval vztahu mezi shlukováním krve a duševními poruchami. Zkoumal to na vzorku 3160 pacientů s touto charakteristikou – po mnoha letech zkoumání ovšem dospěl k tomu, že žádný takový vztah neexistuje.
V rámci tohoto výzkumu popsal jako vedlejší část výzkumu čtyři základní krevní skupiny – byl tedy sice o něco pomalejší než slavnější Landsteiner, ale dospěl k přesnějšímu výsledku individuálně. Měl ale také štěstí – respektive rakouský vědec smůlu. Mezi jeho spolupracovníky totiž nebyl nikdo se skupinou AB, proto ji ani popsat nemohl.
Janský se už ale později výzkumu krve nevěnoval, považoval jej za ukončený. Patřil sice k propagátorům dárcovství, ale vědecky se zaměřil na problematiku mozkomíšního moku. Jeho práce byla v Československu nesmírně populární zejména díky filmu Tajemství krve z roku 1953, který natočil režisér Martin Frič. Janského v něm hrál Vladimír Ráž.
