Teflon vznikl pro atomové zbraně, mrazničky i kosmické skafandry, dnes na něm smažíme vajíčka

Americký chemik Roy Plunkett vynalezl před 80 lety, 6. dubna 1938, ve společnosti DuPont polytetrafluoretylen, který je více známý pod svým obchodním názvem teflon.

První uplatnění našel teflon pro své antikorozní vlastnosti při vývoji americké atomové bomby. Pár let nato se začal využívat v elektrotechnickém, chemickém či automobilovém průmyslu a v roce 1969 se jako součást skafandru dostal s prvními lidmi na Měsíc. Nejznámější je ale teflon jako součást pánviček, na které se nic nepřilepí. 

Sice se často tvrdí, že tato látka vznikla pro kosmický výzkum a vyvinula ji americká kosmická agentura NASA, není to ale pravda. 

Pro tuto látku s unikátními vlastnostmi se vžil název teflon, ačkoli jde o obchodní značku registrovanou firmou DuPont v roce 1945. Látka se jmenuje polytetrafluorethylen (PTFE) a s trochou nadsázky je odolná téměř vůči všemu.

Vydrží extrémně vysoké teploty (taje při 327 stupních Celsia), ale i nízké teploty (do minus 70 stupňů Celsia). Je vysoce nepřilnavá, vodoodpudivá, výborně elektroizolační a mimořádně odolná vůči chemikáliím.

Od laboratoří až po turistické oblečení

Pro svou téměř univerzální chemickou odolnost se využívá v laboratořích například pro uchování silných kyselin či reaktivních organických sloučenin. V elektrotechnice má uplatnění například jako izolace vodičů. Ve strojírenství jako těsnění při velkých nerovnostech těsnících povrchů, při střídavých teplotách a vysokém tlaku (mimo jiné pro příruby, čerpadla, ložiska, ventily). Teflon se používá i na výrobu nepromokavého oblečení.

Roy Plunkett se narodil 26. června 1910 v americkém státě Ohio. Na tamní univerzitě získal v roce 1936 doktorát z chemie a týž rok nastoupil do výzkumných laboratoří firmy DuPont. Tato společnost, založená v roce 1802 na výrobu střelného prachu, měla tehdy na kontě již několik vynálezů – například neopren (1930) či nylon (1935). Ve spolupráci s firmou General Motors se také od roku 1930 podílela na vývoji a použití freonů.

A právě úkol pro Plunketta – připravit nové netoxické chladicí médium do mrazniček – stál za objevem teflonu. Při jednom pokusu mladý chemik stlačil v nádobě tetrafluorethylen a když posléze otevřel ventil v očekávání, že plyn bude proudit ven, nestalo se nic. Záhy ale našel uvnitř klouzavý bílý prášek, jímž byl polytetrafluorethylen (PTFE), který si firma DuPont v roce 1945 zaregistrovala jako obchodní známku teflon.

Patent na tento nový polymer byl sice vydán v roce 1941, ale trvalo ještě dalších pět let, než se pro tuto látku našlo komerční využití. Výrobní náklady totiž byly vysoké, a tak ji nejprve využívali vědci v projektu Manhattan, americko-britském tajném programu vyvíjejícím atomovou bombu. Teflon posloužil díky svým antikorozním vlastnostem.

Do kuchyně přivedl teflon francouzský inženýr Marc Grégoire, který ho používal na potažení rybářských vlasců, a jeho manželka Colette, která přišla na myšlenku vylepšit s ním nádobí. A tak se v roce 1954 zrodila první pánev, na níž se nepřilepí smažená vajíčka, a v roce 1956 založil Grégoire firmu Tefal (TEFlon+ALuminium).

V USA představil první pánev potaženou teflonem, s příznačným názvem Šťastná pánvička (The Happy Pan), v roce 1961 italský imigrant, podnikatel Marion Trozzolo.

Kdo se bojí teflonu

Ohledně teflonu existuje mnoho mýtů a nevyjasněných faktů. Jednou z otázek, která se řeší nejčastěji, je jeho rizikovost pro lidské zdraví.

Američtí ochránci životního prostředí už na začátku 21. století žádali, aby bylo nádobí s teflonovou úpravou viditelně označeno textem, který upozorňuje na zdravotní riziko tohoto materiálu. Pracovní skupina pro životní prostředí tvrdila, že nádobí s teflonovým povrchem se do tří až pěti minut zahřívá na teplotu 370 stupňů Celsia. Uvolňují se přitom plyny a chemikálie včetně dvou karcinogenních látek.

Ekologové upozornili na to, že i interní dokument výrobce teflonu, firmy DuPont, uvádí, že toxické látky uvolňované z povrchu už při teplotě 240 stupňů Celsia jsou smrtelné pro ptáky. Ochránci životního prostředí tvrdí, že chybí vědecké studie o dlouhodobém vlivu látek vylučovaných při úpravě na teflonovém nádobí.

Zatím je známo, že povrchy slibující přípravu pokrmů bez připálení u člověka vyvolávají symptomy chřipky – horečku a zadýchanost.

„Jestliže výpary z teflonu zabíjejí ptáky, co dělají s člověkem?“ ptala se ve studii zástupkyně ředitele Pracovní skupiny pro životní prostředí Jane Houlihanová. Při vaření se prý teflonové nádobí běžně zahřívá na 260 stupňů.

Vedení firmy DuPont připouští, že vaření při teplotách nad 260 stupňů může mít pro lidi škodlivé důsledky, ale zároveň tvrdí, že při vaření je tato teplota přesahována jen výjimečně. „Nevíme o škodlivém vlivu kouře z polymerů. Kdybychom o něm věděli, informovali bychom o tom,“ sdělil mluvčí DuPontu Cliff Web.

Rizikovost teflonu pro ptáky již potvrzena byla, ale u lidí ne. Výpary, které se uvolňují při značném přehřátí teflonu, vznikají jen mimo běžnou oblast použití.  V takovém případě ale mohou způsobovat symptomy „horečky z polymerového kouře“ – což jsou chřipce podobné symptomy, které u člověka relativně rychle odeznívají; můžou být však fatální pro velmi citlivý respirační systém ptáků.