V Británii má jen pět procent pacientů v domovech s pečovatelskou službou přístup k hudbě a umění jako k terapii. Podobná situace je i v Itálii. Nicméně výzkumy ukazují, že hudba zvyšuje potenciál paměti a jazykovou vybavenost. Rovněž snižuje úzkost a deprese, píše italský deník La Repubblica.
Muzikoterapie pomáhá proti demenci i jako rehabilitace po mrtvici, prokazuje praxe
Hudba, ať už ji posloucháme, sami hrajeme nebo zpíváme, je terapeutickým nástrojem proti demenci. Tato její přednost však ještě není příliš využívána. Britská studie, kterou realizovalo Mezinárodní centrum pro dlouhověkost a dobročinná organizace Utley Foundation, ukázala, jak terapie hudbou, ať už jde o pasivní poslech nebo o hudbu provozovanou s nějakou formou účasti pacienta, není využívána ve všech možnostech, které skýtá.
Podle této studie jen pět procent domovů s pacienty postiženými demencí umožňuje odpovídající přístup k hudbě a umění. Podle experta na muzikoterapii a neurofyziologii Marka Iosy z italské Nadace svaté Lucie je tomu podobně i v Itálii. Rostoucí počet výzkumů a projektů nicméně ukazuje, jak je terapie hudbou a uměním významná, pokud jde o podporu paměti a snižování agitovanosti spojené s demencí.
Podle výzkumu trpí části mozku spojené s hudební pamětí menším poškozením než jiné zóny spojené s pamětí. Proto se i pacienti s těžkým poškozením mozku většinou dokážou radovat z melodií, ať už na kognitivní nebo psychické úrovni.
Paměť na hudbu je jiná
„Prostřednictvím muzikoterapie se u pacienta s demencí, který ztratil značnou část svých vzpomínek, posiluje paměť tak, že jsou v mozku využívány alternativní cesty místo tradičních,“ říká Marco Iosa. Tyto cesty vedou do oblastí mozku spojených s hudební pamětí, které jsou například u Alzheimerovy choroby většinou zachovány.
Prostřednictvím stejného mechanismu může mít z hudby užitek i jazyková a vyjadřovací schopnost, neboť poslech písní, které měl pacient rád a které obsahují slova a výrazy, jež mu jsou blízké, mu pomůže opakovat tato slova snadněji. „U osob, které netrpí žádnou chorobou, je zřejmě schopnost hrát na nějaký nástroj pozitivním faktorem, přispívajícím k nižšímu riziku vzniku těchto chorob,“ uvádí Iosa. Hra na hudební nástroj se tak stává zbraní proti zhoršováním kognitivních schopností v pokročilém věku.
Z muzikoterapie nemá prospěch jen kognitivní zóna. „Hudba působí i na psychopatologické aspekty spojené s demencí tím, že snižuje deprese a úzkost i agitovanost pacienta,“ zdůrazňuje Iosa. Demence je totiž často doprovázena symptomy, jako je silná agitovanost, agresivita, poruchy nálady a spánku. V tomto případě má hudba funkci, stejně jako lék, stabilizátoru nálady a přispívá k lepším sociálním interakcím pacienta.
Hudba léčí víc, než se čekalo
„Muzikoterapie je účinná u různých nemocí, chybějí však další strukturální studie o jejím vlivu na různé choroby,“ uvádí Iosa. Využívání této terapie dosud brání administrativní překážky, dodává.
Jsou však některé projekty, které využívají muzikoterapii u jiných nemocí než u demence. „U pacientů, kteří měli mrtvici, navrhujeme poslech hudby,“ říká Iosa. Jde o projekt, který koordinuje profesor Alfredo Raglio a realizuje jej nadace Maugeri v Pavii spolu s Nadací svaté Lucie. Například když pacient otevře ruku, slyší melodii, která postupně sílí tak, jak se pohybují jeho prsty. Tak se posilují kognitivně motorické schopnosti pacienta, který za každý pohyb ruky dostává pozitivní odezvu. Pacient je sám zapojen do své rehabilitace. Využívání muzikoterapie tak pomáhá jak pacientovi, tak jeho terapeutovi.
