Zásadní technologické trendy, které letos výrazněji promluvily do běžného lidského života, nastínil už loňský rok. Do centra dění se vrátila virtuální realita, ke slovu se čím dále častěji dostává takzvaný internet věcí (IoT, Internet of Things) a s ním úzce propojená umělá inteligence. Stále větší důraz se klade na trojrozměrný „3D“ tisk.
Právě takový tisk totiž slibuje mimo jiné zcela změnit způsob, jak získáváme předměty denní potřeby. Proč bychom měli něco kupovat, když si to můžeme jednoduše vyrobit? Technologie 3D tisku už několik let využívají také čeští lékaři. Z titanového prášku se na profesionálních zařízeních například připravují některé velmi přesné kloubní náhrady.
Ceny levnějších domácích 3D tiskáren, které předměty vytvářejí z umělohmotných vláken, už klesly pod 10 000 korun. To je přibližně na polovinu ve srovnání s loňskem. A technologický pokrok bude jejich cenu snižovat i nadále. Jste připraveni vytisknout dítěti novou hračku?
Stírání rozdílů mezi reálným a virtuálním
Virtuální realita (VR) je tady, a to zcela bez debat. Zatímco jsme si v devadesátých letech minulého století mohli VR vychutnat jen díky nasazené těžké a velmi drahé helmě v ceně mnoha desítek tisíc korun s dvojící obrazovek s nízkým rozlišením (každá pro jedno oko), nyní je vše jinak. Technologie výrazně zlevnila (špičkové okuláry pro VR stojí do 15 000 korun), stala se dostupnější a využívá zařízení s daleko nižší hmotností (typicky jde o těžší „brýle“).
Svá nová želízka brzy představí či již ukázali velcí výrobci počítačového železa v čele s firmami jako je Acer, Dell, Hewlett-Packard, Lenovo, Xiaomi, HTC, Sony, nezapomínaje na průkopníka v této oblasti firmu Oculus VR (dnes vlastněná společností Facebook).
Počet herních či multimediálních titulů pro VR se sice zatím dá spočítat na prstech jedné ruky, ale o rostoucí podpoře této technologie svědčí snaha velkých výrobců o její masivnější prosazení. Nehovoří se však už tolik o čisté virtuální realitě, ale o takzvané „rozšířené“ (augmented) realitě (AR).
- Rozšířená realita (zkratkou AR) (angl. augmented reality) je označení používané pro reálný obraz světa doplněný počítačem vytvořenými objekty. Jinak řečeno jde o zobrazení reality (např. budovy nasnímané fotoaparátem v mobilním telefonu) a následné přidání digitálních prvků (třeba informací o daném objektu).
Usilovně na ní pracují například vývojáři z Microsoftu či Google a s velkou pravděpodobností také inženýři Apple. S rozšířenou realitou se již ostatně běžně setkáváme – stačí se podívat na běžné internetové navigační služby, které jsou člověka schopny nasměrovat do konkrétní ulice k vybranému obchodu, přičemž na reálný snímek promítnou virtuální objekty (například označení zařízení nebo otevírací dobu).
Internetové vyhledávače již pracují na rozšíření systému k rozpoznání skutečných záběrů – brzy tak postačí nasměrovat objektiv mobilního telefonu nebo jiného obrazového zařízení na konkrétní objekt (restauraci) a rázem o něm získáme další informace (otevírací dobu, jídelní menu atd.). Odkud se berou tato data? Z hlubin vzdálených počítačových cloudů, tedy ze vzdálených počítačových uzlů s obrovskou výpočetní kapacitou, které se postupně učí (kromě jiných věcí) v reálném čase analyzovat a rozpoznat obraz a dohledat k němu další souvislosti.
Jeden z velkých výrobců nábytku rovněž představil katalog, ze kterého si lze vybírat virtuální předměty a ty „přenášet“ do místnosti zobrazené na displeji mobilního zařízení. Pro přibližnou představu o tom, jak bude vypadat obývací pokoj s novou sedačkou, je taková možnost nedocenitelná.
Že je rozšířená realita v kurzu, to už dříve ukázala hra Pokémon Go. Právě ona dokázala z gaučů zvednout nespočetně dětí, které si pak šly ven „ulovit“ nějakého toho pokémona.
Internet plný věcí
Takřka kdekoliv je dnes díky bezdrátovému pokrytí dostupné připojení k internetu. A díky miniaturizaci elektroniky jsou dnes možné takové věci, jako nikdy předtím.
Ke slovu se tak dostávají mimo jiné chytré žárovky, které se dají jen za pomoci mobilu připojeného ke světové internetové pavučině rozsvítit z druhé půlky světa (případně si lze zkontrolovat, zda jsou zhasnuté nebo ne); termostaty, přes něž je možné z telefonu nebo tabletu nastavit tu správnou domácí teplotu; bezdrátové kamery reagující na pohyb s termočidly, které uvádějí do chodu žaluzie na oknech, když naměří ve venkovním prostoru příliš vysokou teplotu; chytré zásuvky schopné komunikace s mobilem, a celá řada dalších tu více, tu méně „chytrých“ systémů, které mohou být snadno ovládány na dálku.
Situaci mírně komplikuje přehršel bezdrátových technologií, která musejí jednotlivá zařízení podporovat, aby byla spolu kompatibilní. Ale to nic nemění na tom, že IoT je tady, skutečně funguje a navíc že jsou tato zařízení již dostupná za poměrně přijatelné částky (řádově tisícikoruny).
Technologičtí nadšenci již mohou své chytré domácnosti zapojit do hlasem ovládaných systémů přes Google Home, Amazon Alexa nebo digitální asistentku Siri z dílny Applu. Českému „rozsviť“ a dalším v češtině vysloveným příkazům tito pomocníci ještě nerozumí. Ale když jim podobně rozkážete v angličtině, rozsvítíte svou domácnost i bez nutnosti stisknout vypínač.
Automatizace a umělá inteligence
Zkušenosti většiny lidí s automatickými systémy mohou být negativní. Přeci jen takový automat na lince telefonního operátora nebo poskytovatele energií umí člověka spíše rozladit. Ale takových případů by postupně mělo ubývat. Díky pokročilejší umělé inteligenci, která dokáže lépe předvídat následující dění, porozumět kontextu a zastoupit celou řadu činností, které byly ještě nedávno výsadou člověka, se automaty stávají mnohem výkonnější a chápavější.
V obchodech se postupně etablují samoobslužné pokladny a skenery, ve fast foodech zase automatické kiosky, přes které se dá vybrat celé menu a také ho i zaplatit. Jen číšníky a kuchaře zatím nenahradily jedničky, nuly a tištěné obvody…
Na internetu se stále častějí objevují takzvaní chatboti (počítačové programy určené k interakci s lidmi), jejichž činnost už může být zaměnitelná s běžnou lidskou komunikací. Počítačové mozky, které dokáží lépe a rychleji než člověk analyzovat záběry, už v čím dál větší míře slouží nejen policistům, ale i vědcům, kteří pátrají v kosmu po dalších planetách i mimozemském životě (počítače tak rychleji, než by kdy zvládl člověk, analyzovaly „odposlechy“ z extragalatického tělesa Oumuamua).
Neméně zajímavá bude blízká budoucnost. Například obchodní gigant Amazon chce brzy v širším měřítku testovat automatické doručování balíků chytrými drony. Své velkolepé plány mají i světové automobilky – netají se plány na výrobu samořiditelných automobilů. Americká Tesla tak chce vozidlo, v němž by mohl šofér během jízdy spát, představit v roce 2019. To vše bude možné díky velmi rychle se vyvíjející umělé inteligenci a neustálé miniaturizaci elektronických obvodů.
