Ceny Neuron za přínos světové vědě získá sedm osobností, které proslavily českou vědu. Ocenění převezmou 6. prosince.
- Nadační fond Neuron vznikl v roce 2013. Podpořil české vědce a jejich výzkumy částkou 51 milionů korun. Kromě výše zmíněných cen udílí také granty Neuron Expedice. Jsou určené vědcům, kteří potřebují pro své výzkumy data z terénu.
Ceny Neuron za přínos světové vědě získá sedm osobností napříč vědními obory. Jejich jména Nadační fond Neuron zveřejnil ve středu. Ocenění dostanou 6. prosince, ve stejný den jako laureáti cen pro mladé vědce Neuron Impuls. Podle místopředsedy správní rady fondu Pavla Hobzy vybrala rada „zralé vědecké osobnosti“ a také 15 mladých badatelů, kteří stojí na začátku své kariéry.
Mezi laureáty Ceny Neuron za přínos světové vědě jsou chemik Emil Paleček, historik František Šmahel, biolog Josef Svoboda, fyzik Martin Roček, matematik Vladimír Šverák, lékař Otto Hrodek a matematik a odborník na informatiku Pavel Pudlák.
Světově proslulí vědci
Všichni ocenění patří mezi špičky ve svých oborech a často působí v zahraničí. Například matematik Šverák pracuje na univerzitě v Minnesotě. „Vladimír Šverák se věnuje zkoumání rovnice, která popisuje proudění vody, a snaží se tak beze zbytku porozumět pohybu jedné ze základních látek nezbytných pro život na Zemi,“ uvádí o něm zpráva fondu.
Fyzik Martin Roček zase pochází z rodiny, která emigrovala v roce 1960. Se zahraničím byl proto jeho profesní osud přirozeně spojen. Dnes je profesorem na Státní univerzitě v New Yorku.
Zakladatel moderní české dětské hematologie Otto Hrodek se pro svou dráhu rozhodl v Paříži, později působil jako poradce Světové zdravotnické organizace pro problematiku dětských nádorů. Přednášel v Oxfordu, Londýně, Cambridge, Uppsale a dalších městech.
Brněnský objev světového významu
Emil Paleček z Biofyzikálního ústavu přišel už na přelomu 50. a 60. let s objevem, jak číst DNA pomocí elektrochemických metod. Výrazně tím předběhl dobu, a to hlavně v socialistickém Československu, kde podle něj bylo slovo „genetika“ zakázané.
Až za třicet let se ale dočkal uznání světové vědecké komunity. Obor se poté od 90. let začal bouřlivě rozvíjet. Ukazuje se, že elektrochemickou metodou se dají zjišťovat genetické informace. Tato metoda je podle Palečka jednodušší a levnější než jiné.
Koncem 50. let se obecně soudilo, že molekuly DNA jsou moc veliké a elektrochemicky zkoumat nejdou. Už jako student ale Paleček našel způsob, o němž ostatní vědci prý ani neuvažovali. Svůj výzkum publikoval v zahraničním časopise Nature, přestože bylo tehdejší Československo sevřeno komunistickou diktaturou.
V zápětí dostal pozvání do USA, mimo jiné na Harvardskou univerzitu. Z ústavu jej nechtěli pustit, Paleček totiž nebyl členem komunistické strany. Nakonec strávil v USA rok a téměř celou dobu čekal na laboratorní přístroj, který si z Československa nechal poslat.
Došel až za devět měsíců nefunkční a poškozený. „V laboratoři řekli, že to je jasné. Tajné služby na obou stranách železné opony ho rozmontovaly a neuměly složit,“ vzpomíná. Přístroj pak dal dohromady až opravář televizí. Poslední měsíc Paleček metodu v USA použil a pokusy předvedl. Jeho celoživotní dílo vešlo do učebnic biofyziky a molekulární biologie.
Paleček spolupracuje s Masarykovým onkologickým ústavem v Brně, kde pomáhá se založením elektrochemické laboratoře pro výzkum a diagnostiku rakoviny. Snaží se směřovat i na klinickou praxi a prosadit se u firem. „Teď už tolik nedělám nukleové kyseliny, ale věnuji se bílkovinám, tam vidím budoucnost,“ říká.
Zajímá jej to, že většina bílkovin obsahuje cukernou složku. Hrají důležitou roli ve zdraví i nemoci. Diagnostika by se podle Palečka mohla zlepšit, kdyby vědci měli k dispozici jednoduché a levné metody, vhodné pro analýzu cukerných složek glykoproteinů.
Nelehké osudy oceněných
Mnohé letošní laureáty spojují i nelehké životní osudy. Biolog a ekolog Josef Svoboda skončil v 50. letech ve vězení za údajnou protistátní činnost. Strávil v něm téměř 8,5 roku. Studium nakonec absolvoval v Kanadě a jako výzkumník rostlinné ekologie se začal věnovat Antarktidě.
Historik František Šmahel v době normalizace přišel o místo v akademickém ústavu a živil se jako řidič tramvaje. Dnes je považován za jednoho z největších světových znalců lucemburské dynastie, husitství a české reformace.
Pavla Pudláka z Matematického ústavu Akademie věd ČR označuje tisková zpráva fondu za „tichého matematického génia“. Zabývá se teorií výpočetní složitosti.
