Jazyky se neustále mění a vyvíjejí. Mnoha lidem to sice vadí a volají po tom, aby zasáhli jazykovědci nebo dokonce zákonodárci. Britští vědci teď ale popsali, že řeči si dělají, co chtějí – pokud má dojít k nějaké změně, není v silách jednotlivce ani organizace, aby jí zabránili.
Jazykovědci už dlouhou dobu upozorňují, že se dá najít souvislost mezi evolucí živočišného druhu a vývojem jazyka. Také v evoluci řeči se podle vědců dají najít prvky, které fungují podobně jako slavný přirozený výběr.
Právě tato pravidla, jako je třeba touha po úsporném vyjadřování (neboli jazyková ekonomie), pak ovlivňují to, jak se řeč vyvíjí a přenáší mezi generacemi. Tyto jazykové zákony zkoumají vědci od doby, co jazykověda vznikla.
- Zipfův zákon je označení pro pravidlo matematické analýzy jazyků, které zformuloval americký jazykovědec George Kingsley Zipf. Toto pravidlo říká, že v každém textu, který je psán v přirozeném jazyce, existuje jisté rozdělení četnosti výskytu určitých slov, a to od slova s nejvyšším výskytem, které má rank 1 až po rank n, který označuje slovo s nejmenším výskytem v daném textu a tyto četnosti mají tvar pravidelně klesající křivky. Tohoto zákona se používá například v šifrování.
Jenže v poslední době se ukazuje, že v této hře je ještě další hráč, o němž se moc nemluvilo. Je to náhoda. Její roli popisuje na angličtině nová studie jazykovědců z University of Pennsylvania, která vyšla v odborném časopise Nature.
„Ať už je to náhodou anebo nějakými zákony, jisté je, že angličtina i jiné jazyky se mění,“ uvedl Joshua Plotkin, který se na této práci podílel. „Ti, kdo se snaží vývoj jazyka zkrotit pomocí gramatiky, mohou na desetiletí vyhrát, ale po století se ocitnou mezi těmi, kdo prohráli.“
Ve své studii Plotkin a jeho kolegové popsali, jak sledovali jazykové změny v průběhu staletí. Studovali to na obrovském korpusu asi 100 tisíc textů, které vznikly mezi rokem 1810 a současností, přičemž se soustředili na koncovky pravidelných a nepravidelných sloves. Našli 36 případů sloves, u nichž existovala jak forma pravidelná, tak i nepravidelná.
Zmatek v jazyce
Ukázalo se, že některá slovesa se v průběhu staletí měnila, zatímco jiná ne. Jazyková pravidla by měla naznačovat, že bude přibývat pravidelných tvarů – pro člověka je snadnější pamatovat si systém bez výjimek. Jenže to se nepotvrdilo, v mnoha případech se více prosadil tvar nepravidelný.
Pouze u šesti sloves z šestatřiceti došlo ke změně, kterou předvídá teorie, tedy jazyk se řídil pravidly. U dalších byl vývoj chaotický, u čtyř dokonce došlo k upřednostnění nepravidelné formy.
Jako příčinu vědci zvažují vlivy, jako je třeba podobnost s jinými slovy. Zejména výjimečná slova jsou však vůči nějakým předvídatelným změnám téměř imunní. Je to velmi podobné tomu, jak se chovají geny a živé organismy v průběhu evoluce – také zde je řada změn náhodých.
Jazykovědkyně Dr. Christine Cuskleyová z Edinburské univerzity, kterou k této studii oslovil britský deník Guardian, uvedla, že přestože jsou tyto výsledky zajímavé, není jasné, zda se dají z angličtiny aplikovat také na další jazyky. Proč? „Angličtina je divná,“ hodnotila.
