Česká republika má s definitivní platností nového stálého obyvatele. V rezervaci velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice bylo poprvé v České republice doloženo rozmnožování šakala obecného. Kojící fenu v minulých dnech zachytila fotopast.
Krátce poté byla tato informace potvrzena dalším způsobem - v rezervaci nasnímal šakalí štěně fotograf Vojtěch Lukáš, který ve spolupráci se společností Česká krajina dokumentuje projekt návratu velkých kopytníků. V obou případech byla zvířata zachycena na pastvině nedaleko Benátek nad Jizerou.
Nejnovější pozorování potvrdila výsledky výzkumu, který v letech 2015 až 2016 v lokalitě realizovali odborníci z Karlovy univerzity v Praze. „Šakala obecného jsme na dané lokalitě v rámci výzkumu šelem sledovali déle než rok. Ačkoliv byl na území České republiky několikrát zaznamenán již dříve, teprve díky výzkumu pomocí fotopastí jsme byli schopni potvrdit jeho trvalý výskyt,“ uvedla Klára Pyšková z katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Šakalům se u nás nečekaně daří
Během roku 2015 byl šakal v lokalitě nafocen téměř šedesátkrát, data z roku 2016 odborníci z Karlovy univerzity v současnosti zpracovávají. „To, že se šakal na lokalitě stále objevuje, potvrzuje naše závěry, že nejde pouze o migrujícího jedince, ale o zvíře, které se u nás trvale usadilo,“ dodala Klára Pyšková. „Záznamy šakala od nás existují, ale toto je první potvrzení trvalého výskytu na jedné lokalitě,“ shrnul význam výzkumu David Storch, ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy.
Aktuální snímky šakalů dokazují, že se šelmy v lokalitě nejen trvale zdržují, ale také rozmnožují. „Záběr z fotopasti zachycující kojící fenu s typicky naběhlými struky je nepřímým důkazem, fotografie šakalího štěněte je však již důkazem přímým, takže o úspěšném rozmnožení šakalů není nejmenších pochyb,“ konstatoval Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích, který zde spravuje fotopasti v rámci programu Strategie AV 21 - Rozmanitost života a zdraví ekosystémů. Výzkum probíhá v lokalitě, kterou pro projekt poskytla Agentura ochrany přírody a krajiny.
Z minulosti existuje z území Česka minimálně jedno nedoložené pozorování samice šakala s mláďaty, v tomto případě však jde o pozorování nezvratně doložené fotografiemi. „Jedná se o první hodnověrný důkaz rozmnožování šakala na území České republiky a zároveň o nejsevernější doložené rozmnožování šakala v Evropě,“ zdůrazňuje mimořádný význam důkazu Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.
„I když fotopasti zachycují šakaly z pastviny u Benátek nad Jizerou, naše vlastní očitá pozorování, i náhodná pozorování našich spolupracovníků, potvrzují jeho výskyt také na menší pastvině u Milovic a v jejím nejbližším okolí,“ dodává Miloslav Jirků. Divocí koně, zubři a pratuři tak sdílejí rezervaci se středně velkou šelmou, která se zaměřuje na lov malých obratlovců, hlavně hlodavců, živí se však také rostlinnou potravou, zejména plody, a příležitostně mršinami.
Největšími zvířaty, která šakal v Evropě loví, jsou zajíci, případně na zemi žijící ptáci, například bažanti. „V Rumunsku tamní myslivci občas zaznamenají šakaly honící srnce, nebylo však dosud zjištěno, že by je i ulovili. Na Balkáně, kde jsou šakali běžní, platí, že pokud se v potravě šakala objeví zbytky vysoké či černé zvěře, jedná se o mršiny a zbytky úlovků myslivců,“ dodává Martin Šálek, který se výzkumu šakala na Balkáně dlouhodobě věnuje.
Vzhledem k velikosti a složení potravy šakala je jeho nebezpečnost pro koně, natož pratury a zubry, nulová. „Velcí kopytníci jsou v těchto místech součástí přírody a přestože pro ně šakali nepředstavují reálné nebezpečí, věříme, že kontakt se středně velkým predátorem může příznivě ovlivňovat přirozené pudy na obranu mláďat i chování mláďat samotných,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.
Co tu dělá šakal?
- Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.
Šakal se na území České republiky i do zbytku Evropy šíří z Balkánu, který patří k jeho původním oblastem výskytu. Expanze této šelmy na sever a západ bývá dávána do souvislosti se změnami klimatu. Lze se domnívat, že rychlý postup šakala Evropou navíc usnadňuje člověkem způsobená absence vlků v oblastech, které nyní šakali nově osidlují.
Šakal má žlutohnědé, rezavohnědé až šedavé zbarvení, které se při výměně letní a zimní srsti do určité míry mění. Tmavší chlupy na hřbetě často vytvářejí jakousi „dečku“. Kvůli srůstu prostředních prstů na tlapách se jeho stopy dají spolehlivě rozeznat od stop jiných psovitých šelem. Žije v párech nebo v malých rodinných smečkách. Jeden pár či rodinná smečka obsazuje území o rozloze 2 až 20 kilometrů čtverečních.
