Vlády se dohadují, jak zpomalit změny klimatu tak, aby se teploty do konce století zvýšily jen o dva stupně Celsia, a ne o katastrofální čtyři stupně Celsia. Nyní vědci popsali, jak může nejúčinněji prospět každý člověk ve vyspělých zemích světa.
Řada lidí se snaží dělat spoustu drobností pro to, aby měli co nejnižší uhlíkovou stopu: tím, že používají hybridní automobily, recyklují nebo přecházejí k úsporným žárovkám. Z výzkumu zveřejněného v odborném časopise Enviromental Research Letters vyplývá, že všechny tyto činnosti mají reálně jen zcela minimální dopad. Jediné dvě činnosti, které mohou nějak pomoci, jsou přestat používat automobil a ještě více nemít takové množství potomků.
Výzkum vznikl na švédské univerzitě v Lundu. Jeho autoři se snažili spočítat, jaký druh činností, respektive jaká omezení, mohou nejlépe „zlepšit život na Zemi“. „Věda nám říká, že budoucnost dobrého života na Zemi záleží na tom, jestli dokážeme snížit do roku 2050 znečištění planety asi o 90 procent. Mnoho lidí to ví a jsou připraveni konat, ale většina netuší, co pro to může udělat,“ uvedla spoluautorka studie Kimberly Nicholasová.
Aby mohli popsat, jaké faktory nejvíce ovlivňují naši uhlíkovou stopu, analyzovali vědci velké množství studií, vládních i nezávislých zpráv a dalších seriózních zdrojů – jejich práce je tedy vlastně metastudií. Svou pozornost věnovali jen jevům, které mají nějaký vliv ve vyspělých zemích světa, právě ty (respektive chování jejich občanů) totiž mají na změnu klimatu zdaleka největší vliv.
Faktory, které měly největší dopad, se ukázaly být:
- Jídelníček založený hlavně na rostlinné stravě: 0,8 tun CO2 ročně.
- Jeden let přes oceán ročně: 1,6 tun CO2 ročně.
- Život bez osobního automobilu: 2,4 tun CO2 ročně.
- Méně dětí: 60 tun CO2 ročně.
Do žebříčku se nedostaly další dva poměrně silné faktory, které se ukázaly být jako sporné a špatně kvantifikovatelné – nevlastnění psa a přechod na „zelenou“ energii.
Studie vycházela ze zprávy z roku 2013, jejíž autoři popsali, že aby se globální teploty zvýšily do konce století „jen“ o dva stupně Celsia, musí být individuální uhlíková stopa jedince snížena na 2,1 tun CO2. Průměrný Američan má přitom uhlíkovou stopu kolem 16,4 tun ročně, průměrný Čech asi 11,8 tun za rok.
Autoři také analyzovali 216 doporučení, která vlády poskytují studentům v učebnicích. Popsali, že tyto rady se věnují především faktorům, jejichž reálný dopad je minimální, tedy především recyklaci. Naopak faktory, jejichž dopad je vysoký, se v doporučeních téměř neobjevují. Platí to pro učebnice v Kanadě, USA, Austrálii i EU.
