Česká družice úspěšně odstartovala do kosmu. V raketě s ní letěla i družice ze Slovenska

Česká republika má po čtrnácti letech opět ve vesmíru svoji vlastní družici. Satelit na nízkou oběžnou dráhu odstartoval z indického kosmodromu. Malá kompaktní družice bude měřit složení zbytkové atmosféry a v kosmickém prostředí otestuje i několik přístrojů českých průmyslových firem.

První technologická nanodružice VZLUSAT-1 úspěšně odstartovala do kosmu. V pátek 23. června 2017 ji vynesl na oběžnou dráhu Země indický raketový nosič PSLV-C38 (Polar Satellite Launch Vehicle). Raketa odstartovala z indického kosmodromu SDSC (Satish Dhawan Space Centre) těsně před šestou hodinou ranní.

Kosmodrom se nachází na ostrově Šríharikota v Bengálském zálivu. Český satelit byl vypuštěn na oběžnou dráhu do výšky 505 kilometrů a byla mu udělena rychlost 7 km/s. Společně s družicí VZLUSAT-1 bylo vypuštěno dalších 29 nanosatelitů ze 14 zemí – je mezi nimi i první slovenská družice SK-Cube.

Server Kosmonautix přinesl přímý přenos startu indické rakety:

Česko tak má v kosmu svoji družici poprvé od roku 2003, kdy se na oběžnou dráhu zkoumat atmosféru vydala družice Mimosa. 

Co bude na oběžné dráze úkolem satelitu

Vědecký úkol satelitu souvisí s tím, proč vlastně družice vznikla. Je totiž součástí mezinárodního projektu QB 50. Ten má za cíl vytvořit na nízké oběžné dráze síť 50 malých nízkonákladových satelitů, které nezávisle na sobě konstruují odborníci z 23 zemí. Tato síť pak má monitorovat nejméně prozkoumanou část atmosféry, takzvanou termosféru, ve výšce mezi 200 a 380 kilometry. Například to, jaká je tam koncentrace kyslíku.

Další dva technologické experimenty mají za cíl ověřit funkčnost různých přístrojů a materiálů v kosmu a odborníci z Výzkumného zkušebního a leteckého ústavu je na družici přidali nad rámec projektu QB 50. Vladimír Dániel, vedoucí projektu VZLUSAT-1, VZLÚ vysvětluje jejich smysl takto:  „První technologický experiment je rentgenový dalekohled. Ten se skládá z optiky, která sedí tady v této vyklápěcí části satelitu a z detektoru. Detektor je umístěn na této desce. Druhým experimentem je ověření kompozitových konstrukcí a kompozitů a měření jejich vlastností.“

Martin Tyburec o Cubesatu (zdroj: ČT24)

Kromě toho jsou na satelitu ještě další přístroje a čidla dalších výrobců. Ve všech případech jde o výrobky českých firem a pro ty je velmi cenné mít potvrzení, že jejich komponenty dokážou pracovat i při nulové gravitaci, při kosmické radiaci a v extrémních teplotách na orbitu. Usnadní jim to totiž cestu k zakázkám pro velké komerční satelity. 

Co je Cubesat?

Tato družice je poměrně malá, aby odpovídala takzvanému formátu CubeSAT. To je od 90. let dvacátého století mezinárodně používaný standard pro velmi malé družice. Ty se z praktických důvodů vždy skládají z krychlových modulů 10 x 10 x 10 centimetrů. Krychle může být jen jedna nebo jich může být i víc připojených k sobě. Česká družice se skládá ze dvou. To znamená, že má rozměry 20 x 10 x 10 centimetrů. Životnost družice je odhadována na dva roky. 

Stejného typu je i slovenská družice SK-Cube, která byla vynesena ve stejné raketě.  Že společně letěly český a slovenský satelit, byla naprostá náhoda. I Slováci mají za cíl otestovat svoje technologie. Kromě toho ale bude SK-Cube na zem posílat data třeba o nadoblačných blescích nebo magnetickém poli. Některé z těchto údajů využije i Ústav fyziky atmosféry české Akademie věd.

SK-Cube
Zdroj: SKCube