První světová válka strana 4 z 5

Mapy bitev, proměn hranic českých zemí, ale i místních výsledků parlamentních voleb nebo poutních míst si lidé mohou prohlédnout na novém webu. On-line Český historický atlas je přístupný od počátku května. Přináší řadu map a doplňujících informací pokrývajících období českých dějin od středověku po 20. století. Akademie věd ČR (AV) o atlasu informovala na webu.

Jeden z nejslavnějších světových vojevůdců dosáhl jednoho ze svých největších bitevních úspěchů na Moravě. Na začátku prosince 1805 porazil Napoleon v bitvě tří císařů ruskou a rakouskou armádu. Svými rozměry přesáhl střet jakoukoliv jinou do té doby započatou bitvu, zkázu nerozsel ale jen na bojišti. Nejvíce trpěli obyvatelé okolních vesnic, které vojáci zplundrovali. Někteří Francouzi se ale na Moravě usadili a založili rodiny, bitva také přispěla k počátkům národního obrození. Její odkaz je stále živý, ať už v podobě legend o zakopaném pokladu či každoročních rekonstrukcí bojů historickými nadšenci. Od smrti francouzského císaře uplynulo 5. května dvě stě let.

V tureckém městě Čanakale se v neděli za účasti tureckých, britských, francouzských a novozélandských vojáků konala pietní akce k uctění obětí bitvy o Gallipoli, jedné z nejkrvavějších v rámci první světové války. Trvala celkem devět měsíců a skončila neúspěchem spojenců. Nepominutelnou zásluhu na tom měl podplukovník osmanské armády a pozdější turecký prezident Mustafa Kemal Atatürk. Na bitevním poli zůstalo přes 130 tisíc mrtvých různých národností, mezi nimi i 11 410 mužů australského a novozélandského expedičního sboru a 25 tisíc členů britských jednotek. Na druhé straně padlo na 86 tisíc tureckých vojáků.

Několik let po jaderné havárii v Černobylu – konkrétně 25. dubna 1991 – přivítalo Československo krajany žijící na Ukrajině. Ti se obávali života v zamořeném regionu. Za návrat asi 1800 takzvaných černobylských Čechů se zasadil tehdejší prezident Václav Havel. „Bylo to trošku jako v pohádce,“ vzpomíná Boris Iljuk na situaci, kdy se ho jakožto představitele krajanské organizace Havel rozhodl přijmout.

Americký prezident Joe Biden formálně uznal za genocidu systematické zabíjení a deportace stovek tisíc Arménů, páchané vojáky osmanské říše během první světové války. Informovala o tom agentura AP. Jeho předchůdci v Bílém domě se používání termínu genocida v souvislosti s tehdejšími událostmi po desetiletí vyhýbali v obavě, aby si nepohněvali spojenecké Turecko. Biden v pátek telefonoval s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. Ten odmítl politizaci debaty kolem Arménů třetími stranami, termín genocida zcela odmítá.

Přesně před osmdesáti lety zatklo gestapo podplukovníka Josefa Balabána. Ten byl vůdčí postavou odbojové zpravodajsko-sabotážní skupiny Tři králové, která svými činy dováděla německou tajnou policii k zuřivosti. Z odbojářů byl nejstarší a dalo by se říct, že celou skupinu vedl. Za přezdívkami dalších dvou králů se skrývali podplukovník Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek. I ty v následujících měsících nacisté zavraždili.

17. dubna 1946 z tehdejšího francouzského mandátu v Sýrii po skoro třiceti letech odešel poslední francouzský voják. Syřané po táhlých sporech mohli konečně oficiálně vyhlásit svůj nezávislý stát. Počátky ale nebyly vůbec růžové. Střety mezi etniky a náboženstvími, stejně jako výrazné ekonomické rozdíly a politická nestabilita, navždy zanechaly skvrnu v syrské společnosti.

Obilí, líh, řepka, jetelová semena, chmel, ale hlavně cukr. Ten způsobil, že Praha se stala obchodním střediskem pro celé Rakousko-Uhersko a čile se zde obchodovalo se zmíněnými komoditami. A to ještě dříve, než se z nadšení a touhy tehdejších podnikatelů po vlastním trhu cenných papírů a komodit zrodila samotná burza. Byla to pak právě ona, která v druhé polovině 19. století umožnila vzestup českého cukrovarnictví, když se pro své první zájemce 17. dubna 1871 otevřela. A důležitou součástí finančního systému je podle analytiků i dnes, přestože by potřebovala nabízet větší počet titulů, jak zdůrazňují.

Po déle než sto letech se lze podívat do tváří více než čtrnácti tisíc legionářů. Za necelé tři týdny díky reportáži České televize nahrálo do internetové databáze s názvem „Krev legionáře“ fotografie svých předků skoro tisíc lidí a stále přibývají další.

Vévoda z Edinburghu strávil po boku britské královny Alžběty II. dlouhých 73 let. Jejich manželství bylo jedním z mála stabilních prvků života britské královské rodiny a nedostižným vzorem pro jejich potomky. I když musel princ Philip svou panovnici vždy následovat s uctivým odstupem, byl to právě on, kdo uvnitř paláce prosazoval změny, které měly monarchii zmodernizovat a pomoct jí tak přežít až do 21. století.

Trolejbusy se do mnoha měst, kde dnes jezdí, dostaly ve druhé polovině minulého století jako náhrada tramvají. Nebylo to tak bez výjimky, někde tramvaje nikdy nejezdily, jinde zůstaly a trolejbusy je doplnily. Zůstaly i ve dvou z nejstarších trolejbusových provozů, které letos shodně jubilují. Ten starší, pražský, by v létě oslavil 85 let od svého otevření, kdyby ovšem v 70. letech nezanikl. Kulatější výročí však slaví plzeňské trolejbusy. Provoz, který funguje vůbec nejdéle ze všech v republice, začal před 80 lety.

Legionář, bývalý předseda vlády a ministr národní obrany, ale podle stále platného rozsudku také zrádce – to vše je generál Jan Syrový. Jeho rodina se nyní pokouší to poslední změnit. Praprasynovec Syrového nyní žádá o obnovení procesu z roku 1947, který odsoudil jeho příbuzného za válečnou zradu. Proces byl už tehdy podle něj zmanipulovaný, což dokazuje mimo jiné i to, že se na něm podílel Josef Urválek – prokurátor, který má na svědomí mimo jiné monstrprocesy s Miladou Horákovou nebo Rudolfem Slánským.

Před 120 lety se narodil ilustrátor Carl Barks, který zásadně ovlivnil renomé kreslené postavičky kačera Donalda. Původem rančer z Oregonu škodolibé figurce vybudoval ikonický charakter, přimaloval zázemí a provedl ji obdobím druhé světové války.

Nobelovu cenu ani velkou přízeň německé intelektuální smetánky Heinrich Mann na rozdíl od svého bratra Thomase nikdy nezískal. Přesto se německý spisovatel zapsal u čtenářů třeba úspěšným románem Profesor Neřád nebo satirou Poddaný. Možná nejdůležitější byl ale jeho odpor ke vstupu Německa do první světové války a boj proti dalšímu válečnému běsnění a nacismu. Od Mannova narození 27. března 1871 uplyne 150 let.

Pod názvem „Krev legionáře“ vznikla v Česku internetová databáze fotografií příslušníků československých legií z první světové války. Po více než století se tak lze podívat do tváře už více než třinácti tisícům legionářů, kteří bojovali za nezávislost státu. Databáze fotografií je přístupná na stránkách Československé obce legionářské.

Česko má tisíce národních hrdinů, proti kterým stojí jeden Švejk. A zatímco o něm vědí všichni, o tisících statečných neví nikdo nic. V rozhovoru pro ČT24 ke stému výročí od vydání Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka to prohlásil vojenský historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.

Josef Švejk –⁠ prostoduchý člověk, který se po svém vyrovnává s chaosem a necitelností válečné doby –⁠ se díky satirickému a protiválečnému románu Jaroslava Haška stal světově známou postavou. Na své cestě na válečnou frontu ze světa sám stihl dost poznat. Jeho přes půldruhého tisíce kilometrů dlouhé mašírování vedlo z bytu v novoměstské ulici Na Bojišti přes hospodu U Kalicha, přes vězení, jihočeské vesničky, Vídeň a Budapešť až za ukrajinský Lvov. Kudy Švejk do boje putoval, se můžete podívat v interaktivní mapě.

Je to válečný i protiválečný román, satirická kritika rozkládající se státní moci, vojenské mašinerie i vychýlené moderní společnosti, a jeho hlavní postavou je šibal, kterého kvůli aktivní službě za habsburskou korunu kdekdo označí za idiota. Od vydání Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války uplynulo rovných sto let.

Alexej Nikolajevič Kelin se narodil uprostřed druhé světové války v Československu. Jeho otec byl ale ruský emigrant. Donský kozák a student medicíny utekl ze sovětského Ruska v roce 1921 a díky Masarykově záchranné akci medicínu dostudoval v Praze. Rodina to neměla kvůli svému původu jednoduché. Perzekuci a problémům musela čelit na konci druhé světové války, i za totalitního režimu, který následoval.

Ocenit význam krajanů v českých dějinách i jejich roli v současnosti má významný den připomínající Čechy v zahraničí. Jeho datum si mohli vybrat oni sami, vyslovili se pro 4. únor spojený s odchodem Jana Amose Komenského. V historii přitom bylo z čeho vybírat, například čeští krajané ve Spojených státech měli značný vliv na vznik samostatného Československa. Pro návrh na stanovení Dne Čechů v zahraničí se tento týden vyslovila vláda, hlasovat o něm budou poslanci.

Už dva týdny můžou lidé bez obav z postihu odevzdávat nelegálně držené zbraně a střelivo, případně i dodatečně vyřídit potřebné doklady. Jde o pátou zbraňovou amnestii v historii Česka. Poslední takový generální pardon vyhlásily úřady před sedmi lety.

Přestože rozhodovali za války o tisících českých životů, byli téměř neviditelní. Velitelé nacistických bezpečnostních složek v protektorátu rozhodovali o deportacích do koncentračních táborů. Po válce je bylo složité identifikovat – kvůli jejich vysokým pozicím je často znali jen jejich nejbližší spolupracovníci. Proto často vyvázli bez trestu. Přitom právě oni mají velký podíl na zvěrstvech druhé světové války. Chtěli se zalíbit Hitlerovi.

Před 80 lety, 22. ledna 1941, se ve stínu nacistické okupace roznesla zpráva o smrti nejvýznamnějšího vynálezce české historie, takzvaného „českého Edisona“, Františka Křižíka. Zemřel v nedožitých 93 letech na rodinném zámku ve Stádlci u Tábora, kde trávil své stáří. Jeho pozůstatky byly převezeny do Prahy, kde byl s národními poctami pochován na Vyšehradském hřbitově. Pohřeb českého velikána se stal tichou manifestací proti probíhající německé okupaci. Slavný vynálezce byl mezi Čechy ikonou, přitom mu ale úspěch nebyl předurčen.

Před 80 lety člověk poprvé použil antibiotika. Od té doby sice tyto léky zabránily obrovskému utrpení, ale také přivedly lidstvo do závislosti na nich. Jak bakterie získávají proti antibiotikům odolnost, hrozí stále větší problémy, na které zatím neexistuje řešení.