První světová válka strana 4 z 5

Trolejbusy se do mnoha měst, kde dnes jezdí, dostaly ve druhé polovině minulého století jako náhrada tramvají. Nebylo to tak bez výjimky, někde tramvaje nikdy nejezdily, jinde zůstaly a trolejbusy je doplnily. Zůstaly i ve dvou z nejstarších trolejbusových provozů, které letos shodně jubilují. Ten starší, pražský, by v létě oslavil 85 let od svého otevření, kdyby ovšem v 70. letech nezanikl. Kulatější výročí však slaví plzeňské trolejbusy. Provoz, který funguje vůbec nejdéle ze všech v republice, začal před 80 lety.

Legionář, bývalý předseda vlády a ministr národní obrany, ale podle stále platného rozsudku také zrádce – to vše je generál Jan Syrový. Jeho rodina se nyní pokouší to poslední změnit. Praprasynovec Syrového nyní žádá o obnovení procesu z roku 1947, který odsoudil jeho příbuzného za válečnou zradu. Proces byl už tehdy podle něj zmanipulovaný, což dokazuje mimo jiné i to, že se na něm podílel Josef Urválek – prokurátor, který má na svědomí mimo jiné monstrprocesy s Miladou Horákovou nebo Rudolfem Slánským.

Před 120 lety se narodil ilustrátor Carl Barks, který zásadně ovlivnil renomé kreslené postavičky kačera Donalda. Původem rančer z Oregonu škodolibé figurce vybudoval ikonický charakter, přimaloval zázemí a provedl ji obdobím druhé světové války.

Nobelovu cenu ani velkou přízeň německé intelektuální smetánky Heinrich Mann na rozdíl od svého bratra Thomase nikdy nezískal. Přesto se německý spisovatel zapsal u čtenářů třeba úspěšným románem Profesor Neřád nebo satirou Poddaný. Možná nejdůležitější byl ale jeho odpor ke vstupu Německa do první světové války a boj proti dalšímu válečnému běsnění a nacismu. Od Mannova narození 27. března 1871 uplyne 150 let.

Pod názvem „Krev legionáře“ vznikla v Česku internetová databáze fotografií příslušníků československých legií z první světové války. Po více než století se tak lze podívat do tváře už více než třinácti tisícům legionářů, kteří bojovali za nezávislost státu. Databáze fotografií je přístupná na stránkách Československé obce legionářské.

Česko má tisíce národních hrdinů, proti kterým stojí jeden Švejk. A zatímco o něm vědí všichni, o tisících statečných neví nikdo nic. V rozhovoru pro ČT24 ke stému výročí od vydání Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka to prohlásil vojenský historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.

Josef Švejk –⁠ prostoduchý člověk, který se po svém vyrovnává s chaosem a necitelností válečné doby –⁠ se díky satirickému a protiválečnému románu Jaroslava Haška stal světově známou postavou. Na své cestě na válečnou frontu ze světa sám stihl dost poznat. Jeho přes půldruhého tisíce kilometrů dlouhé mašírování vedlo z bytu v novoměstské ulici Na Bojišti přes hospodu U Kalicha, přes vězení, jihočeské vesničky, Vídeň a Budapešť až za ukrajinský Lvov. Kudy Švejk do boje putoval, se můžete podívat v interaktivní mapě.

Je to válečný i protiválečný román, satirická kritika rozkládající se státní moci, vojenské mašinerie i vychýlené moderní společnosti, a jeho hlavní postavou je šibal, kterého kvůli aktivní službě za habsburskou korunu kdekdo označí za idiota. Od vydání Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války uplynulo rovných sto let.

Alexej Nikolajevič Kelin se narodil uprostřed druhé světové války v Československu. Jeho otec byl ale ruský emigrant. Donský kozák a student medicíny utekl ze sovětského Ruska v roce 1921 a díky Masarykově záchranné akci medicínu dostudoval v Praze. Rodina to neměla kvůli svému původu jednoduché. Perzekuci a problémům musela čelit na konci druhé světové války, i za totalitního režimu, který následoval.

Ocenit význam krajanů v českých dějinách i jejich roli v současnosti má významný den připomínající Čechy v zahraničí. Jeho datum si mohli vybrat oni sami, vyslovili se pro 4. únor spojený s odchodem Jana Amose Komenského. V historii přitom bylo z čeho vybírat, například čeští krajané ve Spojených státech měli značný vliv na vznik samostatného Československa. Pro návrh na stanovení Dne Čechů v zahraničí se tento týden vyslovila vláda, hlasovat o něm budou poslanci.

Už dva týdny můžou lidé bez obav z postihu odevzdávat nelegálně držené zbraně a střelivo, případně i dodatečně vyřídit potřebné doklady. Jde o pátou zbraňovou amnestii v historii Česka. Poslední takový generální pardon vyhlásily úřady před sedmi lety.

Přestože rozhodovali za války o tisících českých životů, byli téměř neviditelní. Velitelé nacistických bezpečnostních složek v protektorátu rozhodovali o deportacích do koncentračních táborů. Po válce je bylo složité identifikovat – kvůli jejich vysokým pozicím je často znali jen jejich nejbližší spolupracovníci. Proto často vyvázli bez trestu. Přitom právě oni mají velký podíl na zvěrstvech druhé světové války. Chtěli se zalíbit Hitlerovi.

Před 80 lety, 22. ledna 1941, se ve stínu nacistické okupace roznesla zpráva o smrti nejvýznamnějšího vynálezce české historie, takzvaného „českého Edisona“, Františka Křižíka. Zemřel v nedožitých 93 letech na rodinném zámku ve Stádlci u Tábora, kde trávil své stáří. Jeho pozůstatky byly převezeny do Prahy, kde byl s národními poctami pochován na Vyšehradském hřbitově. Pohřeb českého velikána se stal tichou manifestací proti probíhající německé okupaci. Slavný vynálezce byl mezi Čechy ikonou, přitom mu ale úspěch nebyl předurčen.

Před 80 lety člověk poprvé použil antibiotika. Od té doby sice tyto léky zabránily obrovskému utrpení, ale také přivedly lidstvo do závislosti na nich. Jak bakterie získávají proti antibiotikům odolnost, hrozí stále větší problémy, na které zatím neexistuje řešení.

Téměř dvanáct set pomníků obětem první světové války už je zdokumentováno a zaneseno do interaktivní mapy, která vzniká v Národním pedagogickém muzeu a knihovně J. A. Komenského. Další záznamy ještě přibudou.

Přesně před 80 lety, 8. ledna 1941 zemřel zakladatel skautingu Robert Stephenson Smyth Baden-Powell. Autor více než třiceti knih a muž oceněný několika čestnými tituly inspiroval 54 milionů lidí. Mezi nimi i 68 tisíc českých skautů a skautek, kteří se nyní snaží Baden-Powellovo dědictví využívat k pomoci například během pandemie. I na ně ale dopadají opatření.

Měl to být svátek sportu. V japonském Tokiu se po 56 letech měly konat znovu letní olympijské hry. Pandemie ale byla proti a nejsledovanější globální událost roku odsunula o rok. Není to ale poprvé. V novodobé historii olympiád se v několika případech zrušily Hry úplně, jindy měnily pořádající zemi a ve dvou případech se konaly v podstatě „jen“ pro část světa. Důvodem byla vždy politika, letos ale bezprecedentně situace týkající se zdraví.

Podle studie organizace Legambiente se alpské ledovce za posledních 150 let zmenšily o 60 procent. Nejhorší je situace na východě Alp. Ledovec Marmolada v Dolomitech na rakousko-Italském pomezí by se mohl zcela rozpustit za 15 až 20 let, píše se ve studii citované agenturou ANSA.

Kvůli koronaviru je ve svém bytě zavřená už téměř rok. Stodevítiletá Luisa Zappitelliová z města Città Di Castello už přežila dvě pandemie. Teď ale ve svém věku patří k nejzranitelnější skupině v rodné Itálii. Ta zůstává jedním z nejvíce zasažených států Evropy –⁠ na onemocnění covid-19 v zemi zemřelo skoro 69 tisíc lidí.

Období hladu a hojnosti provázela evropskou populaci staršími i moderními dějinami, podobně jako dnes, ve druhé dekádě 21. století. Lokální a později též globální krize byly způsobeny nejen válečnými konflikty, epidemiemi moru, cholery či tyfu, ale také krachy na trzích, přesunem hospodářských center a přírodními katastrofami. Sociální rozdíly byly dány jednak dlouhodobým rozvrstvením společnosti, jednak vlivem vnějších okolností. Ty měly vliv na dostatek či nedostatek potravin a jejich kvalitu.

V oslavné atmosféře stého výročí vyhlášení Československa, jež před dvěma lety zachvátila Českou republiku, poněkud zanikl podstatný kontext, jenž formování státu provázel. Ten si můžeme připomínat mimo jiné právě v těchto dnech, kdy uplynulo 102 let od vojenské porážky politického projektu německy mluvících elit v českých zemích, směřujícího k vlastní či rakousko-německé – nikoliv československé – státnosti. Že tak nečiníme, souvisí se skutečností, že se tento děj, završený mezi 20. a 27. prosincem 1918, vymyká mýtu o Masarykovi, Benešovi či „mužích 28. října“ budujících československý bastion stability a demokracie v neklidném regionu. Faktem totiž zůstává, že vznik ČSR se příliš nelišil od víru války, revolucí a násilí, do něhož se během podzimu 1918 přetransformovala první světová válka.

V Lipníku nad Bečvou na Přerovsku dokončuje ve své dílně umělecký kovář Jiří Jurda kovovový kříž. Ten bude vysoký 2,6 metru a bude v něm zakomponován květ vlčího máku, symbol válečných veteránů, který se začal užívat po první světové válce. Právě obětem tohoto konfliktu je kříž věnován. Letos uběhlo sto let od chvíle, kdy ve městě ukončily svou činnost v místních kasárnách vojenské špitály. Po dobu první světové války sem sváželi raněné z fronty. Po válce se tu až do roku 1921 léčili lidé nakažení španělskou chřipkou. Kříž se má stát vzpomínkou na všechny padlé, kteří ve špitálech zemřeli a jejich ostatky jsou dnes uloženy v hromadných hrobech. Umělecký kovář je autorem řady plastik v celém regionu. Před dvěma lety vytvořil obětem války památeční kříž, který stojí nedaleko Přerova na kopci zvaném Švédské šance. Připomíná tam poválečný masakr 267 karpatských Němců.

Očkování pomohlo zachránit od začátku dvacátého století stovky milionů lidských životů – jen v letech 2010–2015 to bylo 10 milionů lidí. A to přesto, že očkování má mnohdy vedlejší účinky a některé vakcíny v dějinách selhaly. I tyto chyby ale dokázaly lékařskou vědu a poznání posunout dál a pomoci tomu, aby se takové problémy už neopakovaly.

Zápisky a deníky z první světové války budou k dispozici on-line. Uchovat obsah starých rukopisů, dokud je ještě lze přečíst, historikům pomůže projekt vědců z brněnského Vysokého učení technického (VUT) nazvaný PERO. Ten dokáže ručně psané dokumenty převést do textu.