Protektorát strana 2 z 2

Skupina poslanců chce uzákonit 15. březen dnem zrady a zániku státnosti Československa. Nový významný den by v zákonu o státních svátcích připadal na začátek okupace zbytku českých zemí nacistickým Německem v roce 1939. Návrh Lea Luzara (KSČM), Jiřího Miholy (KDU-ČSL) a Heleny Válkové (ANO) posoudí vláda a potom zákonodárci.

Průmyslový komplex s rafinérií v Záluží u Mostu patřil v závěru druhé světové války mezi hlavní cíle spojeneckých bombardování. Vyráběl se zde syntetický benzin pro německou armádu, což z komplexu udělalo strategicky významné místo. Celkem spojenci zaměřili Záluží sedmnáctkrát. Naposledy – a nejspíš omylem – sem bomby dopadly před 75 lety.

Do protektorátu se vrátil, protože chtěl bojovat proti Hitlerovi. 29letý parašutista Josef Vanc byl členem výsadku Carbon a po návratu domů měl pomoci ozbrojit místní odbojáře. Bojovat mohl ale pouhý měsíc. Nepodařilo se mu spojit se svojí skupinou ani s domácím odbojem. Ve vypjaté situaci, když hrozilo, že padne do rukou gestapa, ho pak zastřelil jeho vlastní kolega František Kobzík. Od Vancova narození v úterý 4. února uplynulo 105 let.

S mylnou nadějí brzké porážky nacistického Německa, s dárky s vlasteneckou tematikou, cenzurou a bez Stromů republiky. Před osmdesáti lety prožili Češi první Vánoce pod okupací nacistického Německa. První válečné svátky byly přitom pro mnohé ještě relativně klidné.

Osud studenta Marka Frauwirtha, kterého s dalšími osmi vysokoškoláky popravili 17. listopadu 1939 nacisté, připomíná kámen zmizelých v pražské ulici Jilská. Tam pobýval v době svého zadržení gestapem. Letos je to od Frauwirthovy smrti 80 let.

Přesně před osmdesáti lety se československá veřejnost a vysokoškolští studenti naposledy rozloučili s Janem Opletalem, který byl smrtelně postřelen na protinacistické demonstraci 28. října. I když samotný pohřeb probíhal klidně, opletalovská pieta se zvrhla v další protest a ten rozzuřil nacisty natolik, že následovalo uzavření českých vysokých škol a tvrdé represe vůči studentům.

Osudy parašutistů vyslaných z Velké Británie do protektorátu připomíná historický orientační pochod, který v sobotu startuje na chrudimském letišti. Úkolem dvoučlenných skupin je dostat se pomocí šifrovaných informací na předem neznámé místo. Akce, kterou pořádají chrudimští parašutisté, se zúčastní téměř šest stovek lidí.

Před 80 lety do ulic Prahy vyšlo sto tisíc lidí, aby vyjádřili svůj nesouhlas s protektorátními poměry. Říjnová manifestace proti nacistické okupaci si v roce 1939 vyžádala dva mrtvé. Ze studenta Jana Opletala se stal symbol vzdoru proti totalitě a jeho odkaz dodnes připomíná Mezinárodní den studentstva. Na prvního zavražděného, dělníka Václava Sedláčka, se na dlouhá léta zapomnělo.

V Praze budou mít pamětní desku další hrdinové protinacistického odboje. Manželé Jesenští pomáhali těm, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Upomínka na ně je za posledních pět let devatenáctou pamětní deskou odhalenou v Praze zapomenutým odbojářům.

Dva mladí levicoví odbojáři Vladimír Blažka a Alois Bauer v posledním roce druhé světové války provedli v Brně úspěšný atentát na vysokého důstojníka SS Augusta Gölzera. Po říšském protektorovi Reinhardu Heydrichovi šlo o druhého nejvýše postaveného nacistu, kterého se na území protektorátu podařilo zlikvidovat, čin přesto zůstává mimo pozornost veřejnosti. Okolnosti zapomenutého útoku stopovali Ivan Bareš a Zdeněk Lenc z týmu Reportéři ČT.

Hrdinnou smrt sedmi československých výsadkářů připomněl pietní akt v Resslově ulici u pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Úterní akce se zúčastnily stovky lidí včetně politiků a válečných veteránů. Parašutisté padli po sedmihodinové bitvě s německou přesilou před 77 lety. V kostele a jeho kryptě našli útočiště po atentátu na Heydricha.

„Dne 27. května byl v Praze spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Heydricha. Na dopadení pachatelů se vypisuje odměna 10 milionů korun…,“ zněl začátek vyhlášky vydané poté, co Josef Gabčík s Janem Kubišem v pražských Kobylisích provedli v roce 1942 atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ten následkům zranění o několik dní později podlehl. Jednalo se přitom o čin, který neměl obdoby. Kromě uznání Spojenců s sebou ale také přinesl krvavou německou odplatu. K příležitosti 77. výročí útoku připravila ČT24 unikátní 3D model místa atentátu.

Přesně před osmdesáti lety – 27. dubna 1939 – jmenoval prezident Emil Hácha druhou protektorátní vládu. V jejím čele stanul vlastenec a významná postava československé armády generál Alois Eliáš. Někdejší legionář se kvůli své podpoře protiněmeckého odboje stal jediným premiérem okupovaného státu, kterého nacisté popravili.

Redaktora Respektu Ondřeje Kundru zaujala jedna z fotografií od Jana Lukase z časů protektorátu. Dal se proto do pátrání po osudech dívky, která je na onom snímku zachycena. Nejprve vznikl titulní materiál pro jeho domovský týdeník, následně kniha, která nyní vyšla.

Režisér Bohdan Sláma je vnímán především jako tvůrce sociálních dramat, jakým byly jeho Divoké včely nebo Štěstí. V jihočeských Bořicích ale nyní natáčí svůj první historický film. Příběh o soužití Čechů a Němců za druhé světové války a těsně po jejím skončení se opírá o skutečné události v pohraniční oblasti Vitorazska. Kronika venkovského masakru s názvem Krajina ve stínu vzniká jako černobílý film.

Život měl jít dál a úkolem Čechů bylo hlavně v poklidu pracovat v továrnách, tak si nacisté představovali protektorát Čechy a Morava. Ten byl přitom plný paradoxů. Fungovala sice cenzura, přitom si Vlasta Burian mohl z hajlování dělat na večírku pro plzeňské dělníky legraci. Obyvatelé zároveň museli nakupovat na potravinové lístky a hrozilo jim nucené nasazení. Naprosto nesnesitelný však život v tzv. protektorátu byl pro jeho židovské a romské  obyvatele, které nacistické rasové zákony postupně vylučovaly z veřejného života a odsoudily je k transportům do táborů smrti.

Zřízení protektorátu Čechy a Morava zasáhlo do všech oblastí okupované země. Neminulo ani filmový průmysl, tím spíš, že nacisté si velmi dobře uvědomovali sílu filmu coby nástroje propagandy. Jak se tuzemská kinematografie s příchodem okupantů proměnila, přibližuje v rozhovoru filmový historik Pavel Taussig.

Mnichovská dohoda znamenala pro Československo nejen ztrátu významné části území, ale také výrazné změny v politickém uspořádání. Česko-Slovensko však nevydrželo ani půl roku, a politické pořádky se měnily znovu. Prezident a předseda vlády už byli pouhými loutkami, skutečnou moc měl říšský protektor, jehož dohledu podléhala celá česká autonomní správa. Postupem času pak státní správa i samospráva přecházely do německých rukou.

Česká republika si v pátek na mnoha místech připomíná 80. výročí okupace nacistickým Německem. Den poté byl vyhlášen protektorát Čechy a Morava, který se stal podle výnosu nacistického vůdce Adolfa Hitlera součástí německé třetí říše. Na Hradčanském náměstí u sochy T. G. Masaryka upořádala pietu Československá obec legionářská a účastnil se jí mimo jiné předseda sněmovny Radek Vondráček (ANO), místopředsedkyně Senátu Miluše Horská (za KDU-ČSL+Nestraníci) nebo pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti). Přítomni byli také zástupci slovenské a německé ambasády.

Zatímco v Československu vyvolal podpis mnichovské dohody velké zklamání z postoje velmocí, britského premiéra doma po návratu vítaly nadšené davy lidí s tím, že přiváží mír. Hitler sice získal velkou část území Československa, to však podle této dohody mělo zůstat samostatným státem a západní mocnosti se mylně domnívaly, že německé expanzivní choutky ukojily. Když pak Hitler v březnu 1939 vyhlašoval Protektorát Čechy a Morava, byla reakce velmocí podobná. Státy sice tentokrát oficiálně protestovaly, žádná další reakce ale nepřišla. Až napadení Polska o půl roku později nakonec přimělo Francii a Británii vyhlásit Německu válku.

Bylo chladno, padal déšť se sněhem a lidé mířili do práce a do škol stejně jako jindy. Jenže tentokrát procházeli na nárožích kolem vyhlášky, která tvrdila, že vládu nad Čechami a Moravou převzalo nacistické Německo. Souhlas s okupací si Adolf Hitler vynutil na československém prezidentovi Emilu Háchovi před třetí hodinou ráno. Odpoledne 15. března měla německá armáda zemi pod kontrolou. Den poté vyhlásil Hitler obsazená území za protektorát Čechy a Morava.

Před rokem a půl oslavila dálnice D1 padesátiny, nyní by se dalo říct, že slaví osmdesátiny – 80 let od zahájení stavby. Tento paradox je vysvětlitelný tím, že byla stavba po desetiletí přerušena a pak bylo nutné zahájit ji znovu téměř od nuly. Prvním klíčovým datem je 24. leden 1939. Dálnice nazývaná česko-slovenská, případně jako dálnice západ-východ, přitom zdaleka nebyla jedinou velkou dopravní stavbou, která se začala připravovat za druhé republiky. Poté, co Německo obsadilo pohraničí, bylo bezpodmínečně nutné začít stavět nové silnice i železniční tratě – a své „pomníky“ v té době na českém území zanechali i němečtí inženýři.

Na trh se dostává nová poštovní známka s portrétem prezidenta druhé republiky a následně protektorátu Emila Háchy. Limitovanou edici patnáct tisíc kusů sice vydala Česká pošta, ale nejde o její emisi. Je to takzvaná vlastní známka, kterou připravil a zaplatil jiný subjekt. Náklady na výrobu edice byly přibližně 400 tisíc korun, peníze mezi sebou vybrali příznivci Emila Háchy.