Olivy

V tuniském městě Tebourba udržuje Abdaziz Misfare živou tradici svých předků – výrobu olivového oleje v tradičním mlýně s masivními kamennými mlýnky. „Jsou to stroje našich předků, které zpracovávají olivy stejně jako před kolonizací Tuniska,“ říká Misfare. Každý krok procesu, od drcení oliv po ruční separaci oleje od vody, zachovává přírodní kvality produktu i spojení s historií. Dokonce i zbytky z lisování nacházejí využití – pasta jde do výroby mýdla a odpadní voda slouží jako přírodní hnojivo. Tunisko, jeden z předních světových vývozců olivového oleje, nyní zažívá rekordní růst poptávky i cen.

Oteplování klimatu v Evropě mění zemědělské podmínky, což umožňuje rozšíření plodin typických pro jih kontinentu na sever. V Maďarsku se například olivovníky, tradičně pěstované v teplejších oblastech, stávají novým symbolem těchto změn. Pěstitelé jako Csaba Torok popisují, že mírnější zimy a příznivé mikroklima na svazích v blízkosti Balatonu poskytují ideální podmínky pro růst olivovníků, které se stále více adaptují na tamní prostředí. Tento posun v pěstování oliv odráží širší evropský trend, kdy klimatické změny místy otevírají nové možnosti pro zemědělské plodiny, zatímco jižní oblasti čelí rostoucím problémům se suchem a vlnami veder.

Podle nového výzkumu jsou části Portugalska a Španělska nejsušší za posledních tisíc let. Jedná se o důsledek atmosférického systému vysokého tlaku způsobeného změnou klimatu. Vědci v této studii varují před dlouhodobými dopady, které se už projevují například v produkci vína a oliv.

Původně měla být novou, lepší Camorrou. Od vedení neapolské mafie se ale brzy odstřihla a utvořila vlastní, samostatně funkční jednotku. Na zemědělském jihu se sice poohlížela po výdělku z produkce oliv nebo vína, postupně ale skončila u výdělečnějších komodit – podvodů, zbraní nebo drog a navázala u toho spojenectví i s čínskou Triádou nebo japonskou Jakuzou.