Téma Invaze v srpnu 1968 strana 3 z 4

Před 50 lety obsadily armády pěti států Varšavské smlouvy území Československa. Na severní Moravu mířilo 70 tisíc vojáků. Doprovázela je kolona 1800 tanků. Nesouhlas s okupanty chtěli vyjádřit i zaměstnanci ostravských hutí - na tanky plánovali lít rozžhavené železo.

Bylo to obyčejné prázdninové úterý a ještě 20. srpna večer připravovali sazeči v tiskárnách Rudé právo na následující den, aniž by většina národa tušila, co se v tutéž chvíli odehrává u hranic. Když proto krátce před půlnocí dorazila na jednání předsednictva ÚV KSČ informace o probíhající invazi pěti armád zemí Varšavské smlouvy, zapůsobila podle tehdejšího prvního tajemníka Alexandra Dubčeka jako výbuch bomby.

Krátce před půlnocí 20. srpna 1968 překročily armády států východního bloku československé hranice a bez vědomí tehdejších státních orgánů vpadly na území Československa. Invaze armád Varšavské smlouvy tak v podstatě ukončila takzvané pražské jaro – pokus československých komunistů o nastolení „socialismu s lidskou tváří“. V zemi poté začalo dlouhé normalizační období, které ukončil až listopad 1989.

Neznámý příběh o atmosféře těsně před začátkem invaze vojsk Varšavské smlouvy – dvacet studentů vyrazilo před padesáti lety pěšky z Plzně do bulharské Sofie na festival mládeže a studentstva. Do cíle se nedostali. V Bulharsku už byly v pohotovosti jednotky, které se 21. srpna podílely na okupaci Československa.

Německá kancléřka Angela Merkelová považuje okupaci Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy v roce 1968 za smutné vyvrcholení politiky útisku ze strany Sovětského svazu. Uvedl to její mluvčí Steffen Seibert. Stateční lidé v Československu podle Merkelové  v dalších letech přispěli ke sjednocené Evropě.

Výstavy fotografií, přednášky, koncerty, promítání filmů a dokumentů. Češi si začínají připomínat padesáté výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy. Organizátoři připravili pro veřejnost desítky akcí, přičemž nejvíce jich logicky připadá na den, kdy do tehdejšího Československa vjely tanky: 21. srpen.

Obrodný proces pražského jara ovládl v roce 1968 celou společnost. Stranou nezůstaly ani nejrůznější politické instituce, které začaly alespoň částečně naplňovat svoji právoplatnou roli. To se týkalo i Národního shromáždění, tedy jednokomorového zákonodárného sboru Československé socialistické republiky. Zatímco ještě na začátku roku 1968 zaznívala pouze opatrná kritika z úst poslanců nesouhlasících s vlastní bezmocností, v průběhu jara se už zákonodárci nebáli hlasovat tajně a v létě přijmout několik přelomových zákonů.

Výročí vpádu do Československa v srpnu 1968 si připomínají i bývalí sovětští vojáci, kteří na našem území pobývali. Na svém setkání v Moskvě se shodli, že zásah byl na místě a že rozhodnutí tehdejšího vedení Sovětského svazu bylo správné.

Invazi vojsk Varšavské smlouvy si s datem 21. srpna 1968 spojí 84 procent Čechů. Mezigenerační rozdíly jsou ale velké. Nejmladší respondenti ve věku 18 až 34 let, kteří nepamatují ani socialismus, natož přímo rok 1968, často odpovídali špatně. Víc než třetina z nich neví, že před padesáti lety přijely do Československa tanky. Vyplývá to z průzkumu agentury Median pro ČT.

Michal Lion utekl s rodiči v srpnu 1968 před ruskými tanky do Vídně. Odtud poslal do Československa štosy zakázaných knih exilových vydavatelství. Po sametové revoluci zažil zklamání. Našel je nečtené v pražském trezoru, protože čeští knihovníci se je báli půjčovat.

Francouzský spisovatel Anthony Sitruk sepsal Stručný život Jana Palacha. Ve své knize se vyznává z obdivu k československému studentovi, který se upálil, aby vyburcoval národ z letargie po okupaci v srpnu 1968.

„Rusové napochodovali do Prahy. Češi nemají šanci se ubránit,“ hlásal 21. srpna 1968 britský deník The Times – a ještě tentýž den se před sovětskou ambasádou v Londýně protestovalo. Demonstrace, které se odehrávaly i v následujících letech, organizovali většinou českoslovenští emigranti – zapojili se do nich ale i Britové, kteří také různými způsoby pomáhali běžencům z Československa. Historii demonstrací připomněl ve svém dokumentu „Zapomenuté protesty“ zahraniční zpravodaj ČT v Londýně Bohumil Vostal.

Srovnávat současné Rusko se zemí, která do Československa v srpnu 1968 poslala tanky, je podle bývalého prezidenta Václava Klause povrchní a falešné. Řekl to v Interview ČT24. Nynější postoje Čechů k Rusku označuje za hysterii. Ta podle něj souvisí právě s okupací, která na 21 let zmařila jakékoli větší reformní snahy.

Můj prastrýc byl v Československu v srpnu 1968 – vjel tam na tanku jako okupant, uvádí rodinný příběh dvaatřicetiletá ukrajinská filmařka Anna Kryvenko, která už několik let žije v Česku. Osobní zkušenost s českými reáliemi a záhada, proč byl její prastrýc vystřižen z rodinných fotografií, ji přivedla k natočení dokumentu, který se na srpnové události dívá z pohledu okupujících. Ani oni často nevěděli, co a proč se děje. Snímek Můj neznámý vojín uvádějí česká kina i Česká televize.

Padesáté výročí srpnové okupace se blíží a s ním přibývá i akcí, které invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a její okolnosti připomínají. V Praze se téměř zároveň otevřely dvě dvojvýstavy – v Národním památníku na Vítkově a v Czech Photo Centre. Představí mimo jiné příběh ikonické slovenské fotografie ze srpna 1968.

V den okupace Československa natáčela Magda Vášáryová v Piešťanech s Jurajem Jakubiskem film Vtáčkovia, siroty a blázni. Když do města před padesáti lety přijely tanky, byl to pro štáb šok, tím spíš, že čtyři dny nesměl opustit hotel. Všichni proto zvažovali nabídku italského režiséra Frederica Felliniho, aby emigrovali do Itálie, Vášáryová ji ale jako první odmítla. Po okupaci ji vyhodili z vysoké školy a snímek, který tehdy natáčela, se nesměl dvacet let promítat.

Předseda KSČM Vojtěch Filip nepřímo obvinil Ukrajince z ozbrojeného vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Učinil tak ve vyjádření pro britský list The Guardian, pro který mimo jiné uvedl, že tehdejší šéf sovětských komunistů, Leonid Iljič Brežněv, byl Ukrajinec a že hlavní silou invazních armád byli Ukrajinci. Rusko podle něj hrálo v invazi jen malou roli. Jeho slova vyvolala pozornost ukrajinských médií. Čeští opoziční politici viní Filipa z překrucování historie, historik Petr Blažek označil slova předsedy KSČM za absurdní.

V srpnu 1968 informovala Československá televize do poslední chvíle o postupu vojsk Varšavské smlouvy, o půlstoletí později tehdejší dění ve svém programu připomene. Mimo jiné zpravodajskou rekonstrukcí tehdejších událostí, uvedením prvního hraného filmu o Alexandru Dubčekovi a řadou dokumentů.

Jak prožívali okupaci v roce 1968 slavní i neznámí lidé? V projektu Ten okamžik se jedenáct z nich vrací do momentu, v němž je před padesáti lety zachytil fotoaparát. Příběh spojený se snímkem se stal součástí pětidílné dokumentární série, kterou Česká televize vysílá každou neděli v 18:15. Televizní pořad doplňuje aktuálně i venkovní výstava na pražském náměstí Jana Palacha a chystá se také kniha.

Probudit národ z letargie a vyburcovat ho k odporu proti nastupující normalizaci po okupaci ze srpna 1968. Takové bylo poselství dvacetiletého studenta Jana Palacha, který se v lednu 1969 upálil na pražském Václavském náměstí. Kdyby se tehdy nestal „pochodní číslo 1“, oslavil by právě dnes sedmdesáté narozeniny.

V Nové Vsi v Horách se zhruba pěti sty obyvateli si připomínají srpen 1968 prostřednictvím soukromé výstavy Sonji Vydrové. Ta shromáždila dobové dokumenty, které sesbírali a dlouho schovávali místní lidé včetně jejího otce. Výstava v Krušných horách nedaleko Mostu je otevřená do 10. září.

Když okupační tanky s rudou hvězdou dojely v srpnu 1968 do středočeské Davle, čekaly tam na ně tanky s hvězdami bílými. K žádnému střetu Rudé armády s Američany sice nedošlo – byly to kulisy použité při natáčení válečného filmu Most u Remagenu – ale sovětská propaganda jejich přítomnost využila. Záběry „vojáků“ v amerických a německých uniformách posloužily k ospravedlnění vpádu do Československa.

Padesát let po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy jsou poprvé k vidění některé dosud nepublikované snímky z tehdejších událostí. Výstava na pražské Staroměstské radnici s názvem Sovětská invaze - srpen 1968 nabízí na dvě stovky unikátních fotek z ulic Prahy i dalších měst. Historický okamžik i následující protesty zachytili profesionální fotografové i amatéři.

„Obracíme se na vás, sovětské komunisty, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s vaší pomocí lze dostat ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce,“ stojí v dopise ze srpna 1968, který poskytl alibi pro invazi do Československa. List měl zůstat v maximálním utajení, jeho pět signatářů z řad KSČ se k němu nikdy nepřiznalo a i o jeho existenci se roky vedly jen spekulace. Trvalo dlouhých 24 let, než moskevské archivy vydaly originál.