Před 50 lety obsadily armády pěti států Varšavské smlouvy území Československa. Na severní Moravu mířilo 70 tisíc vojáků. Doprovázela je kolona 1800 tanků. Nesouhlas s okupanty chtěli vyjádřit i zaměstnanci ostravských hutí - na tanky plánovali lít rozžhavené železo.
Na okupanty chtěli lít rozžhavené železo. Nástrojem zkázy měla být „Veronika“
Obsazení Ostravy v roce 1968 (zdroj: ČT24)
Odboj a napadení sovětských vojáků plánovali pracovníci tehdejší nové huti. Ti byli příjezdem vojsk překvapeni na noční směně. A podle archivářů byli doslova paralyzováni, což se později projevilo i na samotné výrobě.
Okupanti, běžte domů a tam řekněte, co jste udělali. Ruské nápisy určené sovětským vojskům se po osudové noci objevily na výrobních zařízeních i u vstupních bran do závodu.
Podle Hany Benkeové, archivářky hutí ArcelorMittal Ostrava, z tohoto období ale v historických análech mnoho nezůstalo. „A to, co zůstalo, to bylo uschováno do roku 1990 v krabici, která byla zapečetěná, a nemohlo se do ní nahlížet,“ doplnila.
Lidé s okupací nesouhlasili
U každé brány čekaly na zaměstnance tanky a vojáci s kulomety, zjistila z dobových zpráv redaktorka České televize Pavla Daňková. Vedení psalo na nejrůznější místa dálnopisy, rezoluce a nesouhlasné dopisy. Ty byly později zničeny.
„Byla tam uvedena podpora jednak panu Dubčekovi (první tajemník ÚV KSČ, pozn. red.) a lidé rovněž vyzývali k odporu vůči okupačním vojskům,“ doplnila Hana Benkeová.
Surový kov se měl vylít z Veroniky
Hlavním nástrojem hutníků proti okupaci měla být takzvaná Veronika. Pojízdný mísič, který dodnes vozí surové železo mezi vysokou pecí a ocelárnou. Zaměstnanci hutí chtěli rozžhavené železo podle archivářky vylít na tanky projíždějící v areálu podniku.
To se ale nakonec nestalo. Starší a obezřetnější zaměstnanci byli proti. Obávali se totiž reakce vojáků.
Rostislav Pyš pracuje s Veronikami téměř 40 let. Vylít rozžhavené železo na tank by podle něj znamenalo jistou tragédii. Materiál může mít podle něj až 1300 stupňů Celsia a stroj by mohl zcela zničit. A s ním kvůli následnému výbuchu munice a paliva nejspíš i značnou část podniku.
Viděl jsem, kdy surové železo nateklo mimo pojízdný mísič. Když se dostane do vody, jsou to exploze, lítá železo do výšky 3patrové budovy. Kdyby se dostalo do nafty, dostalo by se k munici a následoval by výbuch.
Vpád vojsk poškodil celý region
Okupace průmyslové podniky v dnešním Moravskoslezském kraji ochromila. V huti chybělo uhlí a tím pádem scházel i koks na výrobu surového železa a oceli.
Jan Počta končil v době okupace vysokou školu a nastupoval povinný vojenský výcvik. Když se vrátil, některé profesory už na svém místě nenašel.
„Museli se rozloučit dokonce se školou. Ani na vědecké a výzkumné části nemohli pracovat, museli odejít tady do Vítkovic. Jeden můj kantor mě dokonce vozil trolejbusem, čili nemohl v oboru vůbec pracovat,“ dokončil Jan Počta.
Srpnové události roku 1968 v Ostravě přibližují rozhlasoví a televizní moderátoři i herci poloamatérského divadla. Dokument s názvem Ostravské jaro natočil pro Českou televizi režisér Aleš Koudela. Pod archivními záběry tanků v ostravských ulicích vzpomínají pamětníci na události, které srpnové okupaci předcházely, i na ilegální vysílání přímo z televizního vysílače nebo rozhlasového studia.