V srpnu 1968 informovala Československá televize do poslední chvíle o postupu vojsk Varšavské smlouvy, o půlstoletí později tehdejší dění ve svém programu připomene. Mimo jiné zpravodajskou rekonstrukcí tehdejších událostí, uvedením prvního hraného filmu o Alexandru Dubčekovi a řadou dokumentů.
Už v noci z 20. na 21. srpna začne Česká televize vysílat pořad Dnes před 50 lety. Formou zpravodajských vstupů zpřítomní srpnové události v odpovídající chronologické posloupnosti.
„Vysílání uzavře hlavní večerní zpravodajský pořad, pro nějž máme připraveny nejen příběhy, které zasadí události do souvislostí, ale také mnoho přímých svědků. Pracujeme samozřejmě i s dobovými záběry, z nichž některé jsou velmi málo známé, opravdu unikátní,“ doplnil moderátor Jakub Železný, který bude pořadem provázet.
V den výročí, 21. srpna, odvysílá Česká televize na svém prvním programu také premiéru filmu Dubček. První hraný snímek o politikovi, který je pevně svázán s pražským jarem, natočil slovenský režisér Laco Halama v koprodukci České televize. Retrospektivní vyprávění pokrývá tři etapy Dubčekova života, rok 1968, život ve společenské izolaci a později po roce 1989. V hlavní roli se představí Adrian Jastraban.
- 21. srpna také vstupuje do kin koprodukční film ČT Jan Palach. „Chtěl jsem vyprávět tragický příběh, který není dětsky naivním bojem proti totalitě, ale extrémním příkladem toho, kam až všudypřítomná konformita a přizpůsobivost dohnaná do krajnosti může zavést citlivého jedince,“ naznačuje režisér Robert Sedláček, co mohou diváci od jeho pojetí očekávat.
K připomenutí srpnových událostí připravila ČT také soubor dokumentárních projektů. Ve filmu Můj domov Švýcarsko ČT nabídne i příběhy těch, kteří se rozhodli tehdy z Československa emigrovat. Ve vysílání je už možné vidět Ten okamžik, v němž se v osobních příbězích k nečekané invazi vrací lidé veřejně známí i neznámí.
Cyklus doplní 2. září dokument Můj osmašedesátý. Režisér Zdeněk Tyc v něm zkoumá, zda a do jaké míry je dnešní politické dění srovnatelné s událostmi roku 1968 a jestli bychom dnes dokázali bránit demokracii, kdyby naše hranice překročila vojska pěti armád.
Průběh okupace v moravskoslezské metropoli mapuje dokument Ostravské jaro 1968 (20. srpna). „Ostrava v časech socialismu bývá často vnímána jako enkláva těch nejkonzervativnějších sil, a proto možná bude dokument pro mnohé překvapením. To, co se tady odehrávalo v šedesátých letech, této tradované představě určitě neodpovídá,“ upozorňuje kreativní producentka Lenka Poláková.
Dokumentární kronikou nejen tuzemských událostí osudového roku bude pětidílný cyklus 1968 milimetrů. Vznikl z domácích videozáznamů a zasazuje okupaci Československa do širšího světového kontextu.
Pořady se snaží nahlížet srpnovou invazi nejen z úhlu Čechoslováků. Pět pohladů z pěti zemí nabídne koprodukční projekt Okupace očima okupantů (od 20. do 24. srpna). „Ve snímcích z Ruska, Maďarska, Polska, Bulharska a Německa vystupují účastníci srpnové okupace, zejména vojáci, kteří přijeli obsazovat Československo nebo jen čekali dlouhé týdny v lesích na rozkazy. Dokumenty rekonstruují každodenní život okupantů v čase srpnové invaze a odhalují příběhy plné paradoxů doby i sovětské propagandy,“ prozradil kreativní producent Petr Kubica.
Osobní, rodinnou optikou pak na srpen 68 nahlíží snímek Můj neznámý vojín (19. srpna) režisérky Anny Kryvenko, která teprve před pár lety zjistila, že její prastrýc jako ukrajinský voják v roce 1968 okupoval Československo.
Jak naopak vnímali invazi tehdejší profesionální důstojníci Československé lidové armády, ukáže snímek Osudový zvrat (25. srpna) režisérky Jany Hádkové.
Československá televize, která již od počátku roku 1968 podporovala demokratizační proces v naší zemi, se tak v srpnu 1968 stala důležitým zdrojem informací o dění v okupované zemi a o reakcích světové veřejnosti.
Po obsazení svých budov a studia 21. srpna 1968 vysílala díky odhodlání a statečnosti pracovníků dál z náhradních pracovišť, které pro ten účel improvizovaně zbudovala. Nabádala ke klidu, aby nedocházelo ke zbytečnému krveprolití, v besedách a vystoupeních osobností československé společnosti nabízela úvahy a názory v řešení věcí příštích.
Protiokupační vysílání se střídavě z těchto pracovišť objevovalo na televizních obrazovkách do 27. srpna 1968, kdy se z Moskvy vrátila politická a vládní delegace. Vláda poté vydala příkaz k zastavení tohoto improvizovaného vysílání. Součástí moskevských dohod totiž byla tzv. normalizace situace ve sdělovacích prostředcích.
Vysílání Československé televize v srpnu 1968 bylo pozdějšími normalizátory prohlášeno za kontrarevoluční a ilegální, s tím, že televizní studia, stejně jako rozhlasová, byla dávno před srpnem 1968 kontrarevolučními silami a západními rozvědkami, které je technicky vybavily připravena k ilegálnímu vysílání.
Mnoho televizních pracovníků, ať již programových, či z technických složek, bylo v příštích letech za svou činnost během srpna ostrakizováno a existenčně postiženo.
