Galaxie Mléčná dráha strana 2 z 3

O víkendu nastane na obloze působivé setkání planet Jupiter a Saturn s Měsícem v úplňku. Koncem července bude nejhezčí pohled na Mléčnou dráhu a lidé mohou také vyhlížet meteory z roje Perseid. Úplněk nastane 24. července.

Nová počítačová simulace ukazuje, že technologicky vyspělá civilizace může i při použití pomalých lodí kolonizovat celou galaxii v krátkém čase. Model také pomáhá vědcům určit, kde by měli pátrat po případných vysoce vyspělých mimozemských civilizacích.

Tým vědců z Mezinárodního centra pro relativistickou astrofyziku přišel s důkazy, které ukazují, že za Sagittariem A* není masivní černá díra, ale že se jedná o masivní koncentraci záhadné látky známé jako temná hmota. Argument popsali v článku, který vyšel v odborném časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society: Letters.

Astrobiologové z projektu Breakthrough Listen zveřejnili předběžné výsledky průzkumu, ve kterém pátrali po rádiových signálech, které by mohly pocházet od vyspělých mimozemských civilizací.

Když 12. dubna 1961 obletěl Jurij Gagarin jako první člověk Zemi, nespadl tento úspěch z nebe – šlo o výsledek nápadů, myšlenek a práce desítek tisíc lidí. Kdo ale Gagarinovi a jeho následovníkům cestu do vesmíru otevřel nejvíc? V případě Ruska bezpochyby vizionářský matematik Konstantin Ciolkovskij.

Temná hmota může zvyšovat teplotu planet mimo naši Sluneční soustavu, předpovídají fyzici v nové studii. Vesmírné dalekohledy, které už vznikají, by podle nich měly být schopné rozpoznat tento efekt – a to by mohlo umožnit vědcům vysledovat, kde se tato záhadná látka v Mléčné dráze vyskytuje.

Vědci pozorovali, jak černá díra v centru Galaxie začíná trhat blízko ležící hvězdu. Očekávají, že ji pohltí celou. Mezinárodní tým s účastí české Akademie věd popsal jev, který sledoval dvacet let. Studii zveřejnil časopis Americké astronomické společnosti.

Mléčná dráha může být mnohem bohatší na obydlené planety, než se věda doposud domnívala. Dánští vědci přišli s novým modelem, který ukazuje, že voda je v naší galaxii relativně běžná záležitost.

Mezinárodní tým astronomů zveřejnil mapu oblohy, která ukazuje přes 25 tisíc supermasivních černých děr. Má být zveřejněna v časopise Astronomy & Astrophysics a je zatím nejpodrobnější nebeskou mapou v oblasti takzvaných nízkých rádiových frekvencí. Vědci pro její vytvoření použili data získaná z 52 stanic rozmístěných po devíti evropských zemích.

Rok 2020 byl výjimečný nejen celosvětovou pandemií, ale také díky tomu, co všechno se dalo pozorovat na obloze. Astronomové i veřejnost mohli vidět jasnou kometu Neowise, Venuši u kupy Plejády nebo meteorické roje Lyridy, Perseidy či Geminidy. V říjnu byl k Zemi nejblíže Mars na dalších 15 roků a o prosincovém slunovratu se na nebi objevila mimořádně vzácná konjunkce Jupiteru a Saturnu, které se znovu dočkají až další generace v roce 2080. Rok 2021 bude na podobné kosmické události sice o něco chudší, ale přesto přinese mnoho pozoruhodných jevů.

Astronomové našli kosmický objekt, který je zdrojem jednoho z nejpodivnějších rádiových signálů ve vesmíru. Nejsou to mimozemské civilizace, jak se někdy spekulovalo, ale magnetar, extrémní neutronová hvězda.

Tento týden, v úterý 20. a středu 21. října ráno, dosahuje maxima své každoroční aktivity jeden ze známých podzimních meteorických rojů Orionidy. Rychlé meteory vylétají zdánlivě ze souhvězdí Orionu, které je dobře pozorovatelné už po půlnoci. Letos při pozorování neruší Měsíc, za hodinu proto může zazářit přes 20 meteorů. Roj Orionid je jakýmsi pozdravem od slavné Halleyovy komety, protože ho v naší atmosféře způsobují zanikající částečky kdysi uvolněné z této slavné vlasatice.

Už dvě desetiletí vědí astronomové, že se rozpínání vesmíru zrychluje a že za to může takzvaná temná energie, která tvoří až tři čtvrtiny veškeré hmoty kosmu. Jenže tuhle temnou energii nikdy nikdo nespatřil a nikdo nedokázal přijít s logickým a prokazatelným vysvětlením, co je vlastně zač. Nyní s možným objasněním přišli astrofyzici z Havaje.

Nová studie tvrdí, že v Mléčné dráze se může nacházet více bludných osamělých planet bez hvězd než hvězd samotných. To by znamenalo stovky miliard těles, která se až doposud téměř nedala odhalit. Pátrat po nich má nový teleskop americké kosmické agentury.

Přednášky i koncerty v následujících dnech doprovodí společná pozorování Perseid a jasných planet. Maximum každoročního meteorického roje letos připadá na 12. srpna. Pozorování oblohy s odborným výkladem bude na řadě míst v Česku včetně hvězdárny Astronomického ústavu (AÚ AV) ve středočeském Ondřejově.

Pět viditelných planet i každoroční meteorický roj Perseidy jsou „taháky“ srpnové oblohy. Maximum Perseid nastane příští týden, jejich pozorování však letos trochu zkomplikuje Měsíc. Za výlet do míst mimo světelné znečištění pak stojí i pohled na Mléčnou dráhu. Uvedl to tiskový tajemník Astronomického ústavu Akademie věd ČR Pavel Suchan.

Astronomové oznámili, že objevili jednu z největších struktur ve známém vesmíru. Jedná se o „zeď“ galaxií, která má délku asi 1,4 miliardy světelných let. Je Zemi natolik blízká, že je podle vědců s podivem, že se ji nepodařilo odhalit dříve.

Fotografií dne se podle webu APOD, který provozuje americká kosmická agentura NASA, stal snímek meteorů nad Sečskou přehradou, který pořídil český fotograf Petr Horálek.

Evropští astronomové objevili na jižní obloze černou díru dosud nejbližší Zemi. Je vzdálená „jen“ zhruba 1000 světelných let a doprovázejí ji dvě hvězdy. Ty jsou z jižní polokoule Země viditelné i pouhým okem, uvedli objevitelé v čele s Thomasem Riviniusem z Evropské jižní observatoře (ESO) v odborném časopise Astronomy & Astrophysics. Podle českého spoluautora studie Petra Hadravy, kterého cituje agentura DPA, bylo pro vědce překvapením, že objevili hvězdnou soustavu obsahující černou díru, a přitom takto viditelnou.

Astronomové poprvé pozorovali extrémně silné rychlé rádiové záblesky (FRB), jejichž zdroj se zřejmě nachází v naší vlastní galaxii. Podle vědců by to mohlo pomoci tento záhadný fenomén lépe pochopit.

Vědci, kteří studovali vzdálenou kupu galaxií, objevili následky nejsilnějšího známého výbuchu, který se odehrál ve vesmíru od Velkého třesku.

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) ve čtvrtek 27. února jako astronomickou fotografii dne opět zveřejnil snímek českého původu. Mozaika, kterou tvoří fotografie českého astronoma Petra Horálka a španělského fotografa Juana Carlose Casadoa, zachycuje nebe z obou zemských polokoulí z míst z přesně opačných zeměpisných šířek.

Plynná struktura má hmotnost více než tří milionů Sluncí. Přestože při pohledu z centra Mléčné dráhy leží těsně za naším hvězdným systémem, až doposud unikala pozornosti vědců. O existenci struktury informovali astronomové v časopise Nature.

Mise sondy Voyager 2 zveřejnila poprvé výsledky měření z mezihvězdného prostoru, kam se družice dostala zhruba před rokem jako teprve druhé těleso v historii vyrobené člověkem. Měření ukazují, že je tato oblast jiná, než věda doposud tušila.