Černá díra strana 2 z 3

Raketa Falcon 9 společnosti SpaceX ve čtvrtek úspěšně vynesla z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě observatoř IXPE americké vesmírné agentury NASA. Satelit se třemi stejnými teleskopy bude měřit polarizaci kosmického rentgenového záření pocházejícího z extrémních objektů, jako jsou například zbytky supernov, obří černé díry, neutronové hvězdy nebo pulsary.

Astronomové z evropské observatoře v Chile objevili malou černou díru, jejíž existenci a polohu prozradil nečekaný pohyb blízké hvězdy. Tuto detekční metodu použili vědci k odhalení černé díry ležící mimo naši galaxii Mléčnou dráhu poprvé. Metoda bude klíčová pro pátrání po dalších černých dírách, pomůže i s objasněním jejich vzniku. O objevu informovala Evropská jižní observatoř (ESO).

Astronomové objevili rekordní počet gravitačních vln najednou. Podle nich toto pozorování významně pomůže pomoci pochopit vývoj vesmíru, ale také mechanismus vzniku i zániku hvězd.

Astrofyzici pozorovali pomocí menšího detektoru gravitačních vln dva velmi zvláštní signály. Vědci si zatím nejsou jistí, co vlastně sledovali – určitě je to ale něco zcela exotického. V úvahu připadají například interakce temné hmoty s černými dírami, vibrace doby těsně po vzniku vesmíru či zcela nová fyzika. Autoři objevu jsou proto zatím v popisu velmi opatrní.

Když padá plyn do černé díry, uvolňuje přitom obrovské množství energie a chrlí elektromagnetické záření do všech směrů, proto takové objekty patří k těm nejjasnějším v celém známém vesmíru. Astronomové ale byli až doposud schopní pozorovat světlo a další záření ze supermasivní černé díry jen tehdy, když zářila přímo směrem k našim teleskopům – cokoli zpoza ní bylo vždy zakryté a tedy neviditelné. Až dosud.

Vědci z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě navrhli metodu, kterou lze využít ke zvážení černých děr. Přestože tyto kosmické objekty jsou samy o sobě neviditelné, vědci k zjištění jejich hmotnosti využili specifické záření uvolněné v jejich okolí. Podařilo se jim tak určit hmotnost jedné z dosud nejtěžších pozorovaných černých děr ve vesmíru.

Tým vědců z Mezinárodního centra pro relativistickou astrofyziku přišel s důkazy, které ukazují, že za Sagittariem A* není masivní černá díra, ale že se jedná o masivní koncentraci záhadné látky známé jako temná hmota. Argument popsali v článku, který vyšel v odborném časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society: Letters.

Teorie obecné relativity se ověřuje například v tom, jak jezdíme auty, poukázal teoretický fyzik Jiří Bičák. Během své kariéry spolupracoval mimo jiné s nobelisty Rogerem Penrosem a Kipem Thornem. Přednášel také pro Stephena Hawkinga. Bičák byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace.

Astronomové objevili nejspíš nejmenší a Zemi nejbližší černou díru, která se na obloze nachází v oblasti souhvězdí Jednorožce. Podle nich je tato černá díra jen asi třikrát hmotnější než Slunce a je vzdálená asi 1500 světelných let.

Vědci a instituce podílející se na programu Event Horizon Telescope (EHT), kterým se v roce 2019 podařilo získat historicky první snímek černé díry, zveřejnili nový pohled na tento extrémně hmotný objekt ležící ve středu galaxie M87.

Zhruba 230 milionů světelných let od Země se nachází černá díra, která se chová zcela jinak než všechny ostatní, o nichž astronomové vědí. Zatímco normálně se tyto extrémně hmotné objekty nacházejí ve středu galaxie a tam pohlcují hmotu, tato se od své původní galaxie vzdaluje.

Vzhledem k tomu, že existuje život na Zemi, není důvod, proč by neměl být ještě někde jinde, domnívá se Carole Mundellová. Profesorka extragalaktické astronomie, pozorovací astrofyzička a vedoucí oddělení astrofyziky na britské Univerzitě v Bathu byla hostem pořadu Hyde Park Civilizace. Tématem rozhovoru byly mimo jiné černé díry a gama záblesky ve vesmíru.

Vědci pozorovali, jak černá díra v centru Galaxie začíná trhat blízko ležící hvězdu. Očekávají, že ji pohltí celou. Mezinárodní tým s účastí české Akademie věd popsal jev, který sledoval dvacet let. Studii zveřejnil časopis Americké astronomické společnosti.

Mezinárodní tým astronomů zveřejnil mapu oblohy, která ukazuje přes 25 tisíc supermasivních černých děr. Má být zveřejněna v časopise Astronomy & Astrophysics a je zatím nejpodrobnější nebeskou mapou v oblasti takzvaných nízkých rádiových frekvencí. Vědci pro její vytvoření použili data získaná z 52 stanic rozmístěných po devíti evropských zemích.

V centru naší galaxie je překvapivě málo rudých obrů – jasných prastarých gigantických hvězd. Naopak je tam více mladších hvězd, než je běžné. Vědci z Astronomického ústavu Akademie věd ČR (AV) spolupracovali na studii, která se tuto zvláštnost snaží vysvětlit. Podle jejich modelu obři v této oblasti prošli zdánlivým „omlazením“. Práce vyšla v časopisu The Astrophysical Journal.

Vědci pomocí dalekohledů Evropské jižní observatoře (ESO) a dalších astronomických institucí zachytili vzácný úkaz – intenzivní záblesk záření doprovázející roztrhání hvězdy superhmotnou černou dírou. Zjasnění, které jev vyvolal, bylo svého druhu nejbližší, jaké se dosud podařilo zaznamenat.

Česko se zapojí do kosmické mise LISA (Laser Interferometer Space Antenna) zaměřené na zkoumání gravitačních vln a zachycení dávných a vzdálených srážek superhmotných černých děr. Start jedné z misí Evropské kosmické agentury (ESA) má být v roce 2034. Vědci v Česku pro ni připraví a otestují mechanismus přepínání mezi dvěma laserovými svazky. Vyplývá to z informací ministerstva školství a astrofyzika Jiřího Svobody z Astronomického ústavu Akademie věd ČR (AV).

Už dvě desetiletí vědí astronomové, že se rozpínání vesmíru zrychluje a že za to může takzvaná temná energie, která tvoří až tři čtvrtiny veškeré hmoty kosmu. Jenže tuhle temnou energii nikdy nikdo nespatřil a nikdo nedokázal přijít s logickým a prokazatelným vysvětlením, co je vlastně zač. Nyní s možným objasněním přišli astrofyzici z Havaje.

Ve stejné době, co se na Zemi začal šířit nový virus typický svou koronou, řešili astronomové záhadu: na druhé straně vesmíru se jiná korona záhadně ztratila. Astronomové z univerzity MIT poprvé v dějinách pozorovali, jak 100 milionů světelných let vzdálené černé díře zmizela její světelná hranice u horizontu událostí tvořená vysoce nabitými částicemi.

Když dojde k erupci supernovy, většinou po ní zůstane buď černá díra, nebo neutronová hvězda. Výsledek záleží na původní mase hmotnosti této hvězdy a je pozorovatelný i na výsledném objektu: nejtěžší neutronová hvězda má hmotnost asi 2,5 Slunce, naopak nejlehčí pozorovaná černá díra je pětkrát těžší než naše Slunce. Ale co se stane, pokud měla původní hvězda hmotnost někde mezi těmito dvěma hranicemi?

Evropští astronomové objevili na jižní obloze černou díru dosud nejbližší Zemi. Je vzdálená „jen“ zhruba 1000 světelných let a doprovázejí ji dvě hvězdy. Ty jsou z jižní polokoule Země viditelné i pouhým okem, uvedli objevitelé v čele s Thomasem Riviniusem z Evropské jižní observatoře (ESO) v odborném časopise Astronomy & Astrophysics. Podle českého spoluautora studie Petra Hadravy, kterého cituje agentura DPA, bylo pro vědce překvapením, že objevili hvězdnou soustavu obsahující černou díru, a přitom takto viditelnou.

Světová síť dalekohledů odhalila výtrysk rádiových vln, jejichž původcem je střed supermasivní černé díry. Vlny se pohybují zdánlivě patnáctinásobkem rychlosti světla.

Vědci, kteří studovali vzdálenou kupu galaxií, objevili následky nejsilnějšího známého výbuchu, který se odehrál ve vesmíru od Velkého třesku.

Roku 2019 se podařilo světovým i českým vědcům vydat se do míst, kam se lidské oko zatím podívat nemohlo.