Černá díra

Pád do černé díry by nikdo nepřežil – a zatím není v lidských silách ani se k té nejbližší dostat. Americká vesmírná agentura NASA ale vytvořila simulaci, která ukázala, jak by takový pád vypadal. Superpočítač video generoval pět dní, běžnému notebooku by to trvalo více než deset let.

K lidské škytavce připodobnili vědci nezvyklé chování supermasivní černé díry v srdci vzdálené galaxie. Zjistili, že „škytání“ způsobuje menší černá díra, která opakovaně proráží plynný disk větší černé díry. Na mezinárodní studii publikované v časopise Science Advances se podíleli odborníci z Akademie věd ČR, Masarykovy univerzity v Brně a Univerzity Karlovy.

Projekt Event Horizon Telescope (EHT) zveřejnil nový snímek supermasivní černé díry Sagittarius A*, která leží ve středu naší galaxie. Odhaluje a ukazuje silná a organizovaná magnetická pole spirálovitě se šířící od okraje tohoto „monstra číhajícího v srdci galaxie“, jak objekt popisuje přímo EHT.

Astronomové objevili neuvěřitelně jasný kvasar, který je podle všeho nejjasnějším známým objektem ve vesmíru. Vesmírné těleso s černou dírou v srdci, které září tak oslnivě jako 500 bilionů Sluncí, se přitom dlouhá léta skrývalo všem přímo na očích.

Na samém počátku času, v době, kdy byl vesmír ještě mladý, vznikla masivní černá díra. Vědci ji teď pozorovali a zjistili o ní spoustu důležitých detailů. Například to, že už v dobách svého vzniku byla extrémně hmotná a současně hladová.

Mezinárodní vědecký tým prostudoval rozporuplné informace o nedaleké hvězdokupě Hyády. V odborné studii, která vyšla v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, autoři popsali, že příčinou by mohla být existence černých děr.

Po patnácti letech výzkumů oznámil mezinárodní vědecký tým, že zaslechl „věčný chór gravitačních vln, který se rozléhá naším vesmírem“. A podle výsledků je tento kosmický hudební sbor mnohem hlasitější, než se čekalo.

Astronomové objevili stovky podivných vesmírných vláken, která směřují k supermasivní černé díře v srdci Mléčné dráhy.

Fyzik Thomas Hertog patří mezi špičku světových kosmologů. Díky tomu, že úzce spolupracoval se Stephenem Hawkingem, pokračuje i nyní v rozvoji a vylepšování jeho myšlenek. V rozhovoru pro Českou televizi vzpomínal na to, jak jejich společný výzkum začal – a kam pokročil pět let po Hawkingově smrti.

Mezinárodní tým vědců zachytil největší vesmírnou explozi v historii zkoumání vesmíru. Nepředstavitelně velký a jasný výbuch se původně jevil jako nenápadný záblesk na noční obloze, jeho plný rozsah odhalila až následná pozorování. Explozi patrně vyvolal oblak plynu, který pohltila černá díra.

Astronomové poprvé na snímku zachytili stín černé díry a silný proud materiálu, který z ní vychází. Tato supermasivní černá díra tvoří centrum galaxie Messier 87 neboli M87.

Astronomové ve Velké Británii objevili supermasivní černou díru, jejíž hmotnost je asi třicetmiliardkrát větší než hmotnost Slunce. Jde o jeden z nejmasivnějších objektů tohoto druhu, který vědci nepřímo pozorovali. Výsledky vyšly v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Zatím největší záblesk gama záření, který prošel Sluneční soustavou loni v říjnu a detekovalo ho mnoho kosmických sond, pozorovala také nejmenší astrofyzikální družice GRBAlpha. Za analýzu dat z minidružice je zodpovědná výzkumná skupina astrofyziky vysokých energií z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Malá družice díky svým vlastnostem rozšířila zjištění velkých kosmických misí.

Okolnosti vzniku hvězdy poblíž masivní černé díry v centru Mléčné dráhy objasnil mezinárodní tým vědců, jehož součástí byl i Michal Zajaček z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Výjimečnost mladé hvězdy s názvem X3a spočívá v tom, že by podle dosavadních teorií vůbec neměla existovat tak blízko supermasivní černé díry. Studii publikoval časopis The Astrophysical Journal.

Vědci přišli s novým měřením, jehož výsledky mohou změnit celou řadu předpokladů, které má moderní věda o vesmíru. Pokud se výsledky potvrdí, mohly by například vyvrátit představu o tom, že v srdci černé díry je singularita, tedy jev nevysvětlitelný fyzikálními zákony.

Nedávná pozorování černé díry požírající putující hvězdu mohou vědcům pomoci pochopit složitější chování černých děr při krmení.

Cestování červími dírami je jedním ze základních pilířů sci-fi příběhů. Zkratka prostorem, která propojuje dvě místa na opačném konci vesmíru, je snadnou cestou, jak čtenářům a divákům nabídnout velkolepou podívanou na nejvzdálenější galaxie, mlhoviny nebo planety. Mezinárodní vědecký tým teď oznámil, že dokázal tento jev vymodelovat v pokročilém kvantovém počítači.

Americká kosmická agentura NASA zveřejnila na svém twitterovém profilu zvukový klip, který představuje skutečné zvukové vlny vycházející z obrovské černé díry v centru kupy galaxií Perseus.

Tým astrofyziků, ve kterém byli také vědci z Masarykovy univerzity v Brně, objevil hvězdu s nejkratší dobou oběhu kolem supermasivní černé díry. Hvězda pojmenovaná S4716 dokončí úplný oběh za pouhé čtyři roky. Studii vydal časopis Astrophysical Journal.

Tým vedený vědci z University of North Carolina at Chapel Hill objevil zatím přehlížené masivní černé díry, které se skrývaly v trpasličích galaxiích. Astronomům tento objev může pomoci s lepším pochopením toho, jak vznikla a funguje supermasivní černá díra v centru Mléčné dráhy.

Vědci z mezinárodního projektu Event Horizon Telescope (EHT) představili první fotografii černé díry, která leží v jádru Mléčné dráhy. Navázali v tom na starší výzkum, v němž dokázali vůbec poprvé pořídit snímek černé díry.

Tým astronomů z Massachusettského technologického institutu (MIT) „naslouchal“ odrazům záření kolem dvojhvězd. Nalezl tak osm nových černých děr, a dokonce dokázal popsat některé jejich vlastnosti.

Srážku supermasivních černých děr zatím lidstvo nemělo šanci pozorovat, vědci dokonce ani nevědí, jestli k ní někdy došlo. Nový výzkum ale naznačuje, že se tato událost možná odehraje během příštích 100 až 300 dní. Řada vědců je ale k predikci skeptická.

Alcyoneus je obří rádiová galaxie vzdálená od Země asi tři miliardy světelných let. S rozměry pěti megaparseků – tedy asi 16,3 milionu světelných let – je tedy řádově stokrát větší než Mléčná dráha, která se rozpíná na osmadvaceti tisících parsecích. Podle nové studie je Alcyoneus největší známou strukturou galaktického původu.