1918 strana 2 z 4

Bezprostředně po vyhlášení Československa vyhlásili představitelé německy mluvící populace českých zemí čtyři provincie nezávislé na nové pražské vládě. Učinili tak s vidinou jejich připojení k mezinárodně neuznanému Německému Rakousku. Přesně před sto lety, 3. listopadu 1918, vznikla na jižní Moravě provincie Deutschsüdmähren (Německá jižní Morava). Stejně jako další tři separatistické oblasti ji ale československá armáda rychle ovládla.

V srdci francouzské metropole stojí dodnes dům, který se zapsal do historie Československa. V budově se symbolickým číslem popisným 18 měla totiž sídlo první československá vláda ještě předtím, než ji uznal celý svět. Častými hosty tam byl Tomáš Garrigue Masaryk, Milan Rastislav Štefánik i Edvard Beneš.

Jak prožívali obyvatelé Hradce Králové první světovou válku a revoluční dny roku 1918, zajímá tamní Klicperovo divadlo. Nová inscenace Republika Králové byla napsána přímo pro tuto scénu a vychází z dobových záznamů. Příběh má podobu živých obrazů z královéhradecké historie.

Slovensko si připomnělo sté výročí přijetí Martinské deklarace, kterou se země přihlásila k myšlence československého státu. Prezidenti Miloš Zeman a Andrej Kiska připomněli komplikované začátky Československa a zdůraznili, že i přes rozchod na konci roku 1992 se obě země znovu sešly ve „skvělém“ projektu Evropské unie. Úterní den je na Slovensku mimořádně státním svátkem.

Před sto lety zpřetrhaly dvě stovky slovenských představitelů spojení Slováků s Uherskem a Martinskou deklarací se přihlásily k myšlence československého státu. „Slovenský národ je částí jazykově i kulturněhistoricky jednotného československého národa,“ stálo mimo jiné v dokumentu, který také ustavil Slovenskou národní radu jako jediný orgán oprávněný jednat jménem Slováků.

Posledních sto let znamenalo na českém území překotné a výrazné změny i pro zemědělství. Zatímco za první republiky se hospodařilo na více než pěti milionech hektarech půdy, teď je to o víc než milion hektarů míň.

Národnostní třenice způsobil 28. říjen na Hlučínsku, které sto osmdesát let patřilo k Prusku. V roce 1918 si na něj ale dělalo nároky nově vzniklé Československo. Dodnes je to velmi specifické území s úzkými vazbami na Německo a jediná část pohraničí, kde stále žijí původní obyvatelé. Před sto lety dokonce vyhlásili Němci v nedaleké Opavě provincii Sudetenland.

Když v říjnu 1918 vzniklo Československo, nebyly ještě jeho součástí všechny země, které pak po většinu meziválečného období tvořily jeho celek. Chyběla Podkarpatská Rus. Nejvýchodnější cíp nové republiky se k ní připojil až v září následujícího roku. Až do rozpadu habsburského mocnářství byla oblast obývaná převážně Rusíny – kteří bývají považováni jak za samostatný národ, tak za „pouhou“ etnickou skupinu – součástí královských Uher.

Sto let od vzniku Československa jako výsostně svobodného a demokratického státu a tři desetiletí od pádu komunismu jsou tyto hodnoty v celé střední Evropě opět na vážkách. V rozhovoru s Martinem Řezníčkem ve Washingtonu o tom hovořila bývalá ministryně zahraničí Spojených států a pražská rodačka Madeleine Albrightová. Češi podle ní musí zvážit, jakou budoucnost chtějí mít.

O vlasti, spojencích, hrozbách, vztahu k Evropské unii a Rusku i o největším národním hrdinovi mluvili prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš (ANO). Vůbec poprvé se potkali v jednom televizním rozhovoru, který vznikl u příležitosti stého výročí vzniku samostatného Československa. Rozhovor vedený Světlanou Witowskou byl předtáčen.

Českých oslav stého výročí vzniku Československa si všímá řada zahraničních agentur. Zatímco Reuters označil za „jedinečné gesto“ účast spojeneckých vojáků na největší vojenské přehlídce v postkomunistickém Česku, rakouská APA si všímá například kontroverzí kolem pozvánek na večerní udílení státních vyznamenání na Hradě.

Češi by neměli 28. října jen slavit, ale také se zamyslet nad tím, proč před sto lety chtěli samostatnost a zda o ni dnes s evropskou integrací postupně nepřicházejí. V rozhovoru s Danielou Písařovicovou pro ČT to řekl bývalý prezident Václav Klaus.

V roce 2018 neslaví sté narozeniny jen Československo, ale také mnozí občané jeho nástupnických států. Jejich osudy mapuje projekt Narozeni 1918, kterého se zúčastnila i Vlastimila Šrůtková. Ta přišla o svém i státním jubileu pohovořit do svátečního vysílání České televize.

Místo koruny sokol, který se dále dělí na sto káňat? I takové názvy se zvažovaly pro první československou měnu. Její vznik představoval jeden z několika zásadních kroků, na kterých začala růst ekonomika první republiky. Politicky se sice Československo zrodilo už 28. října 1918, nicméně v tom okamžiku nemělo kromě měny ani třeba celnice. K tomu všemu dostal nový stát do vínku dluhy.

Se vznikem samostatného Československa v říjnu 1918 vyvstala potřeba nových státních symbolů. Jejich podobu určilo Národní shromáždění necelý rok a půl od vzniku republiky 30. března 1920. A zatímco třeba znak či prezidentská standarta se v dalších etapách státu postupně měnily a upravovaly, vlajka vydržela s výjimkou válečných let až do rozpadu Československa. Po něm ji v roce 1993 převzala Česká republika.

Oslavy vzniku československé republiky připadají na 28. říjen. Toho dne roku 1918 však ještě o převratné události věděl málokdo. Rakousko-uherský návrh k jednání o příměří vyvolal v Praze lidové pozdvižení a živelné vyhlášení státu. K němu se připojili politici Národního výboru, kteří dokázali zajistit mírný průběh revolučního dne. Tomáš Garrigue Masaryk byl však ve Spojených státech a o událostech neměl tušení. Stejně na tom byli i legionáři nebo lidé mimo Prahu.

Sté výročí založení Československa si připomínají lidé v různých místech republiky. Politici v čele s prezidenty Česka Miloše Zemana a Slovenska Andreje Kisky položili věnce při pietním aktu u Národního památníku na Vítkově.

„Žádný národ nemůže být nucen žít pod svrchovaností, kterou neuznává,“ stálo ve Washingtonské deklaraci z 18. října 1918. O deset dní později byl vyhlášen samostatný československý stát, od jehož vzniku uplynulo 28. října sto let.

V Česku začaly oficiální akce spojené s oslavou stoletého výročí založení Československa. Na Hradčanském náměstí v Praze složili slavnostní přísahu vojáci, policisté i hasiči. Po poledni se na pochod centrem Prahy vydali sokolové. Odpoledne se otevřela opravená historická budova Národního muzea a Národní divadlo na večer nachystalo slavnostní provedení Smetanovy opery Libuše. Vznik samostatného státu si lidé připomínají také v regionech.

Ačkoliv dnes bývá vzpomínán jako „osvoboditel“ nebo „tatíček“, za svého života čelil osočování i nenávisti českých vlastenců za své, domněle buřičské a protinárodní postoje. Místo v českých dějinách si Tomáš Garrigue Masaryk vysloužil už svým nasazením ve sporech o Rukopisy nebo o osud Leopolda Hilsnera, do rozhodného životního zápasu ovšem nastoupil až po šedesátce, když se vrhl do exilu, jak říkal, jako „do prázdna, s holýma rukama“.

Automobil byl stále raritou a ulicemi se proháněli koně, na stěnách úřadů už ale portrét císaře Františka Josefa I. vystřídal Tomáš Garrigue Masaryk. Tvář tuzemských měst ovšem měla výraznější proměnou teprve projít – vlivem války, kvůli změnám vlastníků po Únoru a Listopadu i nesentimentálním stavebním zásahům socialismu. Jak se městská centra za sto let republiky změnila? Pohled pod vrstvu prachu zprostředkovala fotobanka Fotogen.

Premiér Andrej Babiš (ANO) s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem v sobotu dopoledne navštívili francouzské velvyslanectví v Praze, prošli se po Karlově mostě a zašli do Národní galerie, která v nové expozici ukazuje díla francouzské sbírky nakoupená před 95 lety československým státem. Macronova Návštěva se koná u příležitosti oslav sta let vzniku Československa.

V dubnu 1915 psal Tomáš Garrigue Masaryk v memorandu pro britského ministra zahraničí: „Slováci jsou Čechy, přestože užívají svého nářečí jakožto spisovného jazyka.“ Obsáhl tím nejen ústřední myšlenku umělého národa, jíž zastánci budoucího československého státu ospravedlňovali jeho vznik, ale snad nevědomky také vnitřní napětí, které nový útvar po celou dobu jeho existence provázelo a nakonec vedlo k jeho rozpadu. Sám Masaryk přitom chápal „československý národ“ spíše jako národ politický než etnický.

První republika měla nakročeno k tomu, stát se idylou, ale nakonec zaškobrtla. Přispěla k tomu světová hospodářská krize, vzestup nacismu v Německu, ale možná také předčasné úmrtí vlivné stmelující osobnosti, kterou byl Antonín Švehla. Je o tom přesvědčen právník, bývalý premiér a první předseda Senátu Petr Pithart. V Interview ČT24, jehož hostem byl, také varoval před nacionalismem, který byl podle něj u kořenů všeho zlého, co stát za sto let potkalo.