Národnostní třenice způsobil 28. říjen na Hlučínsku, které sto osmdesát let patřilo k Prusku. V roce 1918 si na něj ale dělalo nároky nově vzniklé Československo. Dodnes je to velmi specifické území s úzkými vazbami na Německo a jediná část pohraničí, kde stále žijí původní obyvatelé. Před sto lety dokonce vyhlásili Němci v nedaleké Opavě provincii Sudetenland.
Po vyhlášení Československa se odehrály četné šarvátky. Němci usilovali o provincii Sudetenland
„De facto až do vzniku Československé republiky, 28. října 1918, bylo Hlučínsko součástí Pruska. Až na základě versailleských mírových smluv z června 1919, vlastně v únoru 1920 vstoupila československá vojska na území Hlučínska a naši předkové se nestačili divit,“ sdělil rodák z Kravař Josef Melecký, který pracuje jako úřední překladatel z němčiny.
Místní obyvatelé se tak po bezmála 180 letech německé nadvlády stali prakticky přes noc občany nového státu, Československa.
Jednou za rok se v Kravařích koná dokonce konzulární den, kdy zde úřadují pracovníci německého velvyslanectví.
Po roce 1945 ale na rozdíl od dalších pohraničních oblastí na Hlučínsku nedošlo k odsunu obyvatelstva. „Většina obyvatelstva tady zůstala a mělo to pochopitelně pozitivní vliv na kontinuitu toho regionu, na to, že tady nedocházelo k devastaci,“ sdělil historik Slezského zemského muzea Ondřej Kolář. Místní obyvatelé mají dodnes k Německu blízko, mnozí z nich mají i německé občanství.
Troppau raději než Opava
Bezprostředně po vyhlášení Československa se představitelé německy mluvící populace Čech, Moravy a Slezska pokusili vyhlásit na nové pražské vládě nezávislé provincie, které by se připojily k uvažovanému Německému Rakousku. Již 29. října 1918 se němečtí poslanci usnesli vydělit ze severního pohraničí Čech provincii Deutschböhmen (Německé Čechy) se sídlem v Liberci, na Moravě a ve Slezsku zase 30. října utvořili provincii Sudetenland (Sudety).
Jejím centrem se stala Opava (německy Troppau), která měla 90 procent německy mluvícího obyvatelstva, zatímco okolní obce byly naopak převážně české. Opavští Češi sice 30. října utvořili národní výbor, který ovšem nezačal fungovat, moci ve městě se ujali představitelé Sudetenlandu v čele se zdejším předválečným poslancem Robertem Freisslerem. Provincie zahrnovala celé západní rakouské Slezsko, kromě Opavy do ní patřil patřil Frývaldov (dnešní Jeseník), Javorník, Vidnava, Bruntál, Osoblaha, ale i Lanškroun či Králíky.
Vstříc Vídni
Sudetenland vytvořil i vlastní vojsko, které mělo zhruba sedm tisíc příslušníků, provincie orientovaná na Vídeň ovšem čelila již od počátku vážným problémům, ať už hospodářským nebo dopravním. „Měla složitější pozici než podobné provincie na jižní Moravě, které těsně sousedily s Rakouskem. Opava byla úplně odtržená,“ popsal situaci opavský historik Karel Müller. Českoslovenští vojáci vyslaní z Ostravy dorazili do Opavy 18. prosince, čímž krátká existence Sudetenlandu skončila.
Německých provincií vzniklo před sto lety více, vedle Deutschböhmen a Sudetenlandu to byl celek označený jako Böhmenwaldgau (Šumavská župa) na jihu Čech, jehož představitelé deklarovali spojitost s Horními Rakousy. Na jižní Moravě pak vyhlásili provincii Deutschsüdmähren (Německá jižní Morava). Československo se ovšem s odtržením tradičních území českého království nehodlalo smířit a po nasazení vojska pražská vláda postupně ovládla celé historické území.