Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku zamítl stížnosti českých rodičů, kteří se na něj obrátili kvůli povinnému očkování dětí. Ve svém verdiktu uvedl, že Česká republika trváním na povinném očkování neporušila jejich právo na respektování soukromého a rodinného života. Soud rozhodoval o celkem šesti stížnostech, první do Štrasburku dorazila už v roce 2013. Ve většině případů šlo o to, že předškolní zařízení odmítla přijmout neočkované děti.
Soud ve Štrasburku zamítl stížnosti českých rodičů, kteří napadali očkování dětí
Události: Štrasburský soud zamítl stížnost o povinném očkování dětí (zdroj: ČT24)
Rozsudek nyní Velký senát přijal poměrem šestnáct hlasů k jednomu, verdikt je konečný. Své nesouhlasné stanovisko k rozsudku připojil polský soudce Krzysztof Wojtyczek.
Soud konstatoval, že povinné očkování, pokud je nedobrovolné, představuje narušení tělesné integrity, a vztahuje se tedy na něj článek 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, který zaručuje právo na respektování soukromého a rodinného života. Zároveň ale uznal, že Česko svým rozhodnutím očkování dětí vyžadovat „prosazuje legitimní zájmy ochrany zdraví a práv ostatních lidí“.
„(Soud) poukazuje na fakt, že očkovací povinnost v České republice důrazně podporují zdravotnické úřady,“ uvedl soud. Podle něj tím chrání zdraví jednotlivců i populace jako celku a bojují tím proti trendu klesající míry proočkovanosti mezi dětmi.
„Pro nás je rozsudek samozřejmě zklamáním, protože zvítězila nekritická očkovací ideologie před důkladným posouzením přiměřenosti vynucování potenciálně rizikového zásahu do tělesné integrity, kterým očkování je,“ uvedla ve svém komentáři k verdiktu advokátka Zuzana Candigliota, která stěžovatele před soudem zastupovala.
„Velký senát označil nastavení povinného očkování v České republice za adekvátní a do světa vyslal zprávu, že kromě základních práv má člověk i základní povinnosti a odpovědnost vůči druhým. Vyzdvihl tak důležitost sociální solidarity ve společnosti… Až do vydání dnešního rozsudku přitom otázka souladu povinného očkování s lidskými právy v Evropě zůstávala nevyřešená,“ uvedla kancelář vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP.
Nepřiměřená pokuta
První stížnost proti povinnému očkování podal ve Štrasburku v roce 2013 Pavel Vavřička, který v roce 2003 nepřivedl dceru a syna k očkování proti tetanu, dětské obrně a virové hepatitidě typu B. Krajská hygienická stanice mu poté vyměřila pokutu a Vavřička se obrátil na české soudy.
Ten ústavní v roce 2011 rozhodl, že by soudy měly v odůvodněných případech upustit od pokutování i jiného nátlaku na rodiče, kteří odmítají povinné očkování svých dětí. Samotnou povinnost očkování ale nezpochybnil. Další stížnosti se týkaly toho, že školky odmítly přijmout ke vzdělávání děti, které nebyly řádně očkované.
Soud ve Štrasburku uvedl, že pokuta vyměřená jednomu z rodičů nebyla nepřiměřená a rozhodnutí školek o nepřijetí neočkovaných dětí bylo podle něj spíše „preventivním“ než „represivním“ opatřením, navíc časově omezeným.
V Česku se děti povinně očkují dvěma vakcínami. Takzvaná hexavakcína umožňuje očkování proti šesti nemocem – dětské obrně, tetanu, záškrtu, černému kašli, žloutence typu B a onemocněním způsobeným bakterií Haemophillus influenzae. Vakcínou MMR se pak očkuje proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.