V konžské Kinshase zkrachoval další z rozhovorů, které měly vyřešit nebezpečné spory o vodu z Modrého Nilu. Etiopie na něm dokončuje a plní Velkou přehradu etiopského znovuzrození. Súdán a Egypt dále po proudu životodárné řeky se stále více obávají kritického nedostatku vody. Problémy mohou zasáhnout území, které odhadem obývá na 250 milionů lidí. A spor může vyvolat i válku.
Spor o vodu z Nilu sílí. „Všechny možnosti jsou otevřené,“ hrozí si stomilionové země
8 minut
Horizont ČT24: Spor o přehradu na Nilu a komentář politického geografa Romancova
„Vzkazuji našim bratrům v Etiopii, aby se nedostali do situace, kdy sáhnou na jedinou kapku egyptské vody. Všechny možnosti jsou otevřené,“ zahrozil egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí ve středu po zkrachovalých rozhovorech.
Etiopský ministr vodního hospodářství Seleši Bekele odvětil, že jeho země může stěží sahat na vodu ze země položené níže: „Používáme vodu z Etiopie pro své nutné potřeby, a to spravedlivě a rozumně bez významné škody pro sousedy.“
Súdánská ministryně zahraničí Mariam Al-Sádíková Al-Mahdíová tomu však nevěří. Po rozhovorech soptila: „Etiopská strana zneužívá rozhovory k tomu, aby všem vnucovala skutečnosti, které jasně ukazují porušení mezinárodního práva. A co je důležitější, i zásad dobré spolupráce mezi sousedy.“
Nádrž Velké přehrady etiopského znovuzrození, stav v listopadu 2020
Politický geograf Michael Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy připomněl, že Egypt vyhrožoval válkou kvůli vodě v Nilu už v roce 1979.
Technický kompromis je podle něj dobře uskutečnitelný. Přehradu je možné napouštět sedm až deset let, což by vedlo jen k malým ztrátám vody. „Zdá se, že to etiopské straně v dané chvíli nevyhovuje,“ dodal.
Cesta z nedostatku elektřiny
Etiopie vidí v největší umělé nádrži v Africe jedinou šanci na vyřešení kritického nedostatku elektrické energie. Vláda v Addis Abebě dokonce doufá, že bude s to elektřinu exportovat. I do sousedního Súdánu. Ten se ale obává o bezpečnost stavby v bezprostřední blízkosti své hranice.
Především však spolu s Egyptem řeší typický problém pouštních zemí. „Bude méně vody. Poškodí to řemeslníky i farmáře,“ obává se súdánský cihlář a hrnčíř Mutasím Al-Džejry.
Od etiopské hranice ke svému ústí do Středozemního moře Nil urazí přes tři tisíce kilometrů. Po celé délce na něm závisí životy stovek milionů lidí. Obavy mají všichni po celé délce toku, i ve vzdálené egyptské deltě.
Boj o vodu na Nilu
Evropa a Amerika
Projekt odstartoval v roce 2011. Spory ho provázejí od počátku. Naději přinesla obecná deklaraci o možné spolupráci Egypta a Súdánu s Etiopií z roku 2015. Brzy ji vystřídala rostoucí nervozita a sílící konfrontace. Zatím jen verbální – ale úvahy o možném vojenském střetu zazněly už ve všech zúčastněných zemích.
Za vším je rychlé tempo stavby a především plnění přehrady. To by mělo s nadcházejícím obdobím dešťů vstoupit už do druhé sezony. Chartúm a Káhira požadují zpomalení. Prostor k jednání se mezitím zužuje a zatím poslední pokus o dialog nezachránil ani optimismus hlavního mediátora, Africké unie.
Súdán a Egypt teď požadují, aby k jednání přistoupily také Evropská unie a Spojené státy. Ty už pokus o zprostředkování dohody absolvovaly na začátku loňského roku. Nilský rébus ale Trumpova administrativa tehdy nevyřešila a tehdejší šéf Bílého domu vyjádřil přesvědčení, že situace nakonec přinutí Egypt k vojenskému zásahu.
Romancov připomněl, že podobných sporů je na světě víc. V Evropě je to Krymský kanál, který Ukrajinci po ruské okupaci poloostrova přehradili, což činí velké problémy. Řada sporů se vede v Africe i Asii, tam je to například spor o čínské přehrady na Mekongu kritizované státy na jeho dolním toku.
