Z Agdamu je Hirošima Kavkazu, popisuje zpravodaj Černohorský z Karabachu

Arménské síly odevzdaly Ázerbájdžánu poslední z regionů, kterých se musely vzdát na základě dohody o ukončení bojů v Náhorním Karabachu a jeho okolí. Arméni po šesti týdnech střetů a následném příměří přišli o část samotné enklávy a všechny oblasti, které ji obklopují. Do oblastí, které Arméni museli opustit, se vydal zpravodaj ČT Václav Černohorský. 

Video Události
video

Události ČT: Arménie předala Ázerbájdžánu poslední region

Zpravodaj v doprovodu ázerbájdžánské policie projel region Fuzuli, který se nachází východně od Náhorního Karabachu. Podle Černohorského jsou stopy války vidět na každém kroku. 

Z vesnic a měst, které arménští vojáci dobyli před více než čtvrtstoletím a proměnili v nárazníkové pásmo mezi Náhorním Karabachem a vnitrozemím Ázerbájdžánu, se staly vesnice a města duchů. 

Například v Agdamu, který je největším městem stejnojmenného okresu, žilo dříve až čtyřicet tisíc lidí, nyní se mu přezdívá Hirošima Kavkazu. Velkou část města zničila válka, to co zůstalo nepoškozeno, Arméni odvezli. Materiál mimo jiné použili na rozšíření nedalekého největšího města Náhorního Karabachu - Stěpanakertu.

Ázerbájdžánci se vrací tam, odkud museli utéct

Jediná budova v Agdamu, které zůstala po bojích střecha, je místní mešita. Používala se jako chlév pro skot a prasata, což ázerbájdžánští muslimové kritizovali.

Na trosky ve městě Agdam se v rámci cest organizovaných úřady jezdí dívat lidé, kteří odtud museli kdysi uprchnout. Ti, kteří se ve městě narodili, by se podle Černohorského chtěli vrátit, v Agdamu ale chybí infrastruktura a problémem je i bezpečnost. Oblasti, které dříve ovládali Arméni, jsou totiž zaminované. 

„Až 40 procent regionu je zaminovaných. K tomu se přidává nevybuchlá munice. Odhadujeme, že nebezpečných je 80 až 85 procent osvobozeného území,“ řekl velitel operací na likvidaci min a nevybuchlé munice Idris Ismailov. 

Pokud současný klid zbraní vydrží, odhaduje se, že vyčistit celé území regionu od munice potrvá až patnáct let, tvrdí Ismailov.