„Unikátní kancelář bez jasného plánu k úspěchu.“ Výměnu v Oválné pracovně tradičně provází dopis

Poté, co americké komise sečtou odevzdané hlasy voličů včetně všech korespondenčních, Spojené státy budou mít ohledně svého příštího prezidenta jasno. Zatímco vítěze nepochybně čeká oslava ve volebním štábu, v Bílém domě se v případě prohry stávajícího prezidenta mohou začít roztáčet kola procesu předávání prezidentské moci.

Bílý dům
Zdroj: Vojta Rejl, ČT24 Autor: Vojta Rejl

Zdaleka nejlepší případ předání moci byl na přelomu roku 2008 mezi prezidentem Georgem Bushem mladším a Barackem Obamou, píše zpravodajský server The Atlantic. Tehdejší vedoucí personálu Bílého domu Joshua Bolten pro web uvedl, že jednou z posledních Bushových priorit v úřadu bylo zaručit co možná nejlepší předání moci.

Předtím byl podle něho systém „zastaralý“ a nebyla mu úřady věnovaná přílišná pozornost. Proces se odehrával „ad-hoc“ a až na pár bezpečnostních brífinků se nedělo téměř nic, řekl Bolten pro The Atlantic. S Obamovým volebním štábem proto začal komunikovat již v říjnu roku 2008, aby tehdy ještě potencionální hlavu státu připravil na plnění prezidentských povinností a poskytl mu veškeré podklady nebo mimo jiné i přístup do Bílého domu.

„Střídání“ Obamy s Donaldem Trumpem proběhlo v podobném duchu. Podle The New York Times ani první afroamerický prezident nechtěl být státníkem, jehož konec vlády by provázel chaos. Trump byl ke svému možnému mandátu připravován již v průběhu své prezidentské kampaně v roce 2016, stejně jako jeho protikandidátka Hillary Clintonová.

Ceremonie se odehrává tradičně v lednu 

Nově zvolený prezident USA se své inaugurace tradičně dočká na začátku roku následujícího po volbách. Ceremonie oficiálního uvedení do úřadu nové hlavy státu se odehraje 20. ledna, a to před budovou amerického Kapitolu ve Washingtonu D.C. 

Pokud voliči rozhodnou o střídání v Bílém domě, čeká jeho budoucího šéfa několik pracovních povinností. Vítězný kandidát podle federálních zákonů a zvyků do doby své inaugurace například musí podstoupit řadu bezpečnostních a vládních brífinků, měl by rovněž získat přístup k utajeným vládním materiálům. Před uvedením do úřadu by měl rovněž dostat od vlády povolení používat prezidentská vozidla i ochranku.

Příslušné orgány by při střídání budoucímu prezidentovi Spojených států měly přiřadit prozatímní kancelářské prostory pro jeho tým pracovníků, potřebné vybavení a finance ve výši okolo pěti milionů dolarů na jejich provoz. Vítěz voleb totiž před svou inaugurací musí například rozhodnout o složení své vlády i personálu Bílého domu.

„Zabydlet“ se musí do 72 až 78 dní 

Co se týče personálu Bílého domu, budoucí prezident by měl rozhodnout o jeho stavu a případně učinit změny - zda do něj někoho dodatečně začlení či naopak vyhodí. Současně by měl také určit členy své vládní administrativy, sdělit jim jejich budoucí funkce a povinnosti a seznámit je s agendou budoucí vlády. Ještě předtím však musí promyslet politiku, jejímž směrem se celý jeho tým bude ubírat.

Americké úřady mezitím tým i personál podrobí bezpečnostní prověrce. Budoucí prezident by se rovněž měl co nejdříve po svém zvolení dohodnout s předchozí administrativou ohledně samotného předání moci. To vše musí budoucí americká hlava státu stihnout v rozmezí „pouhých“ 72 až 78 dní do uvedení úřadu.

Americké úřady se proto snaží na oba prezidentské kandidáty tlačit, aby některé z povinností začali plnit již během své volební kampaně.

„Lame Duck“

Odcházející prezident má oproti svému nástupci výrazně méně povinností. Poté, co se s ním dohodne na předání moci, má povinnost rozpustit svou vládnoucí administrativu a ukončit její dosavadní politiku. Pro prezidenty odcházející z úřadu se proto v americké společnosti uchytil slangový pojem „lame duck“ (chromá kachna).

Během procesu předání prezidentské moci by měl rovněž komunikovat s novou hlavou státu a jeho týmem. Zabezpečení úspěšného předání moci se tak stává jeho hlavním úkolem, nový prezident by měl být připraven k usednutí do Oválné pracovny co nejdříve po inauguraci.

Ostatní členové administrativy končícího prezidenta musí rovněž komunikovat se svými nástupci a seznámit je s důležitými informacemi a postupy ohledně jejich nového úřadu. Podle vládního webu presidentialtransition.org by veškerá jednání měla proběhnout v profesionálním duchu, s respektem a neměly by v ní hrát roli osobní zájmy.

Oválná pracovna v Bílém domě
Zdroj: ČTK/AP

Prezidentská kancelář obvykle začíná rozesílat materiály se základními informacemi členům štábu prezidentských kandidátů už během volební kampaně. Šest měsíců před volbami musí americký prezident podle legislativy vytvořit specializované vládní orgány, které zajistí co nejefektivnější předání moci mezi prezidenty a budou asistovat i radit obou stranám během procesu.

To vše trvá až do 20. ledna, kdy hlava státu v případě prohraných voleb nebo po druhém období opouští Oválnou pracovnu a předává vedení vlády Spojených států svému nástupci.

Poslední den v Oválné pracovně 

Prezidenti tráví poslední den ve svém úřadu různými způsoby. Někteří z nich se v Bílém domě před inaugurací objevili už za svítání, aby se ceremoniálně prošli budovou a rozloučili se s jejím personálem. Někteří z prezidentů během posledního dne rovněž hostili své nástupce.

Jiní 20. leden tráví v kanceláři nebo udílejí prezidentské milosti. Takto svůj poslední den v pracovně strávili například Bill Clinton, George W. Bush nebo Barack Obama. Postupem času se mezi prezidenty rovněž uchytila tradice psaní dopisů, které zanechávají svým nástupcům.

Ty obvykle obsahují jejich dojmy, blahopřání nebo rady. „Toto je unikátní kancelář bez jasného plánu k úspěchu. Nejsem si jistý, jestli jakákoliv rada ode mě bude obzvláště užitečná. Oba jsmě byli, každý jinak, obdařeni velikým štěstím, ne každý takové má,“ píše se podle CNN v Obamově dopisu, který zanechal v roce 2017 nynějšímu prezidentovi Donaldu Trumpovi. 

Barack Obama naposledy v roli hostitele v Bílém domě
Zdroj: EBU

Po svém odchodu z funkce bývalá hlava Spojených států obvykle vstupuje do penze, má však stále právo na několik benefitů. Podle zákona mohou američtí exprezidenti pobírat doživotní penzi ve výši 219 200 dolarů ročně.

Stát je zároveň povinen jim doživotně poskytnout i hradit personál, kancelářské prostory, lékařskou péči, zdravotní pojištění i dopravní prostředky. Bývalé hlavy státu mají také za povinnost chránit bezpečnostní tajné služby.