Ačkoli ho dříve média někdy titulovala „klaunem“, Boris Johnson se chce do historie zapsat jinak. Do Downing Street přišel s jasnou misí: splnit to, co jeho předchůdkyně nedokázala, vyvést Británii z Evropské unie. A to i za cenu tvrdého brexitu. Někdejší londýnský starosta a ministr zahraničí v parlamentu sice hned zpočátku narazil. Slibu, že Britové odejdou do 31. října, chce ale dostát. A jak říkají jeho spolupracovníci, i za cenu případné rezignace.
Boris Johnson, celým jménem Alexander Boris de Pfeffel Johnson, se narodil 19. června 1964 v New Yorku v bohaté a vážené rodině. Sám říká, že v jeho žilách koluje kromě anglické také francouzská, turecká a německá krev. Jeho otec byl poslancem za konzervativce a pracoval v Evropské komisi či Světové bance. Vzdělání získal Johnson, o kterém média píší často jen jako o „Borisovi“, již v Británii. Vystudoval prestižní soukromé školy Eton a Oxford.
Svou profesní dráhu zahájil jako novinář a hned při svém prvním angažmá v The Times se dopustil prohřešku, když si zcela vymyslel citaci pro svůj článek. Následně už ale úspěšně působil v deníku Daily Telegraph a postupně se vypracoval až na šéfredaktora konzervativního magazínu The Spectator.
Jako novinář získal několik ocenění a proslul kontroverzními komentáři, euroskeptickými postoji a například podporou války v Iráku. V roce 2001 byl zvolen do parlamentu, ale jeho politická kariéra nepokračovala úplně hladce. V roce 2004 se stal poprvé členem stínového kabinetu, o místo však přišel kvůli tomu, že tajil románek s kolegyní ze Spectatoru.
Brexit a 350 milionů liber
Do stínové vlády se vrátil v prosinci 2005, toho času už ji vedl David Cameron, vydržel v ní dva roky. V květnu 2008 Johnson úspěšně kandidoval na londýnského starostu a metropoli řídil až do roku 2016. V čele hlavního města dohlížel i na letní olympijské hry, které Londýn hostil v roce 2012.
O třetí mandát se už ale rozhodl neusilovat. Zaměřil se raději na práci v parlamentu a své další funkce ve straně.
V kampani k referendu o vystoupení Británie z Evropské unie patřil „klaun“ Johnson, jak politika často ostrovní média titulují, k nejhlasitějším a nejviditelnějším tvářím zastánců odchodu. Neblaze proslul zejména spojením s červeným autobusem, který objížděl britská města a hlásal, že brexitem Británie ušetří 350 milionů liber týdně, které by lépe využila Národní zdravotní služba (NHS). Částka ale byla vymyšlená, jak se ukázalo záhy po vyhlášení výsledků referenda.
Kvůli nepravdivým výrokům Johnson dokonce stanul před soudem. Ten ale letos v červnu žalobu zamítl a nepřipustil stíhání konzervativního politika.
Mezi favority na post šéfa toryů patřil Johnson právě už v roce 2016, kdy po referendu rezignoval David Cameron. Tehdy ale bývalý starosta překvapil a o premiérské křeslo se neucházel. Ve volbě uspěla Theresa Mayová a Johnson zasedl v jejím kabinetu na postu ministra zahraničí. Kvůli neshodám ohledně podoby brexitu z vlády ale před rokem odešel. Od července vede boj o brexit už z premiérského křesla.
