V Berlíně se otevřela výstava, která ukazuje místa na území dnešního Česka, kde za druhé světové války pracovali, trpěli a umírali lidé nuceně nasazení na práci. Jednou z nich byla i dnes sedmadevadesátiletá Margot Friedlanderová, která podle svých slov díky práci v Terezíně přežila nacistické vyhlazování Židů.
Do protektorátního ghetta se berlínská rodačka dostala jako dvaadvacetiletá poté, co se jí předtím více než rok dařilo v německé metropoli skrývat. „Když jsem přišla, tak jsem možná měsíc pracovala v krejčovské dílně, kde se vyráběly šaty pro nacistické dámy,“ vzpomínala Friedlanderová ve středu na slavnostním otevření výstavy, která bude k vidění do 18. srpna.
Zbytek doby v Terezíně strávila v dílně, kde se zpracovávala slída. „Byla jsem to já a stovky žen, které měly štěstí tam pracovat v době, kdy z Terezína odjížděly transporty,“ poznamenala žena, která během holocaustu přišla o velkou část rodiny. Jí samotné život zachránilo to, že byla dobrou pracovnicí. Přišla totiž o něco později do dílny a dozorce jí řekl, že kdyby tak dobře neplnila normy, šla by okamžitě do transportu na východ.
„Vždy se mluvilo jen o východě. My jsme skutečně nevěděli, co to je ten východ,“ řekla Friedlanderová s tím, že se o vyhlazovacích táborech dozvěděla až těsně před koncem války, kterého se dočkala v Terezíně.
Výstava se zaměřuje na osmnáctku českých měst
Právě Terezín patří mezi osmnáct míst, která v souvislosti s nucenou prací výstava s názvem Ztracená paměť? připomíná. Vedle Terezína nebo Hodonína u Kunštátu, kde byli soustředěni Romové z moravské části protektorátu, expozice v berlínském muzeu ukazuje i situaci nuceně nasazených v Praze, Chebu, Mostu, Liberci, Bohumíně nebo Žacléři. Využívá přitom velkoformátových panelů s historickými i aktuálními fotografiemi, doprovodného textu či osobních příběhů.
Jeden z nich se týká Francouze Andrého D., který jako řada jeho spoluobčanů musel pracovat v továrně na výrobu letadel v Chebu. „Byl jsem v táboře, chtěl jsem se jít osprchovat. Vracel jsem se k baráku, který byl naproti, a uslyšel jsem hřmění letadel. Jdu rychle ven a vidím, jak se letadla řítí. Vzal jsem nohy na ramena a skryl se v porostu,“ líčil André D. své zážitky z 25. března 1945, kdy při spojeneckém náletu na továrnu zahynulo 73 Francouzů.
Dnes stojí na místě francouzského tábora pole solárních panelů a na místě továrny na letadla fungují Strojírny Cheb.
Nacisté nuceně nasazené pracovníky za války využívali masově, především v těžkém průmyslu a továrnách vyrábějících zbraně. Do Německa muselo odejít pracovat na 400 tisíc Čechů a Češek, dalších zhruba 300 tisíc lidí bylo nuceně nasazených na území protektorátu. Vedle Čechů mezi nimi byly také desetitisíce Poláků, Rusů či Francouzů. Na území dnešního Česka museli pracovat ale také zajatci z Itálie, Řecka nebo Jugoslávie a samozřejmě Romové a Židé.
