Památník obětí střelby v Columbine

„Chraňte děti, ne zbraně,“ žádají 20 let po masakru na škole v Columbine rodiče i studenti

Tom Mauser stál 1. května 1999 v davu protestujících. Lidé drželi transparenty s nápisy jako „Hanba NRA!“, „Milujete své děti? Podpořte přísnější zákony o držení zbraní!“, „Pro děti je dnes snazší vyprázdnit zásobník než lahvičku aspirinu“. Jen o pár dní dříve, 20. dubna 1999, jeho patnáctiletý syn přišel o život při střelbě na střední škole v Columbine v americkém Coloradu. Daniel Mauser byl jedním z třinácti lidí, kteří při řádění mladých vrahů přišli o život. 

 

I když se tragédie udála před dvaceti lety, stále je střelba v Columbine pátým nejhorším incidentem svého druhu v americké historii. Podobně jako v mnohých takových případech střelbu rozpoutali dva studenti téže školy. Jedním z nich byl sedmnáctiletý, do té doby zdánlivě bezproblémový syn Sue Kleboldové. 

„Jak jste to mohla nevědět?“

„Naposled jsem slyšela hlas svého syna, když odcházel do školy. Zavolal jen jedno slovo: ,Sbohem!'. Bylo 20. dubna 1999. Později ten den na střední škole v Columbine můj syn a jeho kamarád zabili 12 studentů a učitele a zranili dvacet dalších, než sami spáchali sebevraždu,“ popisovala Sue Kleboldová na veřejném vystoupení na konferenci Tedmed.

„Co jste to byla za matku? Ptali se mě lidi a já se sama sebe na tyhle otázky ptám pořád,“ popisuje. Přijali ho na několik vysokých škol, účastnil se maturitního plesu, byl údajně stydlivý, takže přátel nebylo mnoho, ale stabilní okruh kamarádů kolem sebe podle Kleboldové měl.

O motivaci obou vrahů se poměrně dlouho spekulovalo, oba patřili do skupiny studentů přezdívané Trenchcoat Mafie, vyznačující se tmavými brýlemi, tmavým oblečením a dlouhými kabáty.

Po střelbě byly nalezeny deníky obou studentů. Syn Kleboldové často psal o myšlenkách na sebevraždu a nenávisti vůči sobě samému, zatímco druhý ze střelců psal o sadistických představách a násilí vůči ostatním lidem. Dříve byl obětí šikany a byl fanouškem počítačových stříleček.

Sama Kleboldová ale říká, že si tehdy nevšimla, že by její syn měl nějaké psychické problémy. Známky depresí tehdy připisovala běžnému chování náctiletých. Drobné přešlapy jako krádež elektrického vybavení z odstaveného auta nebo poničení skříněk ve škole považovali tehdy všichni za běžné testování hranic, které mladíkům okolí nastavovalo. Tehdy také netušila, že její syn vlastní zbraň.

„Bylo až neuvěřitelně snadné pro sedmnáctiletého kluka, aby si koupil zbraně. Jak legálně, tak ilegálně, bez mého svolení a vědomí. A o 17 let později a po mnoha školních střelbách je to pořád neuvěřitelně snadné,“ uvedla tehdy před posluchači konference Tedmed.

Eric s Dylanem zaútočili 20. dubna 1999 dopoledne. Podle původního plánu měly kolem čtvrt na dvanáct vybuchnout v jídelně dvě bomby. Když nálože selhaly, začali mladíci pálit střelnými zbraněmi.

Studenti se před střelci snažili ukrývat, někteří se snažili vyskočit z oken školní budovy. Z jídelny se poté útočníci přesunuli do školní knihovny, kde během zhruba osmi minut připravili o život deset lidí, než se opět vrátili do jídelny, kde se jim podařilo odpálit jednu z náloží. Hodinu po začátku útoku se oba mladíci vrátili do školní knihovny, kde oba spáchali sebevraždu.

Právě střelba na Columbine změnila americký školský systém – téma šikany a její prevence se stalo prioritou, zavedena byla bezpečnostní opatření jako nácviky ohrožení a kontrola zbraní začala být široce probíraným tématem. Pro Toma Mausera, otce jednoho ze zastřelených studentů, se ale navzdory všem diskusím o zbraních prakticky nic nezměnilo.

„To se nesmí opakovat“

O osm let později otřásl Spojenými státy incident s ještě horšími následky. Jeden z nejkrvavějších masakrů v americké historii se odehrál 16. dubna 2007 v kampusu Virginia Polytechnic Institute and State University v Blacksburgu ve státě Virginie. Jeden ze studentů školy zaútočil na své spolužáky a učitele, dvěma poloautomatickými pistolemi zabil 32 lidí, 29 dalších zranil.

Mezi oběťmi byli dva učitelé, třicet dalších obětí byli studenti. Útočník nejprve na kolejích zabil dva lidi, asi o hodinu a půl později vtrhl do hlavní posluchárny, kde připravil o život dalších třicet lidí. Sám následně spáchal sebevraždu. Zbraň si mohl opatřit i navzdory tomu, že trpěl psychickými problémy, kvůli kterým mu byla nařízena i léčba.


Zejména masakr v Columbine inspiroval dalšího dvacetiletého mladíka, který 14. prosince 2012 nejprve zastřelil svou matku a následně se se samonabíjecí puškou a dvěma pistolemi vydal na základní školu Sandy Hook v americkém Connecticutu.

Tam si prostřílel cestu do školní budovy skrze zamčené dveře, zaútočil na ředitelku školy, psycholožku a zástupkyni, poté se vydal do tříd, kde připravil o život několik učitelek a dvacet dětí ve věku šesti a sedmi let. V jedné z tříd přežila pouze jedna dívka, několika prvňákům se podařilo ze třídy utéct, další dvě děti přežily, když se schovaly na toaletě. Celkem přišlo o život 26 lidí, z toho 6 dospělých.

Kvůli poruchám chování byla dvacetiletému mladíkovi již dříve naordinována antidepresiva, kvůli psychickým problémům dokončil střední školu formou dálkového studia. Přístup ke zbraním měl snadný, jeho matka byla jejich vášnivou sběratelkou. Během zhruba deset minut trvajícího útoku vystřílel kolem 150 ran, poté spáchal sebevraždu.

„Předložím v Senátu návrh zákona, kterým by se zakázaly útočné pušky. Stejný text bude předložen Sněmovně reprezentantů,“ řekla tehdy demokratická senátorka Dianne Feinsteinová v rozhovoru pro americkou televizní stanici NBC.

„Od té doby, co jsem prezidentem, je tohle už počtvrté, co se scházíme, abychom ulevili truchlící komunitě, kterou hrozná střelba zasáhla. Počtvrté jsme objali ty, kteří přežili. Počtvrté jsme vyjádřili smutek rodinám pozůstalých. Mezitím byla ale spousta dalších nesmyslných střílení po celé zemi, skoro denně slyšíme zprávy o obětech. Spousty z nich jsou děti, v malých městech i velkých metropolích napříč Spojenými státy. Oběti, které ve většině případů byly jen ve špatnou chvíli na nesprávném místě. Tohle už nemůžeme dál tolerovat. Tyto tragédie musí skončit, a abychom je zastavili, musíme se změnit i my sami.“

Barack Obama

proslov po střelbě v Newtonu

„Normálně nepíšu nic, co se týká kontroly střelných zbraní nebo politiky, ale tohle musí přestat. Musíme se probudit a změnit,“ napsal na Twitter Dan Levey, losangeleský poradce v oboru sociálních médií. „Musíme se sejít a smysluplně zakročit, abychom předešli dalším takovýmto tragédiím. Bez ohledu na politiku,“ řekl po masakru v Newtownu americký prezident Barack Obama.

Velká část amerických studentů po zkušenostech ze Sandy Hook, Columbine a dalších absolvovala nácviky poplachů, situací s aktivním střelcem na školních pozemcích, jak rychle zamykat dveře tříd a kde se v budovách schovat. Na trzích se objevily neprůstřelné školní batohy, školy mají ochranku, někde i detektory kovu u vchodů.

„Jednou za čas se to stane. To je prostě život.“

Daniel Sibley

přeživší prvňák ze Sandy Hook

Navzdory všem slibům a předsevzetím o striktnějších zákonech o zbraních a ukončení éry masových střeleb na školách byl podle statistik US Naval Postgraduate School uplynulý rok nejtragičtějším co do množství incidentů zahrnujících střelbu na školách. Případů bylo 94, což je nejvíce od roku 1970. Druhý nejtragičtější byl rok 2006, kdy bylo zaznamenáno 59 případů střelby na školách – o 59 procent méně než v roce 2018.

Databáze zaznamenává každý případ, kdy je „tasena zbraň, je z ní vystřeleno nebo pokud střela zasáhne školní pozemek, nehledě na počet obětí, čas nebo den v týdnu“. Projekt sbírá čísla z různých zdrojů, včetně vládních agentur nebo médií. Podle stejné metriky sleduje projekt také počty úmrtí v důsledku střelby na školách. Loni zemřelo celkem 55 osob včetně střelců, druhý nejvyšší počet mrtvých (40) byl zaznamenán v roce 1993.

V největším počtu zaznamenaných případů střelby na školních pozemcích hrály roli krátké ruční zbraně (911 případů), v téměř osmdesáti případech šlo o ozbrojení dlouhou střelnou zbraní, ve 47 případech si střelci přinesli brokovnici. Střelci byli většinou mladí lidé, nejčastěji jim bylo mezi dvanácti a jednadvaceti lety. Několik případů střelby ve školách ale měly na svědomí i děti mladší 10 let.

Když počítáme všechny masové střelby – bez ohledu na to, zda se odehrály ve školách – došlo podle dat The Gun Violence Archive jen v uplynulém roce v USA ke 328 případům. Při nich zemřelo 365 osob, 1301 dalších bylo zraněno. Tyto incidenty přitom statistici definují jako „střelbu, při které bylo zraněno, ale ne nutně zabito, čtyři a více osob vyjma střelce, na podobném místě a v podobném čase“. Trend zhruba jednoho takového incidentu za den, jakého dosáhly masové střelby v roce 2018, je nicméně shodný s předchozími roky.

Do statistik roku 2018 se zapsala také střelba na střední škole v Parklandu na jižní Floridě. Na tamní střední škole Marjory Stoneman Douglas zemřelo sedmnáct lidí, třináct dalších utrpělo zranění. Policie po útoku zadržela a později obvinila ze sedmnáctinásobné úkladné vraždy devatenáctiletého bývalého studenta, kterého vedení školy nedlouho před incidentem z kázeňských důvodů vyloučilo. Střelec vyzbrojený útočnou puškou do budovy vtrhl krátce před koncem vyučování na den svatého Valentýna.

„Právě jsem strávila dvě hodiny přípravou pohřbu své dcery. Prezidente Trumpe, prosím, dělejte něco.“

O svých plánech se útočník veřejně vyjadřoval na sociálních sítích, na Instagramu zveřejnil své fotografie s brokovnicí a s pistolí, na dalších pózoval s obličejem zakrytým šátkem a s dlouhými noži. Jiné příspěvky obsahovaly výhrůžky typu „chci střílet lidi svou AR-15“. Dostat se k ní je podle redaktora časopisu ATM Dušana Rovenského přitom poměrně jednoduché.

„Je to dlouhá zbraň používaná ke sportovní střelbě nebo lovu. Pravidla získání této zbraně jsou na Floridě jednodušší než v případě pistolí, kdy musí zájemce tři dny počkat, než zbraň dostane. V tomto případě s ní ale rovnou odejde z obchodu,“ upřesnil. Střelec se ke zbrani dostal i přes to, že byl dříve agresivní vůči své přítelkyni a skončil také v péči psychiatrické kliniky.

„Střelec-blázen prostě vejde přímo do školy, vyrazí okno ze dveří, za kterými je moje dítě, a začne střílet. Prezidente Trumpe, ptáte se, co můžete udělat. Můžete zabránit tomu, aby se zbraně dostávaly do rukou dětí, dát detektory kovu ke každému vchodu do školy. Co můžete udělat? Můžete udělat dost,“ vyzvala po masakru amerického prezidenta matka čtrnáctileté Alyssy Alhadeffové, která je jednou z obětí střelce z Parklandu. Zloba k americkému prezidentovi ale mířila hlavně z řad přeživších studentů.

Desetitisíce lidí se tak loni 28. března v New Yorku, Los Angeles a na stovkách dalších míst Spojených států připojily k několikasettisícovému protestu za omezení prodeje zbraní, jehož hlavní část se konala u sídla Kongresu ve Washingtonu. Masová účast takřka po celé zemi učinila z akce jeden z největších protestů americké mládeže od dob války ve Vietnamu. Účastníci chtěli přesvědčit zákonodárce a prezidenta Donalda Trumpa, aby prosadili některá omezení vedoucí ke zvýšení bezpečnosti na školách. 

Americký prezident se po střelbě v Parklandu setkal se studenty, kteří střelbu přežili. V debatě pak padly návrhy na zvýšení věkové hranice pro pořízení dlouhých zbraní z 18 na 21 let.

Trump také navrhl zákaz urychlovačů střelby nebo ozbrojení učitelů ve školách, což by podle něj mělo případné další střelce zastrašit. Už tehdy ale zvýšení věkové hranice důrazně odmítala Národní asociace držitelů zbraní (NRA). 

Zásadní změnou, ke které následně skutečně došlo, bylo schválení zákazu urychlovačů střelby, které umožňovaly upravit poloautomatickou zbraň na plně automatickou. V reakci na to mluvčí NRA vyjádřila zklamání z podoby schváleného zákazu. Američané, kteří už takzvaný bump-stock vlastní, by podle NRA měli mít právo si jej ponechat. Zájmová skupina Američtí držitelé zbraní (GOA) bezprostředně poté ohlásila, že proti zákazu podá ve prospěch „půl milionu majitelů bump-stocků“, tedy urychlovačů střelby, žalobu. 

Navzdory svému dvacetiletému boji proti zbraním ani po střelbě v Parklandu Tom Mauser nevidí žádnou zásadní změnu. V rozhovoru pro Babble uvedl, že od Columbine se prakticky nic nezměnilo. „Na federální úrovni dokonce došlo k oslabení zákonů o držení zbraní. Zbrojní lobby vám řekne, že řešením je dostat do škol víc zbraní, jenže to podle mě prostě nefunguje. Budou tam přestřelky. Jak pak bude policie schopná útočníka identifikovat? Je naprosto nesmyslné si myslet, že víc zbraní udělá naše školy bezpečnějšími.“