Chameneí čelil studentské kritice. Chce povolit protesty a do institucí dostat mladé „revoluční“ Íránce

Íránští vysokoškoláci při setkání s nejvyšším duchovním ajatolláhem Alím Chameneím kritizovali ekonomickou situaci v zemi i útlak menšin. Upozorňovali i na rostoucí nedůvěru v íránské úřady. Chameneí v reakci zdůrazňoval svobodu slova a připustil povolení poklidných demonstrací. Větší vliv ve státních institucích by podle něj mohli dostat „revoluční, motivovaní a odhodlaní mladí lidé“. O nebývale otevřené debatě informoval íránský tisk, což je neobvyklé, uvedla agentura Reuters.

Rostoucí nespokojenost mnoha Íránců s ekonomickou situací vedla na přelomu roku k protivládním protestům, které si vyžádaly desítky obětí na životech. Jedna ze studentek se teď Chameneího ptala na řešení problémů, jako jsou rostoucí třídní rozdíly, stoupající nedůvěra lidí ke státním institucím, vysoká nezaměstnanost či znečištění.

Íránka se překvapivě zeptala nejvyššího duchovního vůdce i na úskalí, kterým v Íránu čelí menšiny, a jak by reagoval na to, že konzervativci v íránské bezpečnosti a justici záměrně potlačují aktivisty s pomocí vykonstruovaných případů.

Fakta Hlavní slovo má v Íránu nejvyšší vůdce

Hlavní slovo má v Íránu nejvyšší vůdce

Írán se stal islámskou republikou po revoluci v roce 1979, při níž byla svržena monarchie vedená prozápadním Šáhem Pahlavím. Konzervativní náboženské síly v čele s ajatolláhem Chomejním nastolily teokratický systém vlády, který funguje dodnes. Nejvyšší vůdce, jenž je do své funkce jmenován, je dle ústavy odpovědný pouze 86členné Radě expertů – tu tvoří rovněž duchovní.
Prezidenta naopak volí obyvatelstvo. Tuto politickou funkci zastávali od revoluce i stoupenci umírněného křídla – na přelomu 90. let a nového tisíciletí to byl teolog, filozof a reformista Muhammad Chátamí, o něco dříve centrista Akbar Hášem Rafsandžání. Hlavní slovo má ale vždy nejvyšší vůdce.
„Prezident v politickém systému Íránu podléhá rahbarovi – nejvyššímu duchovnímu vůdci země. Ten dohlíží na celý politický systém. Pokud to uzná za vhodné, může mít vždy poslední a rozhodující slovo ve všech záležitostech íránské politiky, tedy i té zahraniční. Je to také především rahbar, který určuje, co ještě je a co už naopak není slučitelné s hodnotami islámské republiky, které vychází z politicko-náboženských koncepcí ajatolláha Chomejního. Je zajímavé, že i tak navzájem odlišní prezidenti jako současný Rouhání a dřívější Ahmadínežád do mantinelů této koncepce spadají,“ říká expert na Blízký východ Marek Čejka.

Chameneí vzápětí připustil, že Írán opravdu čelí problémům, jejichž odstranění je těžší, než si studenti myslí. Možným řešením podle něj může být, aby se do státních institucí dostali „revoluční, motivovaní a odhodlaní mladí lidé“.

„K růstu společnosti je zapotřebí svoboda slova,“ zdůraznil. Dle jeho názoru by také mohly být povoleny poklidné demonstrace.

Během muslimského postního měsíce ramadánu jsou Chameneího audience běžné, zřídka ale dostane kritika ze strany obyvatel prostor v tisku. Nedávno se v zemi navíc konala stávka řidičů nákladních vozů i farmářů.

Írán je šíitskou teokracií, v níž má Chameneí poslední slovo. Pravidelně se ale v zemi konají prezidentské i parlamentní volby, ve kterých jsou zastoupeni jak konzervativci, kteří na protest proti odstoupení USA od jaderné dohody v parlamentu zapálili americkou vlajku, tak i reformisté.

Mezi ty se řadí mimo jiné íránský prezident Hasan Rouhání, který je zastáncem jaderné dohody. Studenti nyní při setkání s Chameneím vyjadřovali obavy z možných důsledků Trumpova rozhodnutí.