Horizont ČT24: Strastiplná cesta uprchlíků z Afghánistánu do Turecka
Jen za první čtvrtletí do Turecka ilegálně dorazilo 27 tisíc Afghánců, to je trojnásobek dřívějších čísel. Mnoho z nich žene vpřed strach, že cestu už brzy znemožní zeď, kterou buduje Turecko na hranicích s Íránem. Podobá se té, co stojí na hranici se Sýrií.
V porovnání se třemi a půl miliony Syřanů, kteří v Turecku našli přechodný domov, Afghánců není mnoho, zatím jich v Turecku našlo útočiště 150 tisíc, ale i oni jsou však pro Ankaru přítěží.
Jen loni o domov kvůli bojovým akcím Talibanu přišlo 360 tisíc Afghánců. Za přechod přes hory dali často poslední majetek, cesta je vyjde na 600 až 1000 dolarů. I kvůli tomu už couvnout nemůžou a musí v cestě pokračovat. Navíc se šíří zvěsti, že kdyby v Íránu zůstali, policie by je deportovala.
Pokud by rodný Afghánistán neopustili, skončili by v táborech pro vnitřně vysídlené osoby. Jeden takový je například u Kábulu. Situace už je tu kritická. „Chceme, aby vláda zajistila aspoň základní potraviny a základní potřeby, aby tu lidi mohli žít,“ říká afghánský navrátilec z Íránu do Kábulu Zulfikar.
Strastiplná cesta do Turecka
S každým dalším krokem jsou nohy těžší, únava větší, z trasy ale mnoho neubývá. Od domova v afghánském Mazáre Šarífu jsou už dva tisíce kilometrů daleko. V slunci i dešti, na úpatí Araratu, ve východním Turecku 22letý Sunnatilla Rasulbek míří do Sivasu. Za výdělkem a bezpečím.
„Musím se postarat o rodiče, kteří zůstali doma. V Afghánistánu je válka, bojuje se a nedá se tam sehnat žádná práce,“ říká Rasulbek.
Autobusové nádraží v tureckém městě Agri, které leží o dva tisíce kilometrů dál, je přestupní stanice. Na volné místo v autobusu se tu čeká týden, mezitím tu spí na zemi a věří, že budou moci aspoň umývat nádobí za deset dolarů denně.
„Je mi jedno, jakou práci dostanu, jenom když na tom syn bude líp. Utekli jsme kvůli sebevražedným atentátům a výbuchům,“ říká afghánská uprchlice Aiša.
