Spravedlnost chybí, říkají Číňané. Policie jim v době sjezdu strany brání v podávání stížností

Události: Spravedlnost je podle rodin obětí čínského režimu slepá ulička (zdroj: ČT24)

V období tzv. dvojí schůze, čili zasedání parlamentu, které potrvá do 20. března, se snaží Čína vyslat do světa obraz stabilizované společnosti. A aby ho nic nenarušilo, je v pohotovosti policie, která věnuje zvláštní pozornost lidem přijíždějím z provincií, aby se dožadovali spravedlnosti.

Během parlamentního zasedání se v Pekingu tvoří fronta před petičním úřadem. K budově instituce, jejíž tradice sahá až do dob císařství, Číňané míří podat stížnosti na křivdy, které se jim staly. Často jde o vážné porušení práv, jako jsou zábory půdy nebo ubití členů rodiny.

Kvůli parlamentnímu zasedáná ovšem současně čínští policisté čekají na stěžovatele už na nádraží, aby je bez možnosti apelu vrátili domů. Zpravodajka ČT v Asii Barbora Šámalová se proto kvůli zvýšeným represím s politickou aktivistkou Čou Li, která je kritická vůči vedení země, setkala v noci v jejím bytě. 

Skupina lidí, kterým pomáhá disidentka Čou Li
Zdroj: ČT24

Čou Li mimo jiné pomáhá právě lidem hledajícím spravedlnost, nechává je u sebe bydlet, asistuje při jednání s úřady, kontaktuje právníky.

„Boj za spravedlnost vyžaduje, aby se zapojili obyčejní lidé, nejen desítky nebo stovky ochránců práv. Těch, kteří se angažují, je málo. Zastrašování má obrovský vliv a lidé se bojí,“ burcuje disidentka.

Spravedlnost je podle rodin obětí slepá ulička

Pro lidi jako paní Niou Ling-čchaová z provincie Che-pej je petiční úřad v Pekingu poslední instance. Žena, jejíž syn dostal za krádež trest smrti, o spravedlnost usiluje už šestým rokem, sama ale říká, že jde o slepou uličku.

„Bylo mu osmnáct, chodil do školy, šlo o jeho první přečin. Soud mu dal podmínečný trest smrti. Jsme rolnická rodina, nemáme moc peněz, ale zaplatili jsme odškodné 100 000 jüanů (v přepočtu 330 000 koru). Jenže poškozená strana měla v rodině funkcionáře a odvolala se,“ vypráví Ling-čchaová.

Jejího syna popravili, aniž by rodinu informovali; znění rozsudku matka obdržela půl roku po výkonu trestu. „Nesměla jsem svoje dítě vidět, poslali mi jen popel. Ani nevím, jestli byl jeho. Měl pořád orgány? Určitě ne, sebrali mu je. Popravují lidi, když se jim to hodí,“ říká Niou a dodává: „Pod tou jejich vládou jedné strany není spravedlnost. V době, kdy je moc důležitější než právo, spravedlnost neexistuje.“

Podobných stěžovatelů jsou v Číně miliony, ale vyřeší se jen minimum případů. Daleko častěji je čeká policejní vazba a život v chudobě.