Pětašedesát let stojí po boku patrně nejznámější panovnice světa. Doprovázel ji při nesčetných akcích ve Spojeném království i v zahraničí. Teď britský princ Philip, proslulý svým osobitým humorem a prostořekostí, odchází do ústrání. Naposledy oficiálně vystoupil na veřejnosti při vojenské přehlídce, poté už se šestadevadesátiletý vévoda z Edinburghu stáhne z veřejného života. Ve svém rozhodnutí má podle Buckinghamského paláce naprostou podporu královny Alžběty II.
Naposledy veřejně. Po celoživotní službě vlasti Philip odchází do důchodu
Philip je patronem, předsedou nebo členem více než 780 organizací, téměř dvacet let je například předsedou britské pobočky Světového fondu na ochranu přírody (WWF). Těmto subjektům zůstane nadále partnerem, ale nebude se aktivně účastnit oficiálních akcí.
I přes svůj věk byl v uplynulých letech stále vitální a aktivní, třebaže od roku 2011 omezil počet svých oficiálních povinností. Koncem téhož roku byl hospitalizován kvůli voperování cévního implantátu, v srpnu 2012 pak z důvodu infekce močových cest. O rok později podstoupil operaci břicha. Naposledy byl „z preventivních důvodů“ hospitalizován letos v červnu, hned druhý den byl ale z nemocnice propuštěn.
Princ už nebude přijímat nové pozvánky na návštěvy a účasti, „i když je možné, že se i tak rozhodne čas od času navštívit některé veřejné akce“, uvedl v květnu Buckinghamský palác. Do ústraní tak odchází „nejdéle sloužící královský choť“, připomněla například BBC. Je rovněž nejstarším partnerem vládnoucího monarchy.
Svatba rodičům navzdory
Philip, princ řecký a dánský, se narodil 10. června 1921 ve vile na ostrově Korfu. Jeho babička z matčiny strany byla vnučkou britské královny Viktorie. V princově krvi se sice mísí většina evropských královských rodů, nicméně jeho otec měl pověst playboye a gamblera. Matce Alici z Battenbergu, od narození hluché, později diagnostikovali maniodepresivní psychózu.
Po vzpouře v Řecku v roce 1922 musela královská rodina s malým Philipem uprchnout do exilu. Nejdříve do Paříže, po rozchodu rodičů v roce 1930 býval Philip u sester provdaných v Německu nebo u příbuzných v Anglii.
Zde také začal chodit do školy; nikoli však na prestižní Eton, jako jeho vnuci, ale na Gordonstoun ve Skotsku, kam později poslal i svého syna Charlese. Na vysvědčení mu napsali, že je rozený vůdce se silnou vůlí a téměř bezmeznou ctižádostí. Poté navštěvoval královskou námořní akademii v Dartmouthu, kde se poprvé setkal se svou budoucí manželkou, tehdy mladičkou Alžbětou.
Začali si dopisovat, Philipovi bylo osmnáct, Alžbětě třináct. Na královském dvoře ho zpočátku příliš nevítali, protože Philip nebyl „tak úplně prototyp anglického gentlemana“. Alžbětu však nezvratně okouzlil jako mladý pohledný kadet svým šarmem, humorem a nezávislostí. Rodiče princeznu prý marně přesvědčovali, že její vzdálený bratranec není jediný muž na světě. Nedala si říct.
Kvůli svatbě, kterou si Alžběta nakonec prosadila, Philip s již poangličtěnou verzí jména své matky Mountbatten konvertoval k anglikánům a vzdal se řecké i dánské koruny. Vzali se 20. listopadu 1947 ve Westminsterském opatství. V Británii se poté stal vévodou z Edinburghu, jeho královskou výsostí a britským princem. Byl to právě princ Philip, kdo v únoru 1952 tehdy pětadvacetileté Alžbětě řekl o smrti jejího otce. Pár byl tehdy na safari v Keni.
Z poručíka námořnictva partnerem královny
Nástupem Alžběty na trůn se změnilo hodně i pro Philipa. Za druhé světové války povýšil až na námořního poručíka, později se osvědčil u britského námořnictva: skvělou obsluhou lodního reflektoru pomohl potopit dvě italské lodě. Spoluvelel i vylodění na Sicílii.
Kvůli královským povinnostem své ženy ale musel odejít od námořnictva, aby mohl Alžbětu doprovázet při reprezentačních událostech doma i v zahraničí. V jejich rámci navštívili roku 1996 i Česko.
S Alžbětou II. mají čtyři děti (Charles, Anna, Andrew a Edward), osm vnoučat a pět pravnoučat. Philipovy vztahy s jeho dětmi ale úplně harmonické nebyly.
Jeho nejstarší syn princ Charles v autorizované biografii Jonathana Dimblebyho naznačil, že ho v dětství otec často zastrašoval a že se bál jeho přísných pravidel i kousavého výsměchu. Na přísnosti je založen i Philipův program na podporu dobrodružného ducha a sportovních výkonů mladých, kteří se musejí osvědčit i ve službě společnosti (Duke of Edinburgh Award Scheme), podle některých kritiků je až polovojenský.
Princ maluje, vytvořil mimo jiné v roce 1965 portrét snídající královny. Umění také sbírá a vášní se mu stalo létání. Pověstným se stal také svým osobitým humorem, který je občas na hranici hrubosti. Sama královna mu ale ve svém projevu k zlatému výročí jejich svatby v roce 1997 složila láskyplný kompliment.
Letos čeká královský pár platinové výročí: v listopadu oslaví Alžběta s Philipem sedmdesát let od svatby.
- „Britské ženy neumějí vařit.“ (v roce 1966)
- „Prohlašuji tuhle věc za otevřenou, ať je to cokoli.“ (při návštěvě Kanady v roce 1969)
- „Pokud to má čtyři nohy a není to židle, pokud to má dvě křídla a létá to a není to letadlo, a jestli to plave a není to ponorka, Kantoňané to snědí.“ (v roce 1986 na setkání Světového fondu na ochranu přírody)
- „Vítejte, pane říšský kancléři!“ (v roce 1997 na veletrhu v Německu ke spolkovému kancléři Helmutu Kohlovi)
- „Všichni říkali, že musíme mít více volného času. Teď si stěžují, že jsou nezaměstnaní.“ (během recese v roce 1981)
- „Jste žena, ne?“ (v roce 1984 při návštěvě Keni poté, co přijal dárek od místní ženy)
- „Házíte pořád ještě po sobě kopí?“ (v roce 2002 v Austrálii k tamnímu domorodci)
- „Kéž by ten mikrofon vypnul!“ (v roce 2001 po koncertě Eltona Johna)
- „Ó ne, mohl bych chytit nějakou strašlivou nemoc.“ (v Austrálii v roce 1992, když byl vybídnut, aby pohladil koalu)
- „Nemůžete tady být tak dlouho. Nemáte pupek.“ (k britskému turistovi v Maďarsku v roce 1993)
- „Problémem Londýna jsou turisté. Způsobují dopravní zácpy. Kdybychom se zbavili turistů, neměli bychom ani dopravní zácpy.“ (o londýnské dopravě)
- „Rozeznal jste je od sebe?“ (k Baracku Obamovi poté, co mu tehdejší americký prezident řekl, že se sešel s lídry Spojeného království, Číny a Ruska)
- „Vy máte komáry, já mám novináře.“ (k vrchní sestře v karibské nemocnici)
- „Jestli to neprdí nebo to nejí seno, tak ji to nezajímá.“ (o své dceři princezně Anně)
- „Hluší? Když stojíte blízko tohodle, není divu, že jste hluší.“ (v roce 1999 k neslyšícím lidem v Cardiffu s odkazem na tamní školní kapelu bicích nástrojů)
- „Jsem jen zatracená měňavka.“ (komentář ke královninu rozhodnutí, že jejich děti ponesou jméno Windsor a ne Mountbatten)
- Zdroje: Telegraph, Welt