Tradiční dělení na levici a pravici nerespektuje, sama se označuje za stranu progresivní, která do politiky přináší zcela nové tváře. Republika v pohybu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona chce být zkrátka jiná. Možná právě díky tomu sklízí úspěchy už po pouhém roce fungování.
Macronova strana chce uvést republiku do pohybu
Hnutí Vpřed! (En Marche!) založil Emmanuel Macron teprve 6. dubna 2016 ve svém rodném městě Amiens. Tehdy působil ještě jako ministr hospodářství ve vládě Francoise Hollanda. Post opustil v srpnu, aby se mohl více věnovat svému hnutí a soustředit se na předvolební boj.
Jeho úsilí se zúročilo, když v květnových prezidentských volbách zvítězil a stal se novou hlavou Francie. Po volbách se jeho hnutí přejmenovalo na Republika v pohybu (La République en marche! - REM). Pod novým názvem se REM už jako politická strana účastnila parlamentních voleb.
Pro Macrona byly parlamentní volby druhou velkou zkouškou, ve které uspěl. Republika v pohybu zvítězila v nedělním prvním kole se ziskem 28,21 procenta hlasů. Po druhém kole voleb, které proběhne příští neděli, by v Národním shromáždění, které má 577 křesel, mohl Macron se svými lidmi zabrat až 445 míst.
Ani pravice, ani levice
Kam ale zařadit Republiku v pohybu? Macron tradiční dělení politického spektra na levici a pravici považuje za překonané. Podle dlouholetého zahraničního zpravodaje ČT Zdeňka Velíška se vůči levici a pravici záměrně nevyhraňuje.
„Já věřím v jiné dělení: na progresivisty a konzervativce,“ uvedl dříve. Jeho strana se řadí k těm progresivním. Je považována za centristickou a liberální stranu, která je zároveň prezentována jako nejvíce proevropská na francouzské politické scéně.
Velice dobře pochopil, že Francouzi skutečně odmítají ty klasické politické strany. Samozřejmě nikdo mu nemůže odpárat, že byl členem Hollandova kabinetu na pozici ministra hospodářství a pracoval i v jeho prezidentské kanceláři. Ale snaží se od toho co nejvíce odtáhnout, aby na jeho bedrech neležela obrovská kritika, která se na Hollandovu pětiletku snesla.
Události: Na Macronovu parlamentní výhru vrhá stín nízká účast (zdroj: ČT24)
Farmáři, sportovci i lidé bez práce
Strana je specifická i tím, že sdružuje mnoho politických nováčků. Macron chce jejím prostřednictvím přivést do politiky nové tváře, nespojené s politickým establishmentem. Na kandidátce jsou třeba učitelé, farmáři, sportovci, ale i stíhací pilotka či lidé bez práce.
Naši kandidáti jsou znamením, že se do srdce politického života natrvalo vracejí občané.
Za Republiku v pohybu kandiduje i elitní policista Jean-Michel Fauvergue, šéf týmu, který zničil islamistickou buňku, která provedla pařížské teroristické útoky v listopadu 2013. Nebo Claire Tassaditová Houdová, jejíž sestra byla jednou ze 130 obětí. Bývalý premiér Manuel Valls se nakonec na kandidátku nedostal.
Macronovou představou bylo, že by polovinu kandidátů měli tvořit političtí začátečníci a poloviční zastoupení by měly mít i ženy. O zapsání na kandidátku do 577členného Národního shromáždění se ucházelo více než 19 tisíc lidí. Zájemci se hlásili na webu a měli dodat životopis spolu s motivačním dopisem.
Nevěřím v politické programy, kde popisujete dvě stě opatření, která pak nebude možné naplnit, protože se mezitím změní řada okolností. Důležitější je mít jasnou a konzistentní vizi. Ta naše je pro Evropu, pro inovace, pro investice do vzdělání a pro sekulární francouzský stát.
Strana považuje za člena každého, kdo doložil své identifikační údaje (datum narození, e-mail, adresa, telefonní číslo) a dodržuje stanovy. Na rozdíl od ostatních politických stran nevyžaduje od členů žádné peněžní příspěvky. Je možné se k Republice v pohybu připojit a zároveň zůstat členem jiné francouzské politické strany.
Macron potřebuje podporu k prosazení reforem
Macron podporu zákonodárců nezbytně potřebuje, aby mohl prosadit své ambiciózní klíčové reformy, které nebudou vždy populární. Mezi jeho cíle patří vrátit podnikům konkurenceschopnost nebo snížit nezaměstnanost, kterou se nedaří srazit pod deset procent. Zároveň tím ale podle všeho mimo jiné omezí jistotu stálého zaměstnání.
V zahraniční politice se hlásí k tradičnímu spojenectví se Západem a k dalšímu budování EU, v níž chce hlavně redukovat podle něj příliš velkou výhodu zemí střední a východní Evropy, které mají levnější pracovní sílu a nižší daně.
V prezidentské funkci se už podle pozorovatelů začal na mezinárodní politické scéně pasovat do role lídra svobodného světa.
- Francouzské parlamentní volby jsou dvoukolové, přičemž druhé kolo proběhne 18. června. Konají se každých pět let. Lidé půjdou vybírat celkem 577 zákonodárců včetně jedenácti, kteří zastupují Francouze žijící v zámoří. Každý volební obvod čítá přibližně 125 tisíc obyvatel.
- Očekává se, že v parlamentu dojde k výrazným změnám už jen proto, že 200 zákonodárců nehodlá usilovat o své znovuzvolení. Vítězství v prvním kole patří kandidátovi, jenž dostane nadpoloviční počet hlasů. Pokud to není nikdo, postupují do druhého kola dva s nejvyšším počtem hlasů, stejně jako ti, kteří získali 12,5 procenta od registrovaných voličů.
- Letos jde do boje 7882 kandidátů, jejichž průměrný věk je 48,5, a 42 procent tvoří ženy. V současném parlamentu tvořily ženy 26,9 procenta poslanců, což byl rekord.
- Strany mají ve volbách šanci získat od státu peníze. Jednak za každý hlas, pokud strana získá na svou stranu nejméně jedno procento voličů nejméně v padesáti volebních obvodech, jednak za každého zvoleného zákonodárce. Celkem vyjde podpora daňové poplatníky na 63 milion eur ročně.