Nikdy žádné volby nevyhrál, přesto v možném finále právě jeho mnozí favorizují proti těžké volební váze – Marine Le Penové. Snaží se zachytávat voliče ze všech stran, ani jemu se ale v posledních dnech nevyhnul odliv podporovatelů. Emmanuel Macron je i tak černým koněm francouzských voleb a podporu hledá aktuálně také u voličů, kteří žijí v Londýně.
Emmanuelu Macronovi se nedá upřít umění přitáhnout davy. Když loni v listopadu oznamoval svou kandidaturu na úřad francouzského prezidenta, přišlo na jeho mítink v pařížském veletržním areálu Port de Versailles 15 tisíc lidí. Další čtyři tisícovky si ho neváhaly vyslechnout v Lille – městě, které tradičně tíhne vlevo.
Zahanbit se minulý měsíc nenechali ani obyvatelé města Clermont-Ferrand, kterých přišly na setkání s Macronem dva tisíce. Když do stejného města jen o tři dny dříve zavítal i premiér Manuel Valls, přivítalo ho zhruba 300 lidí v poloprázdné tělocvičně.
Macronovi podle mnoha médií hraje do karet fakt, že není spojen s žádnou zavedenou stranou. Poté, co dal někdejší socialista své straně před osmi lety sbohem, založil si loni vlastní projekt En Marche! (Vpřed!). S ním chce lovit podporu i mezi progresivními liberály nebo pravicí.
Ostatně sám o sobě Macron říká: „Nejsem nalevo ani napravo“ a prohlašuje se za antisystémového kandidáta. Svým vzděláním a kariérou je přitom téměř dokonalým příkladem francouzských elit.
Pařížské Lyceum Jindřicha IV., Institut politických věd nebo École nationale d'administration – to jsou prestižní instituce, kterými se v životopisech pyšní mocenská smetánka Francie.
Po studiích se Macron vrhl naplno do vysoké politiky – respektive do kanceláří ministerstva financí. Ze státní správy si načas odskočil k bankovnictví, aby ho posléze prezident Hollande přizval ke svému týmu v Elysejích.
Dosavadní kariérní vrchol přišel v roce 2014, kdy se Macron stal ministrem pro ekonomiku, průmysl a digitální prostor. Loni rezignoval a v nadcházejících volbách se pokusil sám získat úřad, který dobře znal jako důležitý člen Hollandeovy vlády.
Otevřené dveře pro vzdělance z USA
Macron v ostrém startu kampaně zaujal třeba tím, že se zřetelně distancoval od Donalda Trumpa. Na rozdíl od nového prezidenta USA nechce stavět zdi. Právě naopak – nabízí otevřené dveře třeba americkým vzdělancům, kteří se Trumpových kroků obávají. „Nechci stavět zeď. Mohu vás ujistit, že v mém programu není žádná zeď,“ řekl při oficiálním startu kampaně.
Rád by například snížil dosavadní 35hodinový pracovní týden pro mladší zaměstnance. Navrhuje snazší podmínky pro propouštění ruku v ruce s reformou, která zajistí lepší podporu v nezaměstnanosti. Hodlá také navýšit státní výdaje do škol v oblastech s vyšším podílem migrantů.
Jak řekl deníku L'Obs, chce změnit systém, který dosud „zvýhodňoval lidi se stálou pracovní smlouvou, stabilním zaměstnáním a kde všichni ostatní byli ponecháni stranou“.
Posledním skutečným lídrem Francie byl podle Macrona Ludvík XVI.
Francie podle něho neměla skutečného lídra od dob, kdy revolucionáři sťali hlavu králi Ludvíku XVI. Za svůj královský výnos považuje souhrn opatření, k němuž mu druzí „monarchisticky“ přidali jeho jméno. „Macronův zákon“ nabízel v dobách jeho ministrování souhrn deregulačních opatření od nedělní otevírací doby v obchodech až po zavedení konkurence na dálkových spojích.
Po více než 200 hodinách parlamentní debaty a složitých zákulisních hádkách byl Macron přesvědčen, že jeho ministerské návrhy projdou. Místo dohody s opozicí ale vláda rozhodla zákon prosadit na vlastní pěst – s pomocí zvláštní vyhlášky, která obchází hlasování parlamentu.
Právě tady se podle mnohých kolegů rodila Macronova snaha opustit socialisty a přijít s vlastní nabídkou. Macron tehdy cítil, že jeho strana blokuje diskusi o skutečné změně.
V jeho vzestupu zafungovala souhra okolností. Rozhodnutí Hollanda znovu nekandidovat spolu s porážkou Allaina Juppého v pravicových primárkách nabídly prostor v politickém středu.
Stále většímu množství lidí ale u Macrona scházejí konkrétnější postoje a žádají, aby kandidát přesně vysvětlil, co jeho „progresivní vize“ bude znamenat. A Macron odpověděl po svém: tradiční model politických slibů, které po volbách vezmou za své, má kandidát centristů za mnohokrát zkompromitovaný přežitek.
Jednou se nechal slyšet, že v politice chybí větší přesah, jaký nabízí literatura nebo filosofie. Vůdce má být podle jeho slov „terapeutem“ – politikem, který naslouchá a odráží hlas národa.
Vzletná slova ale v kampani dokázal – doslova – dostat na zem. Už loni vyslal napříč Francií dobrovolníky, kteří chodili od dveří ke dveřím a shromažďovali od občanů nejčastější problémy, jež je trápí.
Macronova manželka je o 24 let starší
Svou velkorysost ale Macron prokázal i v osobním životě. To když neváhal požádat o ruku ženu o generaci starší než on. Jako šestnáctiletý se na škole seznámil s učitelkou dramatického kroužku, dostál svému slibu a později si ji vzal.
Tehdy byla 40letá Brigitte Trogneuxová matkou se třemi dětmi. Navzdory všemu včetně rozdílu 24 let však Macron svůj svazek dodnes veřejně brání. Právě ona stojí podle některých zdrojů za jeho proměnou v posledních měsících.
